Články o Návrat do budoucnosti

Astrofyzik Neil deGrasse Tyson je ve svém oboru kapacita, na jejíž názory občas dají i poučení filmaři. James Cameron například pro vydání na domácí nosiče digitálně sáhl do svého Titanicu a na Tysonův apel pozměnil noční oblohu, jejíž souhvězdí v kinech zkrátka neodpovídala tomu, co lidé mohli spatřit roku 1912 v severním Atlantiku na potápějící se lodi. Tenhle vědec je zarputilým nerdem, jenž si ale umí vychutnat i vědecky mizerné filmy. Poslední snímek Rolanda Emmericha Pád Měsíce (Moonfall) na něj byl ale příliš.

Natočit film je pořádná řehole. I když hlavní slovo má mít režisér, zvlášť u studiových produkcí se názory střetávají, představy se vyvíjí a původně dosazení členové štábu či obsazení z různých důvodů nemohou na projektu pokračovat. A tak se nadstavbové miliony dolarů občas musí vrhnout do přetáčení už pořízeného materiálu, což je v Hollywoodu naprosto běžnou praxí s různícími se kvalitativními efekty. Kuloáry nedávno pročísly zvěsti o masivních dotáčkách Baleríny ze světa Johna Wicka, jejichž drastičnost vůči přínosu režiséra Lena Wisemana sice zákulisní zdroje posléze mírnily, ale o zajetých praktikách věčně nespokojených studií říkají své. Pojďme si nastínit stručnou historii významných filmových přetáček, v angličtině nazývaných reshoots, které za pět minut dvanáct proměnily slavné filmy a občas i kulturu jako takovou.

Časopis Forbes dal dohromady žebříček nejmajetnějších lidí planety, jemuž vévodí módní imperátor Bernard Arnault a zakladatel společnosti SpaceX Elon Musk. Čtrnáct jmen má podle dané evidence na kontech přes 100 miliard dolarů, přičemž lidé ze showbyznysu jsou v této konkurenci přece jen upozadění. Mezi dolarové miliardáře každopádně náleží také čtveřice filmových tvůrců, jejichž přínos je minimálně u prvních třech osobností nezpochybnitelný a dobře známý. Čtvrté jméno naopak kdekoho překvapí.

Když se někdo zmíní o sci-fi filmech, většina fanoušků má po ruce alespoň obecný kanonický přehled. Nejdůležitější je pravděpodobně Vesmírná odysea (2001: A Space Odyssey), nejslavnější Star Wars, nejfilosofičtější na západě Blade Runner a na východě Stalker. Ke sci-fi se minimálně jednou přikloní snad každá velká režisérská osobnost, neboť v nesnadné charakterizaci a ohraničení tohoto žánru spatřují možnosti pro nekonečně kreativní vyjadřování, ať už vizuální nebo příběhové. Ve většině případů sci-fi filmy vychází z jiných kulturních zdrojů včetně literatury a komiksu, v dnešní době často rozvíjí či remakují klasická díla a série. V tomto článku se ovšem zaměříme na osm finančně nejúspěšnějších sci-fi historie, jejichž námět pramení přímo z myslí filmařů a neopírá se o žádné přidružené médium nebo značku.

Mějte své mudlovské televizory v pohotovosti, neboť v horizontu několika let se na HBO Max objeví nová, tentokrát seriálová adaptace sedmi hlavních knih od J. K. Rowling, pro niž se už začali shánět hlavní tvůrci a tvůrkyně. Navazující filmová série Fantastická zvířata naopak po třech dílech odumřela a vyvstává otázka, jak dlouho Warneři nechají ležet ladem divadelní hru Prokleté dítě, již podle námětu Rowling a Johna Tiffanyho sepsal Jack Thorne. Na internetu se nedávno objevil působivý fanouškovský trailer, který přivádí zpět na scénu Harryho (Daniel Radcliffe), Hermionu (Emma Watson) i Rona (Rupert Grint) devatenáct let po událostech Relikvie smrti, kdy si Harryho syn Albus Severus a potomek Draca Malfoye (Tom Felton) zahrávají s obracečem času.

Jde o jednu z nejmilovanějších filmových trilogií všech dob. To však neznamená, že neměla složitý vývoj. První díl Návratu do budoucnosti (Back to Future) se musel potýkat s tím, že původně chtěný Michael J. Fox neměl na natáčení čas, proto byl obsazen Eric Stoltz. Po pár týdnech na place se ukázalo, že na roli Martyho McFlye skutečně nemá, natočený materiál putoval do koše a až poté se konečně povedlo Foxe do životní role dostat.

Smích léčí, odbourává stres, pomáhá proti úzkostem, posiluje břišní svaly a vůbec je v mnohých ohledech pro člověka velmi prospěšný. Není tedy náhodou, že právě komedie patří mezi jedny z nejoblíbenějších filmových žánrů. Vybrat mezi nimi ty nejlepší je však poměrně oříšek. A právě proto přicházíme s naším tematickým speciálem věnovaným komediím.

Hororový žánr, v němž maskovaný zabiják vraždí pitomé teenagery (neboli slasher), je vděčná filmová atrakce, kterou si s chutí dopřává již několikátá generace diváků a divaček. S tím jde však samozřejmě ruku v ruce to, že podobných příběhů už byly na velkém plátně odvyprávěné stovky.

V průběhu osmdesátých let se Sylvester Stallone spoléhal zejména na popularitu Ramba a Rockyho, kteří měli roku 1988 na kontě už tři, respektive čtyři díly. Díky nim se stal ohromnou hvězdou, jíž ročně chodil až milion fanouškovských dopisů. Jakmile však odbočil k jiným látkám, publikum zůstávalo překvapivě netečné. Tak jako v případě nejprve přehlíženého akčňáku Kriminál (1989), který zpětně nachází uznání a jehož si dnes můžete od 22 hodin pustit na Prima Cool.

Málokdy se podaří, aby životopisný dokument věrně odrážel náturu svého protagonisty. Snímku Still pojednávajícím o životě a nemoci Michaela J. Foxe, se to však daří. Výsledek je roztěkaný, překotný, ale také vtipný a přiměřeně citlivý. Tedy zhruba takový, jako Fox, kterého USA milovaly během rozkvětu jeho slávy v 80. letech.