Před padesáti lety se stal největší oscarový skandál. Omluva přichází až dnes

Herečce, po otci Apačce a aktivistce za práva původních obyvatel Sacheen Littlefeather, se během jediné minuty obrátil život vzhůru nohama. Na 45. předávání cen Akademie roku 1973 přednesla krátký projev, když přebírala Oscara pro Marlona Branda, oceněného za nejlepší mužský herecký výkon ve snímku Kmotr.

Ti dva byli po nějakou dobu dobří přátelé. Spojovala je nejen vášeň pro filmy, ale především shodný pohled na postavení původních obyvatel Ameriky v kultuře i ve společnosti. „Jsem Sacheen Littlefeather a dnešní večer zastupuji Marlona Branda,“ zahájila tehdy šestadvacetiletá herečka svůj proslov, když byl Brando ve své kategorii vyhlášený za vítěze a ona vystoupala na pódium před hollywoodskou elitu. „On naneštěstí nemohl tuto cenu přijmout, a to kvůli vyobrazování původních amerických indiánů v dnešních filmech a v televizi. A také kvůli nedávným událostem ve Wounded Knee v Jižní Dakotě. Doufám, že Marlonovo rozhodnutí přijmete velkoryse a s porozuměním,“ řekla tehdy.

Půlka přítomných hostů jí aplaudovala, ta druhá ji pro změnu vyprovodila s bučením. Legendárního herce Johna Waynea muselo držet šest členů ochranky, aby dívku fyzicky nenapadl. Natolik bylo její vystoupení bezprecedentní, troufalé a provokativní. Už při jejím příchodu jí producent Howard Koch vyhrožoval zatčením, pokud se na pódiu zdrží déle než minutu a rozhodne se číst celou řeč, kterou pro ni Brando sepsal a která by vydala na čtvrthodinový proslov. Dopady ale měla pocítit i v budoucnu.

Její aspirující herecká kariéra se rázem zbortila, veřejnost zpochybňovala její etnickou identitu a integritu a federální vláda hrozila neprodleně zrušit jakoukoli talkshow či jiné pořady, v nichž by se objevila. A byť se od té doby situace zlepšila a původní Američané se minimálně na stříbrném plátně těší většímu respektu díky filmům jako Tanec s vlky a nově Wind River či Predátor: Kořist, postavení a pověst Littlefeather nikdo nerehabilitoval.

To se ale letos konečně změnilo, ačkoli od slavného výstupu uběhlo už padesát let a Littlefeather před třemi lety diagnostikovali čtvrté stádium rakoviny, která metastázovala do pravé plíce. V červnu obdržela od tehdejšího prezidenta Akademie Davida Rubina omluvný dopis. „Soužení, kterým jste si vinou tohoto prohlášení musela projít, bylo neoprávněné a nespravedlivé. Emoční břímě, s nímž jste musela žít, a poškození vaší kariéry v našem průmyslu jsou nenapravitelné. Kuráž, kterou jste prokazovala, zůstávala příliš dlouho bez povšimnutí. Za to vám vyjadřujeme nejhlubší omluvu i upřímný obdiv,“ napsal.

Tím opožděné omluvy nekončí. Ve středu 17. srpna, tedy v době vydání článku, bude Littlefeather oceněna akademickým muzeem během slavnostního večera, na němž dojde i na kompletní omluvný projev. Při této příležitosti si Littlefeather popovídala s prezidentkou muzea Jacqueline Stewart v podcastu nazvaném Marlon Brando Cannot Accept this Very Generous Award, v němž zavzpomínala na předehru i hořkou dohru osudného, půlstoletí starého večera.

Na Branda prý poprvé narazila v souvislosti s věznicí Alcatraz, která byla v letech 1969 až 1971 okupována devětaosmdesáti původními obyvateli a jejich podporovateli. Na tuto protestní akci se do San Francisca sjížděly i herecké osobnosti jako Anthony Quinn, Jane Fonda a právě Brando. Littlefeather přitom dle jejích slov zajímalo, zda se chce slavný herec pouze připravit na budoucí film, v němž ztvární domorodou postavu, nebo se o záležitosti původních obyvatel skutečně zajímá. „Napsala jsem mu tedy velice upřímný dopis,“ vzpomínala herečka, které v tu chvíli přálo štěstí. Na ulici totiž potkala Francise Forda Coppolu a věděla, že s Brandem právě natáčí Kmotra. Oslovila jej a Coppola souhlasil s předáním dopisu.

Až o rok později jí prý zazvonil telefon a na druhém konci byl Brando. Namísto uctivého pozdravu mu okamžitě vyčetla, že mu vše trvalo tak dlouho, a rychle se z nich stali přátelé. Svůj plán ohledně osudového ceremoniálu jí herec navrhl až den před jeho konáním, a ačkoli se obávala, že nemá nic vhodného na sebe a že nikdy předtím na podobné akci nebyla, s účastí souhlasila.

Na místo konání dorazila s Brandovou sekretářkou až v průběhu programu a se slibem, že pokud Marlon zvítězí, zlaté sošky se ani nedotkne. Mezi dveřmi musela složit druhý slib zmíněnému producentovi a ve svém minutovém projevu improvizovala, aniž by se Oscara dotkla. Neopomněla přitom zmínit incident ve Wounded Knee, kde indiánští aktivisté obsadili tamní město a ministerstvo spravedlnosti uvalilo na dané události mediální embargo. Dvě stovky příslušníků kmene Oglala Sioux drželo městečko v šachu jednasedmdesát dní, a to na protest proti údajně zkorumpovanému prezidentovi a předsedovi kmene Oglala Sioux Richardu Wilsonovi. Na místo se sjeli policisté i agenti FBI a dva původní obyvatelé byli v panujícím napětí zastřeleni.

Odezva byla okamžitá. John Wayne si vykasal rukávy a připravoval pěsti, další celebrity vykřikovaly urážlivá hesla a média Littlefeather bojkotovala. „Nebylo mi dovoleno mluvit sama za sebe. Jako bych byla umlčena,“ řekla žena. Sám Brando jí při dalším setkání pogratuloval a zřejmě mu dělalo radost, že díky jejich spiknutí se předávání Oscarů poprvé v historii vysílalo i mimo USA. „Média po celém světě se dívala. A jako výsledek se novináři a televizní hlasatelé ze všech koutů světa snesli do Wounded Knee,“ vzpomínala v podcatu Littlefeather.

Podporu samozřejmě nacházela u významných zástupců původních obyvatel a u lídrů různých etnických organizací. „Bylo mi jasné, že jsem musela složit vstupní poplatek, aby ostatní mohli následovat. Že jsem něco učinila, že jsem byla první, kdo pronesl výrok, politický výrok. První původní indiánská obyvatelka, první barevná žena, která kdy na Oscarech podala prohlášení. A řekla pravdu o tom, jak se věci mají,“ vysvětlila aktivistka.

„Vše, co jsme žádali, bylo: ‚Nechte nás zaměstnat. Nechte nás být sami sebou. Dovolte nám ztvárňovat sami sebe ve filmech. Nechte nás být součástí průmyslu, produkovat, režírovat a psát. Nepište naše příběhy za nás,‘“ pokračovala Sacheen, která za svou průlomovou úlohu málem zaplatila životem: „Lidé na mě stříleli. V místě, kde jsem přebývala, zůstaly ve dveřích dvě díry od kulek, a já byla na druhé straně. Takové situace vás nutí přemýšlet nad tím, co kdyby? A přesto jsem nikdy nemohla sdělit svůj příběh. Nikdy. Až teď, poprvé po padesáti letech.“

„Roku 1973 jsem na pódium nevstoupila kvůli uznání. Postavila jsem se tam jen proto, že mí předci tam byli se mnou, a mluvila jsem pravdu,“ řekla. To, že se původním obyvatelům dveře do filmového průmyslu stále více otevírají a herci jako Wes Studi jsou váženými osobnostmi, ji ohromně těší. A když se jí Stewart zeptala na to, co si myslí o těch, kteří jen přihlíželi nebo se podíleli na jejím zesměšňování a osočování v průběhu onoho večera, Sacheen Littlefeather odpověděla s úsměvem. „Až se dostanou na druhou stranu, mí předkové si s nimi jistě promluví mým jménem. A prvním terčem jistě bude John Wayne,“ prohlásila pevně.

Už sedmý film s monstrem, kterému abstraktně říkáme Predátor (i když se jmenuje jinak), se poprvé odehrává v hluboké minulosti a poprvé je hlavní hrdinkou žena, členka kmene Komančů.