Zemřel nejslavnější český spisovatel Milan Kundera. Filmy podle svých knih neměl moc rád

Milan Kundera se narodil 1. dubna 1929 v Brně. Nejprve studoval hudební kompozici, poté literární vědu a estetiku a nakonec filmovou režii a scenáristiku na FAMU, kterou absolvoval v roce 1953. Na FAMU posléze také učil a ovlivnil řadu filmařů, v roce 1964 zde získal docentský titul.

Dvě povídky z knižního souboru Směšné lásky (1963), Nikdo se nebude smát a Já, truchlivý bůh, byly v 60. letech v Československu zfilmovány. Scénář prvého filmu z roku 1965 napsal Pavel Juráček, režíroval ho Hynek Bočan. Scénář druhého připravil sám spisovatel, režie snímku z roku 1969 se ujal Antonín Kachlík.

Největším domácím úspěchem korunovaným filmovou adaptací se stal román Žert (1967), jehož filmovou verzi natočil o rok později Jaromil Jireš s Josefem Somrem v hlavní roli. Snímek pojednávající o politických procesech v 50. letech byl vzápětí zakázán a putoval do „trezoru“. Uveden byl až v 90. letech v televizi a loni měla premiéru digitálně restaurovaná verze na festivalu v Karlových Varech. Nesmírně populární byla i divadelní hra Jakub a jeho pán: Pocta Denisu Diderotovi (1971).

Kundera napsal na přelomu 60. a 70. let v češtině ještě romány Život je jinde (1969) a Valčík na rozloučenou (1972), které ale vyšly až ve francouzských překladech. Již ve Francii napsal jedno ze svých vrcholných děl Kniha smíchu a zapomnění (1978), kde účtuje s dobou normalizace a kde se nachází slavná pasáž o Karlu Gottovi jako „idiotovi hudby“. Následující román Nesnesitelná lehkost bytí (1984) byl přeložen do 44 jazyků, z Kundery učinil světovou spisovatelskou hvězdu a dlouhodobého kandidáta na Nobelovu cenu za literaturu.

Na román koupil práva producent Saul Zaents (Amadeus, Přelet nad kukaččím hnízdem, Anglický pacient či animovaný Pán prstenů) a scénář napsal oceňovaný Jean-Claude Carrière a režíroval Philip Kaufman. Hlavní role hráli Daniel Day-Lewis a Juliette Binoche. Kundera považoval celou adaptaci za zprznění svého díla a od té doby u každého románu na začátku uváděl explicitní zákaz zfilmování.

Úspěšnou se stala i kniha Nesmrtelnost (1988), kterou naposledy napsal v češtině. Jak sám uváděl, psaní románu mu zabralo rok a půl ve velmi dobré kondici, následně pak dva roky strávil úpravami překladů a tento proces ho natolik vyčerpal, že se rozhodl psát již jen ve francouzštině.

Prvním francouzsky psaný románem se stala Pomalost (1993), později přibyly Totožnost (1995), Nevědění (2000) a konečně Slavnost bezvýznamnosti (2013). Poslední dvě díla směla po mnoha letech přeložit Anna Kareninová.

Milan Kundera napsal ještě 18 knižních esejů, mezi ty nejznámější patří Český úděl (1968), Únos západu aneb Tragédie střední Evropy (1983), Umění románu (1986), Zrazené testamenty (1992), Můj Janáček (1991–2004), Zneuznávané dědictví Cervantesovo (2005), Kastrující stín svatého Garty (2006), Nechovejte se tu jako doma, příteli (2006) či O hudbě a románu (2014).

Se jménem Milana Kundery je spojena dodnes nevyjasněná udavačská kauza z 50. let. Spisovatel Jan Novák vydal v roce 2020 téměř 900stránkový neautorizovaný Kunderův životopis, v němž zevrubně popisuje, jakým způsobem se Kundera snažil přepsat svou minulost pro zahraniční publikum.

Milan Kundera byl nositelem více než dvaceti oficiálních ocenění. Patří mezi ně i francouzský Řád čestné legie (1990) a česká Medaile za zásluhy 1. stupně (1995). Přes svůj komplikovaný vztah s domovinou je Kundera považován za nejvýznamnějšího českého spisovatele všech dob a patřil mezi přední autory z východní Evropy, díky nimž mělo západní publikum povědomí o situaci v zemích východního bloku, životu v totalitě i o údělu emigrantů na Západě.

O jeho životě vzniknul v roce 2021 i 95minutový dokument Miloslava Šmídmajera Milan Kundera: Od Žertu k Bezvýznamnosti. Milan Kundera byl po emigraci za trest zbaven českého občanství a dva roky v exilu čekal na udělení francouzského občanství. České občanství mu bylo vráceno až v roce 2019, za což se absurdně přičinil tehdejší premiér Andrej Babiš.