Jessica Fletcher vyšetřuje už 40 let. To je vražda, napsala vytvořila jednu z největších seriálových hvězd historie

Angela se narodila v Londýně do dobře zajištěné středostavovské rodiny. Její matka, pocházející z Irska, byla nadšenou divadelní herečkou, takže hned víme, odkud vítr vane. Její mužští předci byli zběhlí v politice, otec byl aktivním členem britské komunistické strany a její dědeček, kterého obzvlášť obdivovala, byl prominentní labourista.

Když jí v jejích devíti letech zemřel otec na rakovinu, poprvé se začala uchylovat k herectví. Sama pro sebe hrála různé postavičky, aby se dostala z vlastní hlavy. Rodině se začalo dařit finančně o něco hůř, a to i přes matčinu druhou svatbu. Ne že by Angela trpěla, pokles na společenském žebříčku však člověk chtě nechtě pocítí. A tak se její obsesí stala „zábava chudých“, tedy kinematografie. Ačkoliv se rodiče postarali, aby splnila povinnosti slušného vzdělání, ona měla později za to, že ji vychovaly knihy, divadlo a především kino.

Když zemřel i její dědeček a schylovalo se k německému Blitzu, odstěhovala se rodina z Londýna do Spojených států, kde Angela získala stipendium v divadelní instituci American Theatre Wing. Absolvovala v roce 1942. Netrvalo dlouho, než začala její dlouhá a bohatá kariéra. Nejprve na pódiu vedle své matky, která stále udržovala kontakt s divadlem a filmem (rodina se kvůli ní z New Yorku přestěhovala do Hollywoodu) a nechala vedle sebe svou dceru debutovat.

Angelina první role byla rovnou filmovou klasikou. V ikonickém noiru Plynové lampy z roku 1944 ztvárnila roli domácí služky. Protože jí bylo teprve 17, musel ji na place hlídat sociální pracovník. Jednalo se o velký kariérní úspěch a Lansbury si odnesla svou první nominaci na Oscara za vedlejší roli. Další nominace přišla o rok později za Obraz Doriana Graye. Mezi tím se na place National Velvet stala celoživotní blízkou přítelkyní Elizabeth Taylor.

Z Angely se ale nestala cenami zasypaná herečka. Posléze se dočkala už jen jedné další nominace na Oscara, o dlouhých dvacet let později za Mandžurského kandidáta. Až v roce 2014 dostala čestnou cenu, když si Akademie uvědomila, jaká ostuda by byla, kdyby Angela opustila svět bez zlaté sošky. Tou dobou za sebou měla neuvěřitelnou sedmdesátiletou kariéru, kterou už zastiňoval její úžasný výkon v nezapomenutelném whodinitu To je vražda, napsala.

Za ztvárnění všetečné spisovatelky kriminálek, která je přes dvě kolena nejspíš příbuzná s naprosto každým, koho potká, si odnesla deset nominací na Zlatý glóbus, z toho čtyři proměnila, a dvanáct nominací na Emmy (tedy za každou sezónu). V obou případech jde o rekord. Ve věku, kdy většina hereček už tráví čas v (často nedobrovolném) důchodu, opanovala obrazovky s vervou, jaká by měla podle tehdejší tradiční logiky patřit nějakému mladému svalovci či modelce.

Angela přitom nebyla televizní herečkou. To je vražda, napsala byla její jedinou seriálovou rolí, kterou přijímala ještě v době, kdy bylo přejití z pláten na obrazovky považováno za herecké ponížení. Lansbury riskovala, že přijde o zbytek kariéry. Na druhou stranu po čtyřiceti letech ve filmu, během nichž nepřistál žádný Oscar, a s šedesátkou na krku už bylo jasné, že její kariéra se tak i tak chýlí k občasnému štěku babiček. Nebylo moc co ztratit.

Její portfolio bylo úctyhodné, zpravidla však zůstávalo u vedlejších rolí. Kdyby „americkou Miss Marple“ nepřijala (a že to nebyla samozřejmost), připomnělo by její skon před dvěma lety několik cinefilních platforem coby odchod polozapomenuté herečky, jejíž talent musíme většinou dohledávat na pozadí scén. To je vražda, napsala z ní udělala jednu z největších televizních hvězd všech dob. Ačkoliv dnes máme seriál zafixovaný v nekonečné smyčce někdy v dopoledních hodinách ve všední den (což asi souvisí s jeho nezaslouženě nízkým hodnocením na českých databázích), v době premiéry se jednalo o nefalšovaný hit a fenomén. A aby to nezapadlo: Jedná se o kouzelně příjemnou staromilskou kriminálku, která je právě taková, jaká potřebuje být.

Seriál běžel mezi lety 1984 a 1996 a byl po většinu své existence (zdaleka) největším hitem stanice CBS. Nerozumné šachování v programu, když se dvanáctá série přesunula do nového časového slotu, vedlo k prudkému poklesu sledovanosti a vzhledem k tomu, že Angela už nějakou dobu volala po odpočinku, se televize rozhodla nepokračovat. Vzniklé čtyři epizody sloužící jako finále, jež byly opět časově přesunuty, ale vedly k návratu ztraceného publika, což producenty dovedlo k tomu, že nechali v průběhu let vyprodukovat ještě několik televizních filmů. To vyhovovalo i Angele, která měla víc času na další role a volný čas, který přeci jen už začala potřebovat. Sporadicky se na plátnech objevovala nadále, její poslední rolí je cameo ve whodunitu Na nože 2.

Angela se podle všeho příliš nepodobala žoviální ultimátní tetičce Jessice. Byla důsledná, sebekritická a perfekcionistická. Nesnášela, když se jí někdo snažil vlichotit. V tomto ohledu její osobnost mnozí označovali za typicky britskou. Ačkoliv měla americké občanství od začátku padesátých let, považovala se za Irku po matce a Britku po otci. Byla velmi soukromou a neokázalou osobností, její ideální den se skládal z obstarání domácnosti a strávení tichého večera s přáteli. Pro ně měla být jemnou a chápavou přítelkyní. Pro nás bude nejspíš navěky sympaticky vlezlou dámou, která vás usvědčí z vraždy dřív, než se vzpamatujete.

Podívejte se na žebříček nejslavnějších hereček podle databáze Kinoboxu.

Zdroj: Wikipedia, Kinobox