Šestasedmdesátiletý Nikita Michalkov patří k největším prominentům režimu Vladimira Putina. Držitel Oscara za snímek Unaveni sluncem (1994) se v posledních letech projevoval především jako kariérista lačný po funkcích. Až s vypuknutím války se ale dostal do soukolí konspiračních teorií.
K vrcholům závěrečného ceremoniálu letošního karlovarského festivalu bezpochyby patřil sestřih režiséra Zdeňka Suchého z minulých 45 ročníků. Vtipný, chytrý, dynamický, se spoustou nápadů. Copak by se asi do podobného sestřihu vešlo z letošního roku? Karaoke Jude Lawa, sprinterský souboj Jiřiny Bohdalové a Karla Schwarzenberga, Nikita Michalkov v kapitánské čapce. Jenže odpovídala by taková úderná mediální zkratka realitě?
Nebyli bychom to snad ani my, kdybychom se na konci nepoplivali. Začalo to v brzkém odpoledni, kdy se kuloáry Thermalu rozšířila neověřená zpráva, že Křišťálový glóbus večer získá český snímek Kuky se vrací. Češi okamžitě začali spekulovat, jestli je to vítězství zasloužené, jestli není napadnutelné, když Festivalový deník celý týden Svěrákovu novinku tak pilně propagoval, jestli... Kde se vzalo tolik nenávisti? A proč nebohému plyščeti nebylo odpuštěno ani ve chvíli, kdy místo Křišťálového glóbu a 30 000 dolarů získalo "jen" Zvláštní uznání a 20 000 dolarů? Jo aha, já si otázkou už odpověděl...
Ačkoliv jsem si dal právě ledovou sprchu a zkombinoval všechny v tuto nočně-ranní hodinu dostupné energetické nápoje, nemohu začít jiným slovem než ÚNAVA! Je všudypřítomná - davy před sály rapidně řídnou, nadšený potlesk thermálnímu pokladači mikrofonu (konečně!!!) slábne, novináři přestávají brblat (wtf???) a ze suchých producentů se stávají skvělí komici. Pavel Strnad v duchu hesla "už se jenom jednou (ne)vyspíme a pojedeme domů" zkracoval tiskovou konferenci tak, že si několikrát vysloužil potlesk na otevřené scéně. Geparda, ani Nikitu Michalkova ale nezkrátil. Bohužel.
