Recenze filmu Lůno

66%

Womb

2010

1h 51mFilm
  • Německo
  • Maďarsko
  • Francie

Komentáře a recenze 16

Dle počtu bodů
Chrustyn
Chrustyn
44 055 bodů
4
Komorní a přehnaně umělecké vyprávění o tom, co dokáže žena udělat pro návrat své zemřelé lásky. Příběh originální ale pomalé tempo zaměřené na dlouhé, tiché obrazy o ničem mě v takřka dvouhodinovém vyprávění nejednou nudilo a nutilo neustále počítat minuty, kdy přijde konec.
hanys_
hanys_
18 781 bodů
6
Mohla z toho být krásně zvrácená romantická sci-fi, no tvůrci se rozhodli pro romantické drama o 3 hercích a v mezích morální slušnosti. I tak ale Womb rozhodně stojí k zamyšlení.
hrumsrt
hrumsrt
10 988 bodů
6
Evropské sci-fi drama pro náročnější diváky.. Roztomilá festivalovka, která vypraví o dětské lásce, která přetrvává až do časů dospělosti.. A co začíná jako řadovka z červené knihovny se lusknutím prstu změní v všeobjímající depresi, který obzvláště funguje, když vůbec netušíte, kudy se má Lůno vydat. V očekávání další romantické dramedy, mě zavalily úzkostné pocity, které válcují ústřední hrdinku. V podání božské Evičky Green, které odhodlaně vdechuje život další komplexní a lidské představě lidskosti.. Námět je skvělý a tvůrci dokonce nastiňují jeho limity a etické otázky, ale naneštěstí tohle není ten film, kde je budou i řešit a naopak jim jde více o prokreslení vztahu ústředního dua.. Čímž si odepřeli využít svůj největší potenciál a namísto toho vás nadobro drží pod hladinou úzkosti.. Zcela zřetelně tvůrci zkouší působit umělečtějším dojmem, než na jaký má obsah anebo dokonce jejich schopnosti kapacitu a v takovém podání znamenají takové úskoky jasně nudnější pasáže.. Jako romantickou představu dětské lásky tomu chybí potřebná vášeň a jako etickými otázky nabitá představa budoucnosti zase prokreslení témat, a proto Lůno zůstává dost za svým potenciálem.. Jeden z filmů, který stojí a padá na výkonu hlavní postavy, a přitom nemusel.. 60%
Jana Květoňová
Jana Květoňová
7 238 bodů
6
Vůbec nevím, co si mám o tomto snímku myslet. Po stránce vizuální je to krásné. I hudba Maxe Richtera je zajímavá. Ale že Rebecca svou lásku Tommyho znovu porodí pomocí klonovacích technik, to je tedy vskutku "za uši přitažené". A domnívám se, že toto se nikdy nestane skutečností. Mám ráda sci-fi, které řeší třeba nějaké lety do vesmíru na různé planety, ale tohle je příliš bizarní. Odnosit si ve svém lůně svého sexuálního milence, to může napadnout jen někoho hodně zvráceného, řekla bych. A navíc je to celé takové depresívní a skličující, že ani Eva Green či Matt Smith tomu nemohou dodat nějakého oživení.
jaro.mir.mara
4 542 bodů
6
Chlad, hluboko zasetá, tichá bolest a rozcestí slepých uliček. Statické záběry, volené přepečlivě a s decentními filtry, jsou mrazivě překrásné a budují podstatnou část atmosféry snímku, který pokorně plyne na minimalistické notě. Dialogy smrdí artovou strojeností a film sráží daleko za jinak výjimečný zážitek. Slov je poskrovnu, zazní jen v okamžik křehký a důsledně vybraný, jejich podoba ale nenaplňuje očekávání skromné, až banálně lidsky čiré tragičnosti. ____ Absurdita provází zvrácenost a krásu v mnohých odstínech šedi, kde lidský život plyne na pozadí místa, které čas mění jen pozvolna. Sestává z minulosti, žije v přítomnosti a hledí vstříc postupně stravované anonymní a technikou odosobněné budoucnosti. Lidstvo spěchá vpřed. Běží o život ve jménu pokroku a svých výtvorů. Nějak při tom ale zapomíná, že cesta za uzdravením nemocné duše vede jinudy a je mnohem důležitější. Na co nám bude zrak když hledíme jen před sebe a zapomínáme hledět do sebe. Když stále více přestáváme intuitivně rozumět sami sobě. ____ Hlavní motiv citového paradoxu s nádechem perverze zdaleka nevnímám jako to, na co by se měl divák soustředit v rovině analýzy sexuální. Jde hlavně o kontext možností, které nám blízká budoucnost nabízí, doby, na pomezí cesty ke ztrátě duše, a dilemat, jejichž řešení naše zakrnělé nitro nezvládá ani přes úžasnou tvořivost vnější. Někdy jen neexistuje správné rozhodnutí a to zvolené prodlouží agonii prokvetlou střípky smutného štěstí a prázdné úlevy. Bez odpuštění. Bez vnitřního klidu. Obklopeni chladem, který chvilka u ohně nezažene a často i uhasíná plameny dalších.
mgss.
mgss.
3 441 bodů
8
75%
Smazaný uživatel
0 bodů
8
Fliegaufovým nepřítelem jsou slova. A kdybych to trochu zobecnil tak "děj". Jakmile předvádí nesouvislé výjevy jako v Mléčné dráze, je to víc než ok, ale jakmile by měl vyprávět ucelený příběh, tak se dostává do tak trochu slepé uličky, kde jeho nejsilnější zbraně nemohou být pořádně taseny. /// Zvlášť když samotný děj je tak banální, působí snad až nepatřičně, že o něm postavy mají potřebu mluvit. Protože tady není moc o čem. Morální, etické a lidské otázky z té modelové situace plynoucí jsou tak jasné a očividné, jak jen mohou. Ten film nemá nic pod povrchem, celý vnitřek je doslova vyhřezlý před diváka a každé dilema je viditelné na sto honů. Což nemusí být špatně a tady nutně není.

VOD žebříčky