Ve filmech je stále méně intimních scén, dává to však smysl. Ve kterých zemích jsou na ně nejcitlivější?

V prvním výzkumu, jehož výsledky Follows samozřejmě zveřejnil na svém blogu, vzal 250 nejvýdělečnějších snímků každého roku v letech 2000-2023. Rychle se dobral k výsledku, že počet sexuálních obsahů v těchto populárních dílech v průběhu času skutečně klesá, za poslední dvě dekády dokonce téměř o 40 %. Konkrétně to vypadá tak, že výrazně vzrostl počet komerčně úspěšných filmů, které neobsahují žádné sexuální scény.

K největšímu poklesu došlo u akčních snímků a thrillerů, naopak v případě romantik zůstává množství sexu podobné. To znamená, že můžeme v přímém přenosu sledovat posun kulturních zvyklostí a zřejmě obzvláště mladá generace už nechce (a nepotřebuje) sledovat sexuální scény jakožto nadbytečný přílepek k akčním thrillerům, v nichž si hrdina či záporák ve volné chvíli mezi střílením podmaní nějakou krásku. Zato romantické filmy, kde má sexualita své přirozenější místo, se pikantnějším výjevům nijak zvlášť nebrání.

Je přitom zajímavé, že jiné „neřesti“ jako třeba násilí, sprosté vyjadřování či užívání drog se víceméně nemění. Jejich výskyt od roku 2000 sice meziročně kolísá, není však možné vysledovat jednoznačně rostoucí či klesající trend. Pro úplnost se sluší dodat, že u všech těchto „typů“ obsahu Follows vycházel ze směrnic ratingové agentury MPA či upozornění pro rodiče na různých databázích, kde jsou potenciálně škodlivé či mládež znepokojující obsahy leckdy rozepsány.

A tím se dostáváme k druhému výzkumu, v němž Followse zajímal rozdílný přístup jednotlivých národních agentur rozhodujících o přístupnosti snímku v kinech. Autor vytvořil databázi čítající kolem 6000 snímků, opět z let 2000-2023. Následně se podíval na to, jakou doporučenou věkovou hranici úřady v jednotlivých zemích filmům přidělily a zdali to bylo z důvodu výskytu sexuálních obsahů, anebo něčeho jiného.

Jako nejkonzervativnější oblast se z tohoto úhlu pohledu jeví východní Asie, neboť přístupnost filmu byla sexem nejvíce ovlivněna v Singapuru, Hong Kongu, Jižní Koreji a především Japonsku, jež se ukázalo jako nejcitlivější vůči sexuálním výjevům. Naopak na druhé straně spektra jsou skandinávské státy Švédsko, Dánsko a Norsko, jejichž liberální společenské nastavení se zjevně propsalo i do větší benevolenci vůči sexu na plátně. K českým datům se Follows zřejmě bohužel nedostal.

Tyto výsledky nám připomínají, jak hluboce je vnímání konkrétního filmu spojené s kulturním kontextem, v němž se nacházíme. Mnoho asijských společností si cení střídmosti a zdrženlivosti, což se pochopitelně propisuje i do vnímání sexuality. Oproti tomu v rámci Evropy nalezneme velké rozdíly – například Irsko a Velká Británie jsou v posuzování sexuálních obsahů výrazně prudérnější než třeba Francie a Německo.

Těžko tedy lze říct, že film sám o sobě obsahuje příliš mnoho sexu či jiných explicitních obsahů, jelikož vždy záleží na našich zvyklostech a normách. A tak ačkoli starší generace leckdy nespokojeně brblají nad choulostivostí mladých, je třeba si uvědomit, že jde jen o jeden z mnoha posunů v kulturních trendech – a že něco podobného se stalo (a stane) při každém generačním střetu.

Podívejte se na náš žebříček nejlepších snímků tematizujících erotiku a sexualitu.

Zdroj: Stephen Follows