„Slezte z toho lustru, Donalde, vidím vás!“ Luďkovi Sobotovi je 80 let

Luděk Sobota se narodil na pražském Žižkově. Než vystudoval herectví na DAMU, absolvoval dopravní průmyslovku. Ačkoli vždy dobře zvládal i charakterní role, publikum si získal především díky humoru a improvizacím, v nichž nechybělo jeho klasické zakoktávání a pasování se do role prosťáčka, kterému takzvaně uletěly včely. 

Na filmovém plátně Sobota zaujal v roli Františka Koudelky ve snímku režiséra Oldřicha Lipského Jáchyme, hoď ho do stroje! z roku 1974. Koudelka rozklepávající nýtek, vyhrávající zápas v judu i automobilový závod a jeho hlášky z filmu zlidověly. Jeden ze scenáristů Ladislav Smoljak nicméně považoval jeho obsazení za nešťastné. Byť se titul a Sobotův výkon staly mimořádně populárními, Smoljak doslova řekl, že jim angažmá herce zkazilo film. Od samotného počátku natáčení měl totiž vůči Sobotovi v hlavní roli nedůvěru a usiloval o to obsadit do role Koudelky Jana Hartla, což se mu nepodařilo. 

Sobota to neřešil. Vždy ho ostatně naplňovala spíš divadelní tvorba v Ypsilonce nebo v Semaforu, kde zářil vedle Petra Nárožného a Miloslava Šimka. Jeho přihlouplé „ééé“ vzniklo jako improvizace. Nešlo o nic intelektuálního, ale o pouhé pobavení lidí, kteří se Sobotovi smáli. S Nárožným a Šimkem strávil sedm plodných let. Především rozchod s Miloslavem Šimkem nicméně nesl velmi těžce. Rozešli se proto, že Sobota odmítal hrát Šimkovy věci, upřednostňoval výhradně ty své. Sobota měl potíže s nervy a dle jeho vlastních slov ho zachránilo studium filosofie, především Nietzscheho. „Když jsem na tom byl nejhůř, odjel jsem na chalupu do Svatého Jana pod Skalou, kde žil v jeskyni poustevník Ivan. Ne že bych bydlel přímo v jeskyni, ale takové místo má zvláštní auru a za čtrnáct dní jsem byl v pořádku,“ svěřil se Sobota, který cvičí jógu a zajímá ho buddhismus, Lidovým novinám.

Na počátku 90. let se Sobota představil v řadě porevolučních tragických komedií jako Divoké pivo, Nebást se a nakrást nebo Ještě větší blbec, než jsme doufali. K posledním dvěma titulům napsal dokonce scénář. Filmy s odstupem času působí jako zmatené dětinské pokusy reflektovat divoké devadesátky, jenže to se po roce 1989i podařilo snad jen Věře Chytilové v případě Dědictví aneb Kurvahošigutntág. 

Ve 21. století Luděk Sobota vedl vlastní Směšné divadlo spolu s manželkou Adrianou. Režíroval, psal hry a též se obsazoval do rolí po boku Romana Skamene a Simony Chytrové, s nimiž se přátelil a hrál v porevolučních filmech. 

Velký návrat se Luďkovi Sobotovi podařil v roce 2009 v komediálním seriálu Okresní přebor a v následném celovečeráku, kde se herec ujal jedné z hlavních rolí, předsedy klubu TJ Slavoj Houslice Václava Orla. Vážnější role překvapila publikum a zažehla novou vlnu zájmu o jeho angažmá. Sobota to vidí jako velký paradox, že ho kritika začala chválit až později, ačkoli za svou kariéru odvedl dle vlastních slov mnohem víc kvalitních výkonů v komediálnějších výstupech.

Svůj profesní a soukromý život herec striktně odděluje. „V představení dělám někoho jiného, než ve skutečnosti jsem,“ konstatuje Sobota. Možná proto ho nikdy netraumatizovalo, že u publika uspěl především jako představitel jednoduchých mužských charakterů.

Luděk Sobota, kterému je dnes kulatých osmdesát let, utekl před oslavami spolu se svou ženou Adrianou na Sicílii. V aktuálním rozhovoru pro iDnes uvažoval o stáří, skepsi a zmaru. Dlouholetou oporou je mu právě jeho manželka, která ho dokáže vytáhnout z řady každodenních starostí a traumatizujících situací. 

V rozhovoru pro Novinky se Sobota svěřil, že mu nejvíc kazí náladu světové konflikty, ze kterých začíná jít trochu hrůza. „Taky moje vlastní neduhy, které doktoři nedokážou diagnostikovat a posílají mě většinou k psychiatrovi. Na to jsem už ale rezignoval, ten poslední chodil o holi, a jak jsem zjistil, byl na tom hůř než já,“ dodal komik. Typický Sobota.

zdroje: Kinobox, ČSFD, Lidovky, Novinky, iDnes