Karlovarské účtování aneb Jaké to vlastně letos bylo?

Karlovarské účtování aneb Jaké to vlastně letos bylo?
Málo světových hvězd, více českých polobrit
karlovarske-uctovani-aneb-jake-to-vlastne-letos-bylo-1
Je to smutné, ale je to tak. Festival festivalem dělají v očích laické veřejnosti především hvězdy. A těch letos na západ Čech dorazilo zatraceně málo. Jude Law se do atmosféry festivalu zamiloval, slíbil přijet znovu a moc stál o to, aby taky mohl natočit jednu z karlovarských znělek, protože mu přišly neobyčejně vtipné, nicméně letos se tu jen otočil na podpatku.
Nikita Michalkov je bezpochyby režisér světového věhlasu a kvalit, jenže v Čechách je jako doma (víte například, že Alois Fišárek velmi dlouho stříhal Unaveni sluncem 2: Exodus a že ve filmu hraje řada českých herců, nejčastěji fašisty?), tudíž jeho příjezd nemá punc takové události jako třeba právě u hollywoodských hvězd.
Suma sumárum, velmi chudá bilance. Bartoškově týmu ale slouží ke cti, že nejde cestou vyplácení "startovného" jako mnohé jiné festivaly, které si přítomnost hvězd docela obyčejně platí.
A že se volného místa na titulních stránkách bulvárů při absenci osobností světového významu zuby nehty chytají české polobrity (do celebrit má většina z nich daleko) typu Leoše Mareše a dalších, je celkem logické. Děje se tak všude na světě, proto je zbytečné proti tomu bojovat. Lze to jen ignorovat.
Co zbylo po Cannes a Berlíně? Slušný standard
karlovarske-uctovani-aneb-jake-to-vlastne-letos-bylo-2
Velkou nevýhodou karlovarského festivalu je, že se koná bezprostředně po skončení toho vůbec nejprestižnějšího a největšího filmového klání na světě, tedy festivalu v Cannes. Nejlepší filmy tohoto ročního období tak logicky míří na azurové pobřeží a karlovarští mohou jen paběrkovat v tom, co zbylo. V 90. letech se sice Karlovým Varům podařilo několikrát canneský festival velmi tvrdě pokořit (Křišťálovým glóbem oceněná Amélie z Montmartru to nakonec dotáhla k pěti (!) nominacím na Oscara a momentálně pozici 45. nejlepšího filmu všech dob podle us.imdb.com), jenže to francouzské dramaturgy poučilo a už jsou přece jen při výběru filmů do svých sekcí ostražitější a méně arogantnější.
Letošní soutěž (všechny filmy jsem neviděl, nicméně vycházím z hodnocení kolegů, jejichž názoru si vážím) představovala slušný standard a dávala relevantní přehled o tom, co se momentálně ve světě točí. Chyběl tu jasný favorit, nicméně fanoušky českého filmu může těšit, že navzdory nepřízni většiny tuzemské kritiky se v této bilanci neztratil ani jeden z českých reprezentantů. Filmy 3 sezóny v pekle a Kuky se vrací patřily podle Festivalového deníku v hodnocení čtrnácti kritiků z celého světa k těm vůbec nejlépe vnímaným.
Více projekcí, větší spokojenost diváků
Opticky se zdálo, že je letos ve Varech mnohem méně návštěvníků než v jiných letech. Oficiální čísla ale nakonec vykázala jen pětitisícový pokles oproti loňsku (loni 131 293 prodaných vstupenek, letos 126 808). Důvod menších tlačenic a návalů před sály byl prozaičtější - pořadatelé nejžádanější filmy nasazovali vícekrát, tudíž pravděpodobnost sehnání lístku se limitně blížila ke stu procentům. Tedy pokud jste nevstávali před polednem.
Největší průšvihy
O ostudě s pokaženou projekcí velmi podivného (pořád se mi příčí říct špatného, protože nějaké záblesky "starého dobrého" Michalkova tam pořád vidím) filmu Unaveni sluncem 2: Exodus už jsem psal tady, takže je zbytečné se opakovat.
karlovarske-uctovani-aneb-jake-to-vlastne-letos-bylo-3
Patřičně rozmáznout je ale třeba přístup karlovarské radnice, která dovolila, aby během festivalu byla rozkopaná polovina kolonády. Nejfrekventovanější trasa mezi Grandhotelem Pupp a Thermalem byla plná prachu, štěrku a špíny. Po druhém břehu se pak proháněly festivalové limuzíny sem a tam, takže jste museli neustále uhýbat. Na to, kolik peněz festival městu přináší a jakou mu dělá ve světě reklamu, prostě něco neuvěřitelného! Nebo snad chtějí radní festival z města vypudit a mít ho jen a jen pro sebe a svoje losovačky?
Co zbude?
Pokud bych se obloukem vrátil k v úvodu zmíněnému mistrnému sestřihu páně Suchého, hravému vyznání karlovarskému festivalu, jeho tradici i hvězdám, pak je na místě otázka, co po letošním ročníku zbude?
Bojím se, že právě jen karaoke Jude Lawa, sprinterský souboj Jiřiny Bohdalové a Karla Schwarzenberga a Nikita Michalkov s kapitánskou čapkou na hlavě. Prostě průměrný ročník, který nevynikl ani filmy, ani hvězdami.
To nic nemění ale na tom, že karlovarský filmový festival představuje jednu z mála kulturních událostí světového významu pořádanou u nás, která českým divákům nabízí reprezentativní výběr toho nejlepšího ze světa filmu za poslední rok!