Milovaný Spider-Man znamenal peklo pro animátory. Bude se trojka muset posunout?

Hollywoodská továrna na sny je jedno z nejvíce zrádných míst na světě. Přesto se jí necháváme zas a znovu omámit. Aktuálně rezonuje reportáž magazínu Vulture, jež přináší svědectví o tom, že práce na chváleném, milovaném a veleúspěšném Spider-Manovi: Napříč paralelními světy byla pro velkou část animátorského týmu peklem.

Produkce Lorda a Millera si vybudovala pozici revoluce v animaci a při porovnání s několika posledními průšvihy Disneyho a Pixaru je skvělé sledovat, že povedený film vydělává tolik peněz. Jaká je škoda, že svět nemůže být tak přímočarý a skončit u téhle radosti! Podle čtyř svědků vystupujících v reportáži magazínu Vulture pod pseudonymem byl projekt tak náročný, že ho před dokončením opustila stovka animátorů. Film až za 150 milionů dolarů podle nich vyžadoval zcela nelidskou pracovní zátěž, předně kvůli podivnému vedení producenta a scenáristy Phila Lorda, jenž prý zcela převálcoval režijní trojici Joaquim Dos Santos, Justin K. Thompson a Kemp Powers a chopil se vedení.

Přitom však nebyl schopný konceptualizovat film ve formě nákresů a vyžadoval takřka plně renderované scény, z nichž pak vyhazoval celé pasáže nebo je chtěl od začátku předělávat. To je v animátorském procesu nestandardní (animovaný film bývá koncepčně již hotový, když začíná realizace finální animace) a vyžaduje tisíce hodin práce navíc. Některé scény musely být takřka kompletně předělané až pětkrát. Animátoři tedy pracovali přinejmenším jedenáct hodin denně, sedm dní v týdnu po celý rok.

Zástupci studia tato nařčení Lorda popírají. Bývalá předsedkyně filmové divize Sony, slavná producentka Amy Pascal, míní, že ztráta stovky animátorů před dokončením produkce není vzhledem k odsunutí projektu zkomplikovaného covidem zase tak zvláštní. Podle ní z toho nelze vyvozovat nic o kvalitě práce. Říká také, že principem umělecké tvorby je dílo přepracovávat tak dlouho, dokud autor není spokojený. „Vítejte ve světě filmu,“ vzkazuje nespokojencům, jejichž názor prý nereprezentuje postoj většiny štábu.

Pascal však tak trochu přehlíží jádro stížnosti. Nejde o to, že se scény musely často předělávat, ale do jakého časového tlaku to pracovníky dostalo. Kdyby studio produkci nezvykle dlouhého filmu pozdrželo a nechalo animátory pracovat ve standardních podmínkách, dokud by autoři nebyli s výsledkem spokojení, nikdo by si nejspíš nestěžoval. Problém je, že studia se chtějí vyhnout nákladům a dožadují se toho, aby se taková situace neprojevila navýšením rozpočtu ani dalším posunem premiéry. A nedomyšlené smlouvy znevýhodňující pracovníky to bohužel umožňují.

Tento postup se tradičně omlouvá romantickou představou o tom, že skutečné umění vzniká z utrpení a lidé, kteří si na to stěžují, nechápou princip svého údělu. Jenže tenhle přístup pasuje lépe do devatenáctého století a života individuálních poetů, kteří na svět přináší své niterné myšlenky jako formu autoterapie. Nejde ji doopravdy aplikovat na tým stovky animátorů, kteří mají stěží možnost se během natáčení blockbusteru kreativně projevit, zkrátka vykonávají svou profesi. Přesto se od nich čeká, že jí obětují veškeré své pohodlí za minimální kompenzaci.

Informátoři z Vulture předvídají, že premiéra třetího dílu zamýšlená na březen příštího roku se bude muset odsunout, protože štáb nevydrží pracovat v současných podmínkách, aniž by se nezhroutil. Uvidíme tedy, jak to dopadne.