Články

Účetní velkých hollywoodských studií musí mít lejstra zmáčená vlastními slzami. Jejich šéfové stále častěji odklepávají megalomanské produkce s výrobní cenou přesahující 200 milionů dolarů, jen letos jich v kinech skončí čtrnáct. Z dosud uvedených třinácti však kasovní profit zaznamenal jediný snímek, a to třetí Strážci Galaxie s celosvětovými tržbami 845 milionů dolarů. Ostatní velké premiéry v čele s Disneyho remaky, sequely a komiksovými sériemi dostávají na frak a své obří náklady možná pokryjí až v letitém horizontu.

Steven Seagal byl na začátku devadesátých let žádanou akční hvězdou, ačkoli se před kameru poprvé postavil roku 1988 v akční krimi Nico (Above the Law). Na rozdíl od konkurentů jako Arnold Schwarzenegger či Sylvester Stallone, kteří se nejprve museli probíjet neperspektivními a rychle zapomenutými projekty, Seagalova první hollywoodská role byla hned hlavní a přitakávalo mu několik známých herců a hereček. Ačkoli nešlo o zásadní finanční úspěch, Nico nakopl kariéru později problémového herce a jako první hollywoodský film se zbavoval záporáků prostřednictvím aikida. Dnes večer si snímek můžete připomenout od 22:20 na Nova Cinema.

Režisér Zack Snyder se během poslední dekády proměnil z jednoho z nejoblíbenějších hollywoodských jmen v postavičku, kterou už leckdo nedokáže brát úplně vážně. Měl pod palcem komiksové impérium DC, ale po obstojném Muži z oceli (2013) přišla podivná splácanina Batman v Superman: Úsvit spravedlnosti (2016) a poté extrémně problematická produkce Ligy spravedlnosti (2017), kterou nakonec dotočil Joss Whedon.

Pondělní předávání Gotham Awards vzbudilo mnohem víc kontroverze, než bývá zvykem. O rozruch se nevybíravými slovy postarala žijící legenda Robert De Niro, která si nebrala servítky a dštila síru na všechny strany.

Disneymu se nedaří. Myšákovo impérium letos slaví stoleté výročí, které však má trochu nahořklou pachuť. I když se v poslední dekádě jednalo o největšího hollywoodského hráče, v poslední době se mluví o jednom neúspěchu za druhým – alespoň pokud vynecháme zábavní parky a další neaudiovizuální aktivity. Počet předplatitelů Disney+ stagnuje, nové seriály ze světa Hvězdných válek či od Marvelu budí rozporuplné reakce a filmová novinka Marvels si připsala nejhorší tržby v dějinách MCU.

Přes 24 tisíc uživatelů a uživatelek webového portálu Ranker, který dává dohromady subjektivní žebříčky a názory nejen z kulturní oblasti, rozhodlo o deseti nejnenáviděnějších postavách v historii televize. Jedná se pochopitelně o subjektivní volby založené hlavně na soudobých seriálových trendech, ale výpovědní hodnota je značná a v případě některých zvolených monster také nezpochybnitelná. S těmito osobami byste se nechtěli dostat do křížku. Vyvolávají značný odpor, který publiku navždy utkvěl v paměti.

Před patnácti lety měl premiéru první díl ságy Stmívání (Twilight), na němž si udělali jméno Robert Pattison a Kristen Stewart (byť právě Stewart za svůj výkon obdržela Zlatou malinu). Ale kdo by vlasatého upíra Edwarda Cullena a náruživou Bellu Swan ztvárnil dnes? Režisérka Catherine Hardwicke má evidentně jasno.

Pondělní večer opět přinese novou epizodu pořadu Pop Coolt powered by Kinobox, kterou vysílá Prima Cool o půl desáté večer. Naše rubrika se u příležitosti vycházejícího snímku Jak mít sex ponoří do křehké duše teenagerů a teenagerek, jimž se filmy snaží porozumět a zachytit těžko zprostředkovatelné emoce dospívání.

Brendan Fraser, jehož velký filmový návrat dal dokonce vzniknout novému slovu „breinaissance“, získal v letošním roce Oscara za ztvárnění protagonisty snímku Velryba. A už si také vybral další roli. Bude jí komedie studia Searchlight Pictures Rental Family japonské režisérky Mitsuyo Miyazaki.

Jména hollywoodských velikánů Martina Scorseseho a Ridleyho Scotta patří mezi nejskloňovanější jména letošního podzimu. Zatímco první z nich se strhujícím způsobem vypořádal s tříapůlhodinovou stopáží u své novinky Zabijáci rozkvetlého měsíce, na toho druhého se v souvislosti s Napoleonem snáší spíš kritika – ať už kvůli historickým nepřesnostem, překotnosti verze pro kina anebo zaměnitelnosti bitevních scén, jež jen uznale pokukují po Bondarčukově klasice Vojna a mír z 60. let.

Blíží se vánoční svátky, což znamená jediné – svátečně laděné snímky na všech stanicích a platformách. Vznik vánočních filmů je zvláště v USA skutečným fenoménem a například jen stanice Hallmark jich každý rok natočí téměř padesát! Navíc se tento trend v posledních letech prosazuje i v naší filmové tvorbě.

Ačkoli by už mělo jít o samozřejmý a trvalý postoj, na 25. listopad připadá Mezinárodní den boje proti násilí páchanému na ženách. Všem, kteří nad význačností tohoto sdělení pochybují, mohou otevřít oči následující filmová a dokumentární díla. Některé snímky se k dané tematice vyjadřují nepřímo, popřípadě zasazují ženské revenge příběhy do atraktivních žánrových schémat. Jiné dané téma artikulují otevřeně a vztahují se ke skutečným událostem kolem útlaku žen, domácího násilí, znásilnění nebo hnutí MeToo. Představíme si tři základní linie tvůrčího přemýšlení o těchto námětech – od faktických dokumentů přes seriózní filmová zpracování až po atraktivní žánrové příběhy, v nichž hrdinky mohou dojít konečné satisfakce, která jim v realitě často uniká.

Zahraniční média poslední dobou přetřásala zvěsti o tom, že by příští film s Jamesem Bondem měl točit Christopher Nolan, který letos zabodoval se svým Oppenheimerem. Režisér to teď nicméně rázně popřel, byť to nepůsobilo tak, že by případnou nabídku rovnou odmítl.

Komiksový temný rytíř má na svém kontě nejen nemalý zástup hraných a animovaných filmů či seriálů, ale i herců, kteří mu propůjčili svou tvář. S ohledem na filmy o Batmanovi je tak z čeho vybírat. Náš speciál věnovaný Netopýřímu muži vám přináší kompletní přehled všech filmů, ale i jejich hodnocení, rozčlenění podle tvůrců, ale i podle dalších kritérií.

Mezi známé scény původního Vymítače ďábla (The Exorcist, 1973) patří i ta, v níž podivně se chovající Regan (Linda Blair) vyšetřuje nemocniční personál. Jeho součástí je i bezejmenný asistent radiologa, jemuž scénář dopřál i několik replik během angiografického vyšetření. Na první pohled se nejedná o nic výrazného a několik minut vyplněných medicínskou hantýrkou a procedurami mělo podpořit realistickou atmosféru, které se režisér William Friedkin pokoušel dosáhnout. Jenže na scénu lze nahlížet i výrazně temnější optikou.