Články o Mzda strachu

Existují bezchybné filmové tituly, na které se prostě nesahá. Mzda strachu (The Wages of Fear) z roku 1953, v níž Yves Montand převáží kamión plný výbušného nitroglycerinu k hořícímu naftovému vrtu, je ovšem příliš neodolatelným soustem. V sedmdesátých letech se ji na vrcholu své arogantní slávy znovu chopil režisér Vymítače ďábla William Friedkin, jehož projekt, v originále nazvaný Sorcerer, dostal požehnání od francouzského tvůrce originálu Henriho-Georgese Clouzota. Byl z toho obdivuhodný finanční propadák, na který sami Francouzi po takřka půl století navazují moderním a akčnějším zpracováním Mzda za strach (Le Salaire de la peur). Nebezpečnou zásilku nyní převáží rozhádaní bratři přes nepřátelské separatistické území kdesi uprostřed pouště a jejich mise bohužel vůbec není o tom, co učinilo předchozí verze tak ikonickými.

Pokud považujete za vrchol filmového napětí duchařské horory, pravděpodobně jste ještě neviděli ani jednu ze dvou filmových adaptací románu Mzda strachu od Georgese Arnauda. Tu první natočil s Yvesem Montandem roku 1953 francouzský režisér Henri-Georges Clouzot a strhující snímek o převozu výbušného nitroglycerinu přes nehostinný terén ohromil příští generace evropských i hollywoodských režisérů. Tvůrce Vymítače ďábla (The Exorcist) William Friedkin obstaral vlastní a rovněž památnou verzi roku 1977. Žezla se nyní chopil Netflix a francouzský filmař Julien Leclercq, kteří novou a o poznání akčnější Mzdu za strach (The Wages of Fear) doručí na konci března. První minutový trailer napovídá, že skvostného završení trojlístku se opravdu nedočkáme.

William Friedkin byl osobnost v pravém slova smyslu. Sice měl pověst sukničkáře a sebestředného umělce, jenž na začátku divokých 70. let stanul na hollywoodském piedestalu a uměl si to vychutnávat, avšak jeho přínos a nekonečně upřímný názor na kinematografii utvářely a budou utvářet příští generace tvůrců. A to nejen díky Vymítači ďábla, jímž Friedkin, jenž zemřel ve věku 87 let, pomohl zažehnout éru moderních a extrémně výdělečných blockbusterů.

Francouzská masterclass v dávkování napětí a drásání diváckých nervů je i sedm dekád od premiéry strhující. Mzdou strachu se inspirovaly desítky pozdějších filmařů a v současných thrillerech či road movie můžeme její stopy najít dodnes.

Co je vaše nejhorší noční můra? Následující filmy ji pravděpodobně obsahují, a to se ani nejedná o horory. Leckteré filmy totiž dokážou v našem těle vyvolat velmi nepříjemné reakce a my jen můžeme být rádi, že si od dění na plátně dokážeme zachovat aspoň částečný odstup.

Filmový průmysl dokáže být krutý. Tvůrci mohou mít uměleckou představu, hotový scénář a dokonce natočený materiál, ale jejich pracovní úsilí přesto uvízne na mělčině, odkud nikdy nenajde cestu až k tomu nejdůležitějšímu – k publiku. Historie nedokončených či zcela nerealizovaných projektů je dlouhá jako kinematografie sama a nyní se ve světle některých čerstvých událostí ohlédneme za několika filmy, které nikdy nespatřily světlo světa, ačkoli byla jejich produkce z podstatné části kompletní.

Akční příběh z dystopické budoucnosti, kdy je Švédsko zmítané těžkou válkou s neznámým nepřítelem, na první pohled zaujme přítomností herečky Noomi Rapace a ústřední originální myšlenkou. Skupina vojáků s odpovídajícími dovednostmi musí přebruslit sto námořních mil napříč nepřáteli okupovaným zamrzlým souostrovím a na místo určení dopravit kanystry, které mají ukrývat klíč k ukončení války. Dobrý nápad se ovšem rozpadá v další žánrové patlanici Netflixu, která vznikla na zakázku a většinou jen kopíruje jiné populární filmy.

Je tu další léto a s ním přichází další akční snímek s Liamem Neesonem. A byť stále nejde o dno filmové zábavy, jakému se pravidelně upisuje třeba Bruce Willis, mnoho čistě pozitivního na této novince od Netflixu nalézt nelze.