Vyšinutý Dafoe či šílený McDowell. Toto jsou nejděsivější herci filmové historie

Čerstvý osmdesátník z Kolína nad Rýnem nikdy nestudoval herectví a světoví režiséři vyhledávali jeho atypicky pohlednou tvář vždy sami. Častý spolupracovník Larse von Triera se nevyhnutelně prosadil sedmdesátkovými adaptacemi Frankensteina a Drákuly od Andyho Warhola a jeho režiséra Pula Morrisseyho, jehož Udo Kier zaujal náhodou v letadle. Od té doby uhrančivý Němec s kvalitní angličtinou sbírá převážně záporácké úlohy, k čemuž má predispozice jako málokdo. S rostoucím věkem vzbuzuje stále větší respekt a kromě Triera a dlouhé řady mainstreamem nepolíbených tvůrců toho využili třeba S. Craig Zahler (Blok 99) nebo Václav Marhoul, v jehož Nabarveném ptáčeti Kier předvedl vskutku odpudivé charakterní představení.

Flesh for Frankenstein (1973)

Blood for Dracula (1973)

Mé soukromé Idaho (1991)

Království (1994)

Blade (1998)

Blok 99 (2017)

Bacurau (2019)

Nabarvené ptáče (2019)

Pověstný anglický gentleman, lamač ženských srdcí a majitel elektrizujícího pohledu Terence Stamp se lišil od dobových souputníků včetně Petera Cushinga, kteří v 60. letech dominovali hororové scéně díky frankensteinovským či drákulovským adaptacím od studia Hammer. Stamp získal hned za svou průlomovou roli v dobrodružném dramatu Billy Budd nominaci na Oscara a k tomu Zlatý glóbus. Za svou plodnou a dodnes trvající kariéru střídal role kladných hrdinů s enigmatickými postavami i pološílenými zloduchy. Památně ztvárnil generála Zoda ve dvou dílech Supermana s Christopherem Reevem, ohromil rolí transsexuála v Dobrodružství Priscilly, královny pouště a z poslední doby prozářil svým nehynoucím charismatem projekty jako Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti nebo Poslední noc v Soho.

Billy Budd (1962)

Daleko od hlučícího davu (1967)

Superman (1978)

Dobrodružství Priscilly, královny pouště (1994)

Smallville (2001)

Nejslavnější hlas hororových éterů měl nakročeno k dráze respektovaného charakterního herce, kterou mu narušila jeho takřka dvoumetrová výška. Od roku 1938 se přece jen objevoval v ceněných dílech včetně filmu-noir Laura či Desatera přikázání. Pak se ovšem spřáhl s nezávislým producentem a režisérem Rogerem Cormanem, který Vincenta Price uvedl do prostředí produkčně brakových, ale přece nadčasových a posléze kultovních hororů. Herec se zlověstnou aurou zářil v adaptacích Edgara Allana Poea Zánik domu Usherů, Jáma a kyvadlo či Havran, v nichž se stal specifickou legendou své branže. Toto renomé jen zesílilo po jeho odklonu k televizním pořadům a vypravěčským úlohám, z nichž vyniká ikonický voiceover k videoklipu Thriller ke stejnojmenné písni Michaela Jacksona.

Moucha (1958)

Zánik domu Usherů (1960

Jáma a kyvadlo (1961)

Havran (1963)

Ohavný Dr. Phibes (1971)

Michael Jackson: Thriller (1983) – vypravěč

Žádného herce zřejmě nedoprovází tak pikantní (a často i obrazově doložené) zákulisní legendy jako německého „psychopata“ Klause Kinskiho, jenž počátkem 70. let navázal plodnou a divokou spolupráci s neméně temperamentním režisérem Wernerem Herzogem. Znepokojivou tvář z mezinárodních westernů včetně Leoneho Pro pár dolarů navíc Herzog promítl do svých vyčerpávajících vizí o úpadku i nezlomné vůli lidského ducha, jež často natáčel v až příliš naturalistických podmínkách. Kinski své pološílené kreace montoval na reálné psychické zkoušky v klasikách Aguirre, hněv boží o hledání Eldorada, Fitzcarraldo o přesunu opery do srdce Amazonie či v působivém remaku Nosferatu – Fantom noci. Nezapomenutelný koncert rozehrál také v psychologickém dramatu Vojcek a dodnes si uchovává pověst ojedinělého umělce, jehož skutečné i fiktivní persony v zákulisí legendárně splývaly.

Velké ticho (1968)

Aguirre, hněv boží (1972)

Vojcek (1979)

Nosferatu – Fantom noci (1979)

Fitzcarraldo (1982)

Netvor (1985)

Švédská stálice hollywoodské scény vděčí za svou popularitu jednak své až mystické image, jednak bratrům Coenovým, kteří Petera Stormarea obsadili do oscarové černohumorné krimi Fargo. Jako málomluvný vrahoun najatý na zpackanou špinavou prácičku utvořil silný protikladný tandem se Stevem Buscemim, dalším aspirantem pro tento zúžený seznam. Nejen způsob, jakým se svým upovídanějším komplicem ve finále naloží, však Stormarea opravňuje k cejchu děsivějšího herce. Kladné úlohy mu velcí i béčkoví filmaři v podstatě odpárali, ačkoli jako hláškující Rus v Armageddonu si mistr evropských přízvuků získal sympatie všech. Steven Spielberg zužitkoval jeho bodavé charisma ve druhém Jurském parku či sci-fi Minority Report, v detektivních 8 mm Stormare zahrál prvotřídního slizouna tvořícího pornografické snuff filmy a svět ještě nezřel geniálnějšího satana než toho, jehož herec na pár minut oživil v kultovním Constantinovi. A tak by se dalo pokračovat v podstatě do nekonečna…

Fargo (1996)

Armageddon (1998)

Big Lebowski (1998)

8 mm (1999)

Tanec v temnotách (2000)

Minority Report (2002)

Constantine (2005)

Svého jediného Oscara Christopher Walken obdržel za tragickou roli v Lovci jelenů, kde ruskou ruletou konfrontoval vietnamský syndrom. Za půlstoletí v branži, v níž s vděkem přijímá nabídky i na papírově podřadné projekty, ztvárnil mnoho sympatických klaďasů (Chyť mě, když to dokážeš), komických postav (Hon na myš) i zcela bizarních satirizovaných figur (Pulp Fiction, Domino). Skvělému tanečníkovi s táhlým hlasem, jímž dokáže znepokojivě předčítat i pohádky pro nejmenší, však nejlépe sedí role nevypočitatelných, záhadných a nebezpečných antihrdinů. Ostře řezaná tvář s rentgenovým pohledem dostala zneklidňující charakter třeba v Králi New Yorku, Nebeské bráně, tragikomedii Klik – život na dálkové ovládání či v druhé Duně. Walken děsil také jako bezhlavý jezdec v Ospalé díře, v níž si Tim Burton naštěstí udělal prostor také pro flashbacky s hercovým obličejem, nebo v tarantinovce Pravdivá romance. V ní absolvoval dusnou konverzaci s Dennisem Hopperem, jiným šílejícím esem Hollywoodu, s nímž se vypořádal jako mistr tiché a podmanivé zloby.

Lovec jelenů (1978)

Mrtvá zóna (1983)

Král New Yorku (1990)

Pravdivá romance (1993)

Pulp Fiction: Historky z podsvětí (1994)

Ospalá díra (1999)

Chyť mě, když to dokážeš (2002)

Klik - život na dálkové ovládání (2006)

Skoro dvoumetrový čahoun s italskými kořeny měl vizáž ovlivněnou Marfanovým syndromem, jemuž pomyslně vděčí za tělesné rozměry poutající pozornost i na stříbrných plátnech. Herce s věčně posmutnělým výrazem objevil Miloš Forman, jenž mu dal příležitost v americkém debutu Taking Off i v Přeletu nad kukaččím hnízdem, kde Vincent Schiavelli zúročil svou unikátní expresivitu. Charakterní jevištní osobnost nesbírala hlavní filmové úlohy, ale minimálně Formanovi byla věrným spolupracovníkem také v Amadeovi, Valmontovi či dramatu Lid versus Larry Flynt. Nejvíce si jej u nás zřejmě pamatujeme jako ozvěnu zesnulého člověka v oscarovém Duchovi, kde světem zbloudilých duší provázel Patricka Swayzeho – shodou okolností oba herci zemřeli v sedmapadesáti letech na rakovinu. Zahrál si také padoucha v bondovce Zítřek nikdy neumírá a Tučňákova poskoka v Batman se vrací. Převážně záporné role přijímal také v televizních seriálech jako Miami Vice, Akta X nebo MacGyver.

Taking Off - Odcházím... (1971)

Přelet nad kukaččím hnízdem (1975)

Zlatý časy na Ridgemont High (1982)

Duch (1990)

Batman se vrací (1992)

Zítřek nikdy neumírá (1997)

Raný oblíbenec Jamese Camerona byl zvažovaný do hlavní záporné úlohy v Terminátorovi, než se Jim rozmyslel a zabijácký stroj udělal z kulturisty Arnolda Schwarzeneggera. Lance Henriksen místo toho ztvárnil empatického policistu a Cameron na něj nezapomněl ani ve Vetřelcích. Android Bishop zůstává jeho nejznámější filmovou rolí, neboť hrozba plynoucí z událostí prvního dílu a hercův mrazivý stoický projev prohlubovaly enigmatičnost z principu nejednoznačné postavy. Kladní hrdinové charismatickému herci s ošlehanou tváří šli, ale jako záporák se logicky ujímal vděčněji. Někde na pomezí byl jeho vůdce upírské skvadry v hororu Na prahu temnot, absolutního zloducha si s úspěchem vyzkoušel v nejlepším Van Dammeho filmu Živý terč. V autorských kruzích zaujal jako neúprosný pronásledovatel v uměleckém westernu Mrtvý muž a spoustu prostoru ke komplexnějšímu herectví dostal v zapadlé klasice Špatná společnost. Po přelomu tisíciletí na něm utkvěl cejch béčkaře, který obráží převážně videofilmy a naplňuje v nich své renomé, zbudované na základě výrazných raných úloh.

Terminátor (1984)

Vetřelci (1986)

Na prahu temnot (1987)

Jennifer 8 (1992)

Živý terč (1993)

Špatná společnost (1995)

Mrtvý muž (1995)

Milénium (1996)

Ukázkovým příkladem splynutí herecké a fiktivní osobnosti je výkon Maxe Schrecka v nelicencované expresionistické adaptaci Drákuly s názvem Upír Nosferatu. Jeden z nejslavnějších a nejdůležitějších hororů kinematografie proslavil zejména režiséra Friedricha Wilhelma Murnaua, kulturní odkaz děsivého herce se vydal paradoxním směrem. Vzhledem ke Schreckově samotářské povaze či příjmení, které v němčině znamená „hrůza“, se uchytily fámy o tom, že žádná taková osoba ve skutečnosti neexistuje a že se jedná o pseudonym známého herce Alfreda Abela. Potažmo se dlouhodobě dařilo konspiracím, podle nichž byl Schreck opravdovým upírem. Německý filmový a divadelní herec sloužící v první světové válce je tudíž i takřka devadesát let po své smrti jednou z nejtajemnějších figur kinematografie, která má v popkultuře své místo už navěky. Jeho domnělý upíří původ dokonce rozkrýval unikátní film o filmu Ve stínu upíra, v němž si jej zahrál jistý Willem Dafoe…

Upír Nosferatu (1921)

Ulice (1923)

Finance pana velkovévody (1924)

Všestranný umělec patří k nejsnáze rozpoznatelným a také k trvale nejobsazovanějším hercům Hollywoodu, jehož čtyři oscarové nominace úplně nevystihují obrovský profesní záběr. Morální seržant Elias ze slavné Čety nikdy nebyl jednostranným padouchem a vyšinuté úlohy ve stylu Majáku, Antikrista, Zběsilosti v srdci či Spider-Mana vlastně jen dotváří jeho nekonečně pestrý rejstřík. Málokdo umí vyboulit oči a roztáhnout úsměv jako Willem Dafoe, což pochopitelně pasovalo i k přepáleným kreacím ve stylu kritické pohromy Nebezpečná rychlost 2: Zásah. Jako Max Schreck v sebeuvědomělé hříčce Ve stínu upíra sahal po zlaté sošce a rozšířil katalog herců, kteří znepokojivě oživili transylvánského hraběte. Dafoe k tomu byl ostatně svým zjevem předurčený, i když v několika filmech Wese Andersona nebo v retro nostalgii The Florida Project nastavil přívětivější tvář. Naposledy se zaskvěl v Chudáčcích jako šílený frankensteinovský vědec a jeho nadcházející extravagantní rolí bude Albin Eberhart Von Franz v nové verzi Nosferatu od Roberta Eggerse.

Četa (1986)

Poslední pokušení Krista (1988)

Zběsilost v srdci (1990)

Ve stínu upíra (2001)

Spider-Man (2002)

Antikrist (2009)

The Florida Project (2017)

Maják (2019)

Chudáčci (2023)

Herci objevenému v éře sociálně-kritických britských dramat 60. let definoval filmovou personu Stanley Kubrick v dystopickém dramatu Mechanický pomeranč. Malcolm McDowell se stal šílejícím rebelem a také poněkud zapovězeným hercem po premiéře skandálního Caliguly, který skloubil kvalitní historickou produkci s šokujícím pornografickým smilstvem. Vyklubal se z něj kokainem nafrčený král extravagance s vazbou na záporné postavy, jež ve vyčerpávajícím tempu chrlí ještě po osmdesátce. Pamatovat si jej můžeme z Halloweenu Roba Zombieho či z kultovních děl jako Soudný den nebo Amputace. Ty jakoby nejlépe odpovídaly jeho herectví, o němž už nemá přehled ani sám McDowell. Přiznal ostatně, že řadu spotřebních filmů, v nichž se svolil účinkovat, ani nemá v živé paměti. Fanoušci po celém světě ale na jeho nezkrotnou energii a plamenný výraz rozhodně nezapomenou, i kdyby jen z hrstky opravdu hodnotných filmů.

Kdyby… (1969)

Mechanický pomeranč (1972)

Běsnící měsíc (1971)

Štvanci (1979)

Caligula (1979)

Kočičí lidé (1982)

Star Trek VII: Generace (1994)

Halloween (2007)

Soudný den (2008)

Podívejte se na žebříček nejlepších herců podle databáze Kinoboxu.

Zdroj: Kinobox