Tento neobyčejně napínavý a inteligentní politický thriller výrazně předstihl svou dobu. V roce 1962 byla témata jako kontrola myšlení, politický atentát a mezinárodní konspirace spíše neobvyklá a při jeho opětovném uvedení v roce 1987 působil téměř stejně aktuálně jako v době premiéry. Neoblíbený velitel, seržant Raymond Shaw, se z korejského zajetí vrací do USA jako hrdina, aby převzal čestnou medaili Amerického kongresu, a několik vojáků, kteří pod ním sloužilo, o něm opakovaně říká, že to je nejodvážnější, nejjemnější a nejsympatičtější muž, kterého kdy potkali. Brzy začne být jasné, že po jejich zajetí Korejci se Shaw a jeho muži stali obětí intenzivního vymývání mozku. Několik z nich trápí noční můry nebo nevysvětlitelné chování, asi nejhůře se tato zkušenost podepsala na kapitánu Benettu Marcovi. Po čase si Marco začne uvědomovat, co se vlastně stalo. Vypadá to, že byl Shaw naprogramován tajnými ruskými a čínskými agenty jako vraždící stroj, který je schopen zabít třeba i nejlepšího kamaráda, pokud dostane ten správný příkaz. Druhou stranou mince je politické zneužívání Shawa jeho panovačnou matkou, která směruje kariéru manžela Johna Iselina, přihlouplého kongresmana, který se pro sebe snaží získat viceprezidentskou nominaci díky hysterické antikomunistické kampani.
Rád bych to shrnul inteligentnějším výkřikem, než je "tohle byla smrtelná nuda," ale nic mě nenapadá. Možná stojí za zmínku překvapivě vážná (a dobrá) Angela Lansbury .
"Nazdar lidi. Já jsem Raymond a právě mi vymyli mozek. Dělejte si se mnou co chcete." Geniální myšlenka zasazená do období studené války a do politických kruhů. Jsou do toho zapletení komunisti a všichni víme, co si v roce vzniku filmu američani mysleli o komunistech. Tento film musel pro američany být trochu jako studená sprcha a vsadím se, že se báli, že to může být pravda. Kvůli myšlence a příběhu hodnotím moc moc kladně, ale doba už asi chtěla, aby to pro mě ztratilo tu pravou sílu. PS: Nemůžu si pomoct, ale Lawrence Harvey mi vzhledem dost připomínal Judea Lawa.