Chrustyn
44 045 bodů •
6
Jeden z největších filmů všech dob. Ale v dnešní době to už zřejmě moc nezaujme.
Komentáře a recenze 6
Dle počtu bodů
Pete69
33 033 bodů •
7
Rudá revoluce zachycena kamerou. Dnes to může působit, jako obrovská propaganda a ve své době to i tak jistě bylo, ale po filmařské stránce je to jedinečná záležitost. Je třeba si uvědomit, že film byl v té době v dětských letech a poskládat film s krátkých záběrů, dobře je sestříhat do komplexního celku nebylo jednoduché. Krátké statické záběry se postupně změnily až v krátké dynamické záběry a na konci jsem si řekl: Před 100 lety.. sakra dobrá práce. Stran příběhu však pro mě nezajímavé..
lamps
15 327 bodů •
10
Když budu objektivní, musím na Potěmkinovi nechat všechna procenta světa. Jedná se o obrazově naprosto odzbrojující majstrštyk, po technické stránce nesmírně vyspělý a scénicky natolik dobře vystavěný, že i bez dialogů dokáže opakovaně vyvolat mrazení a evokovat odpovídající, velmi okatě propagované emoce i myšlenky. A aby bylo úplně jasno - scénu "masakru na schodech" stavím stylisticky na stejnou úroveň jako to nejlepší od Kubricka a Spielberga..
Klajnik
9 194 bodů •
3
Většina lidí hodnotí současné filmy podle toho, jak se jim líbily. Takový přístup je ryze subjektivní a individualistický. Jakmile však má nějaký film auru důležitosti, protože byl třeba historicky přínosný či je na něj hojně odkazováno v jiných dílech, tak najednou propadnou stádovitosti a hodnotí spíše nadsazeně, protože nechtějí vypadat jako mimoni, kteří nedocenili obecně uznávané dílo. Poukázuji na to, že hodnocení nebývají konzistentní, páč do nich promlouvají mnohé okolnosti, které utváří optiku a rámec. To zdejší (83%) je zavádějící...
Křižník Potěmkin je ale i přes své stáří poměrně funkční film. I bez zvuku divák pobere, oč ve filmu jde, takže s obrazovou stránkou je naloženo dobře. Přítomné prostřihy na dialogy v textové podobě však dokazují, že tvůrcům zvukový záznam prostě chyběl a dle mého by s tím film byl samozřejmě lepší: Zvuk je rovinou, díky níž může tvůrce ještě efektivněji a efektněji uchopovat postavy i děj, když s ním je tedy dobře naloženo. Omezení však vynakládají tlak na kreativitu a tehdejší tvůrci si museli dát o to víc záležet na obrazové stránce, protože vyprávěli primárně skrze ni. Film je ovšem lepší jako audiovizuální médium, nikoli pouze jako vizuální. I takhle jsem si ale užíval, jak se posádka dohaduje s nějakým arogantním důstojníkem o stavu masa, které bylo prolezlé červy. Jen bych to radši slyšel. Člověk by mohl tvrdit, že je absurdní vyčítat filmu něco, co nebylo v možnostech doby jeho vzniku, ale já favorizuju srovnání s tím nejlepší, co jsem dosud viděl a co si dokážu představit. Autor by neměl chtít po divákovi, aby přimhouřil oči. Měl by ho přesvědčit o tom, že mu nic nechybělo, tím že dílo přizpůsobí svým možnostem. Potěmkin je taky těžce probolševickej, protože kritizuje carské Rusko (jistě oprávněně) a glorifikuje povstání pracujících (vyvěšení rudé vlajky). Příběh vypráví o vzpouře na carském křižníku, který postupně probudí revoluční nálady v Oděse a nejspíš i v celém Rusku... V Souostroví Gulag se můžete dočíst, jak to dopadlo. Pokud však divák přivře oči nad absentujícím zvukovou stránkou (mimo teda hudby) a probolševickým poselstvím, tak stále nemusí být vyloženě nadšen. Film má nějaká hluchá místa a já se s postavami nesžil, ačkoliv by k tomu byly předpoklady, jelikož také nemám rád těžkou fyzickou práci a buzeraci ze strany "autorit". Problém je, že postavy nejsou dostatečně prokreslené, což se ale bez dialogů dělá hůře. Obávám se tedy, že po té prožitkové stránce to dost dobře nefunguje, ale lze na to koukat ještě observačně a technicistně: Lze si užívat kompozice, ale po stránce střihu mi to přišlo trochu nevyrovnaný. Někdy střih nesedí, někdy to není dostatečně smooth. Ona velká davová scéna na Potěmkinových schodech je svým rozměrem působivá, ale když se zaměřím na detaily, tak mi to moc uvěřitelné nepřijde. Film se mě snaží přesvědčit, že utíkající občani jsou z vrchu stříleni, ale já vidím, jak si komparzisti samovolně/opatrně lehají a zase vstávají. Působí to spíš směšně než tragicky. V jeden moment matka (ve skutečnosti chlap, co vypadá jako tranvestit) vezme do náruče své mrtvé dítě a nese ho nahoru před vojáky, ukázat jim, co způsobili. Vojáci ji/ho následně zastřelí, ačkoliv své pušky vůbec nemířili jejím/jeho směrem.
Křižník Potěmkin je ale i přes své stáří poměrně funkční film. I bez zvuku divák pobere, oč ve filmu jde, takže s obrazovou stránkou je naloženo dobře. Přítomné prostřihy na dialogy v textové podobě však dokazují, že tvůrcům zvukový záznam prostě chyběl a dle mého by s tím film byl samozřejmě lepší: Zvuk je rovinou, díky níž může tvůrce ještě efektivněji a efektněji uchopovat postavy i děj, když s ním je tedy dobře naloženo. Omezení však vynakládají tlak na kreativitu a tehdejší tvůrci si museli dát o to víc záležet na obrazové stránce, protože vyprávěli primárně skrze ni. Film je ovšem lepší jako audiovizuální médium, nikoli pouze jako vizuální. I takhle jsem si ale užíval, jak se posádka dohaduje s nějakým arogantním důstojníkem o stavu masa, které bylo prolezlé červy. Jen bych to radši slyšel. Člověk by mohl tvrdit, že je absurdní vyčítat filmu něco, co nebylo v možnostech doby jeho vzniku, ale já favorizuju srovnání s tím nejlepší, co jsem dosud viděl a co si dokážu představit. Autor by neměl chtít po divákovi, aby přimhouřil oči. Měl by ho přesvědčit o tom, že mu nic nechybělo, tím že dílo přizpůsobí svým možnostem. Potěmkin je taky těžce probolševickej, protože kritizuje carské Rusko (jistě oprávněně) a glorifikuje povstání pracujících (vyvěšení rudé vlajky). Příběh vypráví o vzpouře na carském křižníku, který postupně probudí revoluční nálady v Oděse a nejspíš i v celém Rusku... V Souostroví Gulag se můžete dočíst, jak to dopadlo. Pokud však divák přivře oči nad absentujícím zvukovou stránkou (mimo teda hudby) a probolševickým poselstvím, tak stále nemusí být vyloženě nadšen. Film má nějaká hluchá místa a já se s postavami nesžil, ačkoliv by k tomu byly předpoklady, jelikož také nemám rád těžkou fyzickou práci a buzeraci ze strany "autorit". Problém je, že postavy nejsou dostatečně prokreslené, což se ale bez dialogů dělá hůře. Obávám se tedy, že po té prožitkové stránce to dost dobře nefunguje, ale lze na to koukat ještě observačně a technicistně: Lze si užívat kompozice, ale po stránce střihu mi to přišlo trochu nevyrovnaný. Někdy střih nesedí, někdy to není dostatečně smooth. Ona velká davová scéna na Potěmkinových schodech je svým rozměrem působivá, ale když se zaměřím na detaily, tak mi to moc uvěřitelné nepřijde. Film se mě snaží přesvědčit, že utíkající občani jsou z vrchu stříleni, ale já vidím, jak si komparzisti samovolně/opatrně lehají a zase vstávají. Působí to spíš směšně než tragicky. V jeden moment matka (ve skutečnosti chlap, co vypadá jako tranvestit) vezme do náruče své mrtvé dítě a nese ho nahoru před vojáky, ukázat jim, co způsobili. Vojáci ji/ho následně zastřelí, ačkoliv své pušky vůbec nemířili jejím/jeho směrem.
M3lios
9 141 bodů •
8
Križník Potemkin je nemý film ,ktorý vo svojej dobe spravil revolúciu svojou prepracovanosťou no dnes už zaujme len fanúšikov starých filmov a ľudí ,čo sa zaujímajú o Rusko v období keď končil Tsarizmus a nastupoval komunizmus ako napríklad mňa. Ak máte voľnú chvíľu ,film môžem len odporúčiť.
mojmir.sedlacek
6 286 bodů •
8
No říkejte mi komunisto, ale ta ideologie mi nijak zvlášť nevadila, přišlo mi, že jí tam až tolik není... Alespoň tedy ve srovnání s filmy, které vznikaly o půl století později u nás. A ta úchvatná forma tu politiku natolik zastiňuje, že z toho nelze mít špatný dojem. Vadila mi snad jenom celkem vysoká nevyrovnanost záběrů, kdy některé (a to vskutku hodně) jsou geniální, jiné ale zbytečné a bezdůvodně natahující scénu. Ale celkově vzato to určitě stojí za vidění.