Naprostý zabiják je snaživou kombinací Vřískotu a Návratu do budoucnosti

Hororová série Všechno nejhorší vydřenou formuli osvěžila časovou smyčkou a Naprostý zabiják, který před pár dny přistál na Prime Video, pro změnu do známých vod přilévá cestování časem. Není to špatná výchozí myšlenka. Hlavní hrdinka se po vzoru Martyho McFlye vydává do minulosti, aby zabránila tragédii, která postihla její rodinu. V tomto případě jde o maskovaného zabijáka, jenž v roce 1987 zabil tři spolužačky a máma Jamie (Kiernan Shipka), která s nimi byla ve třídě, je další na jeho jídelníčku. Jak už to tak ale chodí, když se rozhodnete vyrazit do školy, kam chodí vaše budoucí máma s budoucím otcem, můžete nadělat neplechu v časoprostoru. Jamie to nicméně musí risknout.

Na Naprostém zabijákovi je od úvodu zajímavé, s jakou samozřejmostí nás seznamuje s jednotlivými opěrnými body příběhu. Jeho začátek ve stylu Vřískotu znenadání vystřídá pokec dvou kamarádek na téma „sestavuju stroj času, mohl by se ti hodit“. To je pro postavy něco naprosto přirozeného, nad čímž se vůbec nepozastavují a co nám servírují jako situaci, která se lidem běžně děje. Pocitově jde o zvláštní vypravěčský krok, ale poslouží svému účelu a aspoň netrvá dlouho, než Jamie skočí do minulosti.

Tam se bohužel koncept začne rozpadat, nikoli však pro nedostatek nápadů. Problém není v tom, jakým způsobem tvůrci časové paradoxy řeší (s tím se naopak vypořádali celkem obratně), ani to, že ne každý nápad a střet je tak zajímavý a zábavný, jak si zřejmě na papíře vysnili. Problém je v hlavní hrdince. Na jednu stranu jedná racionálně, přičemž se poměrně zábavně podivuje nad starými pořádky doby, v níž ještě nikdo nevnímal sexismus a rasismus na dnešní úrovni, ovšem celý její plán, jak vrahovi zabránit v tom, aby uspěl, je značně nablblý. A ne způsobem, který by omlouval její věk (17 let).

Její snaha o vyřešení situace je zkrátka jenom nekonečně pitomá a zdaleka nekoresponduje s tím, jak uvědoměle současně působí. Výsledkem je divný kontrast dospělého uvažování, na které scenáristé neobratně naroubovali svoji představu toho, jak asi dnešní náctiletí uvažují. A neladí to.

Vzhledem k tomu, že je Jamie v centru dění a hybatelkou celého příběhu, nelze dost dobře její schizofrenické uchopení ignorovat. Naštěstí se většina scén nebere vážně, případně v sobě mají humor ve druhém plánu, což výsledek zachraňuje. Nikoli na úrovni vykrádaného Návratu do budoucnosti, ale vzhledem k množství gagů pořád zůstává dost těch, které upřímně pobaví.

Režisérka Nahnatchka Khan si tak nakonec vlastně může gratulovat. Její film sice nedrží pohromadě, ale pravidelně dávkuje světlé momenty, které ho vykupují. A i když v případě mordů postrádá energii Wese Cravena (jeho Vřískoty dodnes patří v rámci dynamiky naháněček s vrahem k naprosté špičce) a odhalení zabijáka nemá potřebnou sílu (vedlejší postavy nejsou zdaleka tak silně rozehrané, aby nám na nich opravdu záleželo), coby žánrová kuriozitka si Naprostý zabiják svou existenci obhájí.

Na Prime Video je samozřejmě žánrovek více. Viz náš Kinobox žebříček nejlepších hororů na Prime Video.