Ve Varu 3: Popáleni sluncem, unaveni délkou

Krize ve všech pádech (kromě toho druhého, samozřejmě) už pronikla i do české kinematografie! Ráno Asociace producentů v audiovizi oznámila, že podíl českých filmů na celkové návštevnosti kin klesl z předloňských 39,7 % na loňských 25,6 %, České filmové centrum navíc rozeslalo zprávu o slabém prodeji nejnovějších tuzemských titulů a - už jsem večer seděl ve studiu Radiožurnálu, abych dvacet minut zcela vážně debatoval na téma, že s českým filmem to jde zatraceně z kopce.

Je 4:37 a aniž bych stihl ulehnout, už svítá. No, nevadí, dál...

Ačkoliv je to teprve čtrnáct dnů, co dopadlo bruselské razítko na finanční pobídky filmařům natáčejícím u nás, čímž jsme po letech trestuhodného váhání konečně srovnali krok s Německem, Rumunskem či Maďarskem, žádosti se už jen hrnou. Chtějí u nás točit Američané, Rusové, Francouzi i Dánové! "Fiskální stimuly nejsou dotace, takže daňového poplatníka nestojí ani korunu," důrazně opakoval předseda představenstva Asociace producentů v audiovizi (APA) Pavel Strnad.

Pro úplnost jen dodávám, že zatímco ještě v roce 2003 u nás zahraniční štáby utratily více než 5 miliard korun, loni to už bylo jen 744 milionů.

Tvůrci thrilleru Kajínek zvyšují frekvenci svých tiskových konferencí. Už zvládají dvě za týden! Dnes nebylo celkem o čem mluvit (jedna ze slíbených dam nedorazila, na původně ohlášenou patnáctiminutovou ukázku bylo uvaleno embargo), takže si scenárista filmu Marek Dobeš mohl v klidu přihřát polívčičku s vlastním projektem. Chystá výpravné historické drama Jan Žižka z Trocnova, psanec a škůdce zemský.

Poněkud v nedbalkách se představil i Gepard, slavný to film Luchina Viscontiho z roku 1963 s Burtem Lancasterem, Alainem Delonem a Claudií Cardinale v hlavních rolích. Herecky, režijně i obrazově bezpochyby skvostný snímek je při vší úctě k tvůrcům prostě neúnosně dlouhý! Ačkoliv jsem dobrých čtyřicet minut z celkových více než tří hodin strávil u rozhlasového mikrofonu již zmíněnou debatou o stopadeásté krizi českého filmu za posledních dvacet let, i já se na konci nenápadně díval na hodinky, kdy už bude konečně konec!

To jsem ale ještě netušil, co mě čeká večer! Nikita Michalkov přivezl do Varů první část dvoudílného pokračování svého šestnáct let starého oscarového snímku Unaveni sluncem, film Unaveni sluncem 2: Exodus. Že na sebe vzácný host nechá více než tisícovku diváků přes půl hodiny čekat, budiž, Jude Law není jiný. Že kopie filmu běžela čtyřicet minut s podivným šedo-bílým přelivem, aniž by promítač pochopil, že se nejedná o umělecký záměr, ale jeho do nebe volající chybu, budiž, takové věci se prostě stávají i v lepších rodinách. Co mi ale rozum nebere, je film samotný. 152 minut (ještě že tvůrce dovezl zkrácenou a nikoliv původní verzi!!!), které jsou nevídanou kombinací Zachraňte vojína Ryana, Titanicu, Pearl Harboru, Nepřítele před branami a Trháku ("Až takhle mávnu...")

Šlo o natolik neuvěřitelný zážitek, že na pozdně noční párty v Grandhotelu Pupp se nemluvilo takřka o ničem jiném. Šťastní (spíš nešťastní) vyprávěli méně šťastným (spíš nevěřícím) scény z filmu, který je podle režiséra "o filozofii války, o psychologii války a roli Boha ve válce" a všichni svorně doufali, že se z toho ošklivého snu ráno probudí.

Spolu s posledními flamendry na kolonádě jdu taky doufat.