Braková klasika Twister představuje nostalgický restart. Devadesátky se vrací a nadělají paseku

Původní Twister je produkce známá svými nenaplněnými ambicemi a katastrofálním průběhem natáčení. Film dal do pohybu Steven Spielberg a v režijním křesle se v rámci jednání vystřídal on sám, James Cameron, Tim Burton a Robert Zemeckis, než padla volba na Jana de Bonta, jenž nedlouho před tím strhnul Hollywood svou Nebezpečnou rychlostí. Před kamerou měl jednu dobu stát Tom Hanks, ale byl to on, kdo do hlavní role doporučil Billa Paxtona.

Jenže celý snímek začal skřípat dřív, než se pořádně rozjel. Vše začalo u trápení nad scénářem – text slovutného Michaela Crichtona musel být komplikovaně přepisován, mimo jiné Jossem Whedonem, tvůrcem Buffy a pozdějším režisérem prvních Avengerů. Problémy se scénářem byly tak velké, že se na něm pracovalo prakticky po celou dobu natáčení.

Ačkoliv v kulturním povědomí žije Crichton jako velký autor několika populárních high conceptů, předně Jurského parku, jeho celkové portfolio dosahuje velmi proměnlivé kvality, takže bychom neměli být vyloženě v šoku. Produkce mimochodem čelila hned dvěma samostatným žalobám za krádež scénáře, z nichž jednu studio mimosoudně vyrovnalo. Což značí, že si Crichton ke svým nápadům… řekněme „pomohl“ odjinud.

Jenže to byl jen začátek. Ironií osudu byla produkce pronásledovaná nevyzpytatelným počasím. Nikoho sice neodneslo tornádo, bouřky přesto prodlužovaly natáčení a likvidovaly náčiní. Mnohem větším živlem se však ukázal být režisér de Bont, což měli producenti tušit, protože režii Twisteru přijal bezprostředně poté, co kvůli neshodám odkráčel z americké verze Godzilly.

De Bont byl posedlý vytvořením toho, co věřil, že bude „poslední akční film všech dob natočený v terénu“ a téhle myšlence byl ochotný obětovat prakticky všechno a všechny. V půlce produkce měli například Bill Paxton a Helen Hunt dočasné potíže se zrakem v důsledku agresivních světlometů imitujících údery blesků. Kdybychom tu ale měli vyjmenovat všechny ukázky režisérovy bezohlednosti, které začaly následovat jeho někdy i násilné výlevy vůči členům štábu, byli bychom tu dlouho. Jde o tak šílený kus hollywoodské historie, že se k němu nejspíš před premiérou Twisters ještě vrátíme.

Výsledek se dokázal zapsat do povědomí, byť nedlouho po premiéře jeho pozici zcela převálcoval Cameronův Titanic, před jehož měřítkem se musel de Bont poklonit. Jeho Twister přežil jako podívaná, jež v první řadě nenaplnila svoje velikášské ambice a po vší té námaze a odříkání předala film, jenž nepřekonává naši představivost. Čas byl ke snímku přeci jen vstřícný. Dočkal se ocenění předně jako jedinečná časová kapsle bezstarostně bezohledné estetiky devadesátých let, kdy mělo masové publikum tak málo starostí, že se bavilo fantazírováním o zábavné likvidaci světa.

A tak se posouváme o skoro třicet let do současnosti a můžeme zhlédnout první trailer na Twisters. V čele projektu stojí Lee Isaac Chung, nominovaný v roce 2021 za režii a scénář svého příjemného rodinného filmu Minari. Jak si poradí s akčním filmem, můžeme zatím jen odhadovat. Trailer neobsahuje žádné zjevné dechberoucí výjevy, což může značit, že se bude režisér soustředit na lidské měřítko. Otázka je, jestli to od pokračování brakové jedničky chceme.

Zároveň je ale patrné, že postavy ztvárněné Glenem Powellem, Daisy Edgar-Jones a Kiernan Shipkou se rozhodně neberou příliš vážně a nemůžeme ani na okamžik vyhlížet přechod k realismu. Což je rozhodně dobrý instinkt. Twister známe jako kouzelnou blbinu. A kouzelnou blbinu budeme vyhlížet i 18. července v našich kinech.

Podívejte se na žebříček nejlepších akčních filmů podle databáze Kinoboxu.