Zmatení mezi cinefily: Oppenheimer vypadl z boje o Oscara za triky. Jak k tomu došlo?

Variety zveřejnilo seznam dvou desítek produkcí v užším výběru oscarových nominací, který najdete na konci tohoto textu. Do očí okamžitě praští přítomnost třetího Ant-Mana, notoricky špatně vypadajícího filmu, jehož nešťastné abecední prvenství mu nedovoluje schovat se v davu.

Pak už to může být jenom lepší. Samozřejmě vidíme Barbie, jež perfektně nakombinovala praktické a digitální efekty. O pár řádků níž je Stvořitel, jemuž lze vyčíst ledasco, ohledně chvály jeho špičkové vizuální stránky pořízené za překvapivě málo peněz však panuje shoda. Japonský Godzilla Minus One potěší pravověrné fanoušky a fanynky nukleárního netvora, kteří se doposud museli trápit tím, že západní svět věnuje pozornost spíš americkým adaptacím.

Disneyho blockbustery Strážci Galaxie, Indiana Jones a The Marvels dávají smysl, rozhodně mnohem víc než Ant-Man. Napoleon nemůže chybět – zpodobnění slavných bitev je největší předností filmu. Snímky jako Transformers, Rebel Moon a Wonka slouží vyloženě jako opulentní přehlídka digitálních efektů. Potěší i přítomnost méně zjevných titulů, jejichž užití vizuálních triků má být neviditelné, jako jsou Scorseseho Zabijáci rozkvetlého měsíce, Nyad či Sněžné bratrstvo.

Jenže jak to, že chybí Oppenheimer? Nolanův hit, jenž se přes svou tíži stal téměř miliardovým trhákem a nejvýdělečnějším životopisem všech dob, na seznamu povážlivě chybí. Přitom média dobrý půlrok chrlila jednu zprávu o jeho unikátních praktických efektech za druhou. Potvrzuje se tím snad roky stará konspirace, že americká akademie nesnáší britského režiséra Christophera Nolana? Opravdu by na seznamu nemohl být o jeden rutinní digitální blockbuster méně ve prospěch unikátního IMAX velkofilmu?

O odpovědi můžeme poučeně spekulovat. Přední věc, kterou si je třeba uvědomit, je podstata Oscarů coby cechovní instituce – jde o ceny, jež udílejí filmaři filmařům. Stejně jako v případě Českých lvů je můžeme pochopit jen tehdy, pokud přistoupíme na to, že rozhodují lidé, jejichž primární agenda je udržet pohromadě filmový průmysl jako systém.

Vizuální efekty se poslední roky stávají žhavým tématem a po prozatímním vyřešení herecké a scenáristické stávky jde o další slabé místo celkové konstrukce. Stále častěji slyšíme zprávy o šílených a nedůstojných podmínkách, jimiž trpí digitální umělci i jejich práce. Šibeniční termíny a neochota alokovat dostatek prostředků vedou k povážlivému mentálnímu i fyzickému vytížení.

Vloni jsme se po premiéře Ant-Mana dozvěděli, že Marvel nad jeho triky prakticky zlomil hůl a svou energii přesunul na The Marvels, takže výsledek mělo na starost pár vystresovaných pracovníků, kteří neměli šanci odvést důstojnou práci. Animovaný Spider-Man: Napříč paralelními světy se v Evropě promítal zpočátku nedokončený, protože práce na vizuálu probíhala do poslední vteřiny a distrubutor nezvládl dostat přes oceán včas finální verzi.

Tvůrci digitálních efektů už mají podmínek své práce plné zuby, chystají se založit či posílit odborovou strukturu, z čehož mají studia samozřejmě hrůzu. Dvě relativně úspěšné stávky mají nyní odboráři za sebou, čeká snad studia další? V rozhovoru pro Kinobox nám i režisér první Kung Fu Pandy John Stevenson vysvětloval, jak špatné podmínky mají v Hollywoodu lidé od počítačů.

Možná i proto vidíme na seznamu tolik digitálních blockbusterů, včetně příšerného Ant-Mana. Akademie by si netroufla píchat do vosího hnízda a ještě povzbudit dojem, že si v branži neváží práce digitálních umělců. Stačí si vzpomenout na mediální humbuk po Oscarech 2020, kdy si moderátoři udělali legraci z VFX artists pracujících na muzikálu Cats, dalším projektu nechvalně proslulém absurdními pracovními podmínkami a manýrami režiséra Toma Hoopera, jehož vedení zbytečně komplikovalo celý proces.

Oppenheimer zosobňuje staromilskou zálibu v praktických efektech. Režisér Christopher Nolan se rád chlubí tím, že nepotřeboval prakticky žádné digitální umělce a jeho projekt se stal maskotem teze, že praktický efekt je vždy lepší než digitální. A tento sentiment veřejnost často sdílí. Kopat do digitálních triků se stalo oblíbeným internetovým tématem, aniž by si mnozí uvědomovali, že za jejich stav mohou studia, nikoli samotní lidé, kteří je tvoří a kteří jsou schopní úžasných věcí. Možná tedy, že Akademie při tvorbě shortlistu zkrátka neměla ani pomyšlení na ocenění filmu, jehož vypíchnutí by nejenže nepřispělo k uhašení stále sílícího požáru, ale možná by do něj dokonce ještě přililo olej.

Nakonec se podívejte na žebříček nejlepších filmů roku podle databáze Kinoboxu.