Ruský oscarový režisér tvrdí, že Ukrajinci vycvičili smrtící ptáky ke slovanské genocidě

Kdo kdy viděl jeho rané intimní filmy Pět večerů, Oblomov, Oči černé nebo Urga z přelomu 70. a 80. let, kdy byl dvorním adaptátorem Čechova, mohl být překvapený jeho pozdějším velikášstvím a patosem u Lazebníka sibiřského (1998) a remaku 12 rozhněvaných mužů nazvaného Dvanáct (2007). Nic nás ale nemohlo připravit na nabubřelý spasitelsky pojatý sequel Unaveni sluncem 2, kde postavy, jež měly zemřít, znovu ožijí. (Zájemce odkazuji na svou dobovou recenzi z roku 2010 se vzpomínkou na střídavě padající víčka a otřásající se bránici.) Byl to nejen nejdražší ruský film, na nějž si Michalkov sám z kinematografického fondu, jemuž velel, přiklepnul rozpočet a připravil tím spoustu jiných filmařů o peníze na jejich filmy, ale také to byl nejspíš největší propadák, jaký kdy ruská kina zažila.

Michalkov je dnes umělecky mrtev (proto taky neomylně dostal cenu v Karlových Varech), nicméně stále vlastní velkou castingovou agenturu a průběžně v médiích podporuje Putina. Nepřekvapí, když v roce 2014 souhlasil s anexí Krymu, neboť jde o velkého panslavistu, což v jeho pojetí znamená, že Rusko nekončí nikde a může polknout kohokoli.

V roce 2007 také produkoval televizní pořad k Putinovým pětapadesátým narozeninám a podpořil ho v tom, aby v Rusku dál vládl, k čemuž bylo potřeba změnit ústavu. Mezitím jsme mohli číst zprávy o tom, jak si na Michalkova stěžují ostatní umělci kvůli jeho autokratickému vedení filmařských odborů. V posledních letech už seděl hlavně na různých papalášských postech a velice málo na režijním křesle.

Momentálně koluje internetem záznam jeho projevu, který obhajuje „speciální vojenskou operaci“ na Ukrajině a využívá k tomu již naprosto bláznivou konspirační teorii. „Když se ukázalo, že tam ještě chystali biologické zbraně, které byly testovány na ukrajinských dobrovolnících, to znamená… a k tomu ptáci, které tím nakazili… byla určená trajektorie jejich letu přes Rusko… to je naprosto… fašistické. Snaha o vyhlazení celkově. Slovanského etnika jako takového.“

Jako většina konspiračních teorií ani tato nedává smysl. Copak Ukrajinci nejsou slovanské etnikum? Je vůbec možné, aby přežili, když sdílejí s Ruskem hranici? A proč by na sobě nechali lidští dobrovolníci testovat něco smrtelného? Proč by se měli podílet na své zkáze? Není divu, že tento projev byl ihned nastříhán do animáku Valliant (2005) o udatných ptačích vojácích.

Michalkov na záznamu vypadá, jako by u něj právě propukal Alzheimer, případně na něj někdo mimo záběr mířil pistolí nebo měl špatné brýle a nezvládal číst z papírových cedulí, které drží někdo před ním. Působí to dokonce, jako by mírně pochyboval o své soudnosti či o soudnosti těch, kteří ho nutí podílet se na propagandistické mašinérii. Musíte se smát a zároveň je vám tohoto někdejšího talentovaného umělce svým způsobem líto, protože k těmto koncům by neměl dospět nikdo. Odsud je totiž už jenom krůček k vyznávání konspirace „birds don´t exist“, která nám sděluje, že ptáci ve skutečnosti neexistují a všechno jsou to buď hologramy, nebo roboti. Původní recese měla testovat, zda lidé uvěří libovolné hovadině, a byla ověřena jako plně plausibilní.

Michalkov byl za své postoje 4. března 2022 během ruské invaze na Ukrajinu odsouzený v nepřítomnosti kvůli jeho prohlášení na podporu války a za nezávislost separatistických republik a ukrajinská prokuratura zahájila řízení k jeho zařazení na mezinárodní seznam hledaných osob, respektive k vyhlášení mezinárodního pátrání. Tak letos už asi na Krym k moři nepojede.

V tuto chvíli ani není možné popsat, co se děje v ruském filmovém a televizním průmyslu. Situace se mění ze dne na den. Lidé náhle mlčí, lavírují, dovolují se osmělit, někteří možná procitají. Unikátní je případ 68letého režiséra Karena Šachnazarova. (Můžete si pustit jeho válečný film Bílý tygr.)

Tento ředitel obřích studií Mosfilm rovněž schvaloval anexi Krymu a při konfliktu Ruska s Tureckem v roce 2015 navrhoval použít jaderné zbraně. Nyní ovšem v pořadu Večer s Vladimirem Solovjovem, jenž běží na ruské stanici R1, použil zakázané slovo „válka“, mluvil o mrtvých ruských vojácích a nebezpečí sankcí, jež uvrhnou Rusko do chudoby. Není vůbec zřejmé, zda šlo o akt náhlé odvahy, nebo zda mohl tento relativně mocný muž a známý umělec vypustit kousek pravdy a postupně tak publikum připravovat na realitu. Solovjov je označovaný za hlavního Putinova propagandistu, natočil o něm dokument Prezident (volně k vidění), může zcela podle sebe určovat skladbu hostů a celý jeho pořad je velkým divadlem, kde se účinkující předhánějí v silných názorech a výrazech. Je docela dobře možné, že i Šachrazanov byl jenom určitým způsobem použit a nedojde na žádné perzekuce.

Je také nutné dodat, že již 25. února několik ruských filmařů vydalo petici, v níž požadovali ukončení války. Patří mezi ně Alexej Popogrebskij, Ilja Chržanovskij, Marina Razbežkina, Boris Chlebnikov, Jevgenij Gindilis, Natalia Manskaja, Natalia Drozd, Alexej Fedorenko, Vladimir Kott, Oxana Byčkova i filmoví kritici Andrej Plachov a Viktor Matizen. „Žádná národní, politická nebo geopolitická hodnota nemůže být důležitější než ta nejdůležitější a fundamentální hodnota – hodnota lidského života. Požadujeme okamžité ukončení legalizovaného zabíjení člověka člověkem, jež se nazývá VÁLKA,“ zní v prohlášení.

Mezi ruskými filmaři jsou i tací, kteří Putinovu režimu vzdorují dlouhodobě svou tvorbou; tím, že v ní upozorňují pomocí různých metafor a alegorií na totalitní nesvobodu. Jsou mezi nimi především Alexandr Sokurov (Moloch, Býk, Ruská archa, Slunce), Andrej Zvjagincev (Návrat, Jelena, Leviatan, Nemilovaní) a Kirill Serebrennikov (Mučedník, Léto, U Petrovových řádí chřipka).

Návrh ukrajinského velvyslance Jevhena Perebyjnise při nedávném udílení Českých lvů, abychom bojkotovali úplně všechny ruské umělce na festivalech i při udělování výročních cen, by nebyl vůči posledně jmenovaným férový.