Retro recenze: Ženy v pokušení - O muže tu jde až v poslední řadě
O nejsilnějším tvorovi vesmíru - ženě!
"Ženy jsou mnohem vášnivější a temperamentnější, než jim dovolujeme," tvrdí režisér a v daném případě i scenárista a producent Jiří Vejdělek. Sám sebe v tomto směru považuje za znalce, neboť vyrůstal s maminkou a dvěma sestrami na dostřel osmi tet, o detailním, velmi osobním prozkoumávání záhad a tajů opačného pohlaví od puberty po současnost prý ani nemluvě. Vedlejším produktem tohoto celoživotního bádání je romantická komedie Ženy v pokušení, v níž muže a ženy všeho věku nespojuje rozum (ani logika), ale touha (a scenáristovo přání)!
Helenu (Lenka Vlasáková), upjatou odbornici na partnerské vztahy, opustí manžel (Michal Gulyáš) kvůli vnadné černošce a Helenina extravagantní matka Vilma (Eliška Balzerová) spolu se svobodomyslnou dcerou Laurou (Veronika Kubařová) dělají všechno proto, aby ji vyučily ve vysoké škole svádění a pomohly jí najít nového chlapa. Pokud se autor drží této zápletky a lehce bláznivé nadsázky typu Sex ve městě, příběh baví a celkem svižně peláší kupředu. Vejdělek se netrápí žádnou složitou psychologií (třeba, že by dcera měla nějaký vztah ke svému otci), má typizované figurky a hraje s nimi člověče, nezlob se s jemně dráždivým erotickým nádechem. Fajn.
Jenže pak se do rozverného prstokladu zatoulají i temnější tóny a autor nám začne tvrdit, že něco jako psychologii a ponaučení bychom v jeho příběhu přece jen měli hledat. Způsobí tím dvě věci: 1) příběh ztratí svou dosavadní nadsázku, 2) divák začne přemýšlet. A ani jedno není dobře. Kvůli prvému se velmi výrazně zpomalí tempo a ztratí hlavní deviza vyprávění, aniž by se dokázala proměnit v cokoli jiného, třeba nějakou spoluúčast nebo, nedej bože, dokonce skutečné dojetí. Efekt stejný jakoby si někdo v koutě narvané čekárny povzdechnul: "Život, holt, není peříčko." No, to není. A?
Kvůli druhému si začnete víc uvědomovat početnost naschválů a nepravděpodobností, které pramení buď ze scenáristovy neobratnosti nebo snahy manipulovat divákem, jak se mu zachce v naději, že pokud se u toho bude tvářit aspoň trochu cool a vtipně, všechno mu projde. Že by se kdokoliv mohl byť jen vteřinu trápit pro takového upoceného, nevtipného, nechytrého a necharismatického blba jako je Zdeněk? Že by si matka s dcerou po tom všem, co se mezi nimi stalo, zase tak rychle a bezbolestně padly do náruče? Že by opravdu stačilo ke štěstí vzít si na nohy lodičky? Že by...
Sex ve městě nebo Kameňák?
Podobně rozporuplný je i humor. Ano, takhle vtipná a přitom nehloupá komedie v českých kinech už dlouho nebyla, snad od dob Účastníků zájezdu, o to víc mrzí ta spousta fórů doslova vypocených, někde opsaných nebo vyloženě trapných. Jakoby se Vejdělek do poslední chvíle nemohl rozhodnout, jestli točí Sex ve městě nebo Kameňák, a bral doslova všechno, co mu přišlo pod ruku. Lehce zamrazí už během úvodní titulkové sekvence s výjevy z manželské poradny, v níž na pět trapných vtípků připadne jeden slušný. V samotném filmu se poměr vtipného a trapného naštěstí obrátí, ale i tak zamrzí Vejdělkova snaha tlačit na pilu prostě pořád, ať na to momentálně mám či ne, přičemž výjevy z manželské poradny dál zůstávají těmi nejvíc odstrašujícími.
A do třetice všeho rozpadlého - jsou Ženy v pokušení vůbec romantickou komedií? O muže tu jde až v poslední řadě, ženy tu hrají hlavně mezi sebou a o sobě, nikdo tu žádné skutečné milostné peripetie nepřekonává, ničí charakter tu neodhalujeme v celé jeho šíři... Muži a ženy si tu padají/vypadávají do náruče/z náruče s pravidelností a citovou nálehavostí městské hromadné dopravy.
Hnacím motorem filmu je tak honba za vtipem a změnou střídající předchozí pozměněnou změnu. S kamerou, z níž jen jen vypadnout reklama na životní pojištění nebo nový, tuze elegantní vůz, výtvarně výrazně stylizovanými interiéry, chytrou hudbou Jana P. Muchowa a hlavně - s krásnými ženami v hlavních rolích!
Eliška Balzerová po téměř dvacetileté pauze (ano, naposledy jsme ji viděli jako Starou kozu v Kachyňově původně televizním a posléze i do kin uvedeném snímku Městem chodí Mikuláš) dokazuje, že je excelentní a filmaři neprávem přehlíženou komičkou. Lenka Vlasáková se nenechá ke karikatuře dohnat ani častým střídáním paruk a Veronika Kubařová okouzluje svým bezstarostným úsměvem a mladickým půvabem. Zatímco Jiří Macháček a Roman Zach předvádějí ve svých rolích typizovaný standard atraktivní ženské trofeje, Vojtěchu Dykovi se povedlo přece jen něco víc - ztvárnit mladého kluka s touhou i slabostí.
Holky, Vejdělek líbá jako Bůh
Jiří Vejdělek se po dvou umělecky ambicióznějších titulech Roming a Václav žánrově vrací k titulu, který ho takříkajíc udělal - Účastníkům zájezdu. Lehkou rukou natočil scénář uhnětený z rozemletých stereotypů a klišé, komedii, u které je opravdu lepší vypnout mozek a zapnout frndu (či co) a jen se tak nechat nést. Pokud loni komedie Marie Poledňákové Líbáš jako Bůh překonala 900 tisíc diváků, pak Ženy v pokušení by mohly atakovat milionovou hranici. Ideální titul pro volební rok a vrcholící krizi.