Tvůrci v poetickém klíči vypravují komorní příběh adventního večera, probíhajícího v nehostinném prostředí maloměstské nemocnice.
Vrchní sestra Libuše se vyznačuje pedantským peskovaním personálu, čímž si vysloužila přezdívku Stará koza, vůči jednomu z pacientů na dětském oddělení se podobně chová mladá a hezká sestra Alena (zvana Pipka), třináctiletý Ruda (Lže a krade) je nezvladatelným suverénem a provokatérem, a starý mládenec doktor Koníček, jenž má zrovna službu, zapíjí svou slabošskou povahu alkoholem.
O mikulášskem večeru vzájemné konflikty vyvrcholí, ale s "příchodem" světce a jeho tradičního doprovodu (všichni jsou představováni zúčastněnými) vznikne mezi osazenstvem nemocnice dočasný, leč intenzivní pocit sblížení. Smířlivý závěr vánočního příběhu přirozeně vyplývá z charakteru postav. Tvrdým krunýřem totiž všichni jen maskují citlivé a zranitelné jádro, např. vrchní sestra se dosud nevyrovnala se zkrachovalým milostným vztahem ke Koníčkovi a Ruda nemůže přijmout fakt, že vinou nezodpovedné matky přišel o rodinné zázemí.
Film, natočený zčásti v areálu psychiatrické léčebny v Bohnicích, staví na posmutnělé atmosféře odcizení, která je zvlašť tíživá v době svátků (významný podíl na emotivním vyznění snímku má hudba Petra Hapky).
Poetický filmový příběh o dvanáctiletém Rudovi odehrávající se večer na Mikuláše, který je v nemocnici, je charakterově ohromný sígr a nikdo o něho nemá zájem, včetně rodičů. Autorem je Jan Procházka, se kterým režisér snímku Karel Kachyňa v šedesátých letech hodně spolupracoval. V této době vznikl scénář i pro tento film, ale nemohl být realizován. Jelikož má porevoluční doba své, kdyby skutečně vznikl už v šedesátých či sedmdesátých letech, byl by sice černobílý, ale měl by vlivem doby daleko větší sílu. Ano, devadesátá léta jsou na snímku hodně znát, avšak Kachyňovi se podařilo atmosféru i přesto docílit dle svých představ. Spousta lidských osudů na jednom místě v jednu dobu a to jak u dospělých z řad zdravotnictví, tak u dětí z řad pacientů. Takřka všichni v hlavní úloze mají jedno společné. Pocit odcizení. Byť se jedná o obyčejný televizní film, svou kvalitou předčí očekávání.
Celkem depresivní snímek s dobrými herci. Josef Abrhám v roli zkrachovalce a doktora v jedné osobě perfektní, Eliška Balcerová v roli vrchní sestry také. Film z roku 1992, působil jako natočený za hluboké totality, až se mi tomu prostředí nechtělo věřit. Film má něco do sebe, ale zanechal ve mě nepříjemnou pachuť.. 65%
Dodatečné informace
Premiéra v ČR:
7. 10. 1995
Země původu:
Československo, Česká republika, Slovenská republika