Kung-fu star Jet Li slaví 60 let. Připomeňme si 6 jeho velkých rolí

Li Lianjie se narodil roku 1963 do velmi nepříznivých poměrů v čínském Pekingu jako nejmladší ze čtyř sourozenců. Jeho otec zemřel, když mu byly teprve dva roky, což už tak skromnou rodinu posunulo na hranici chudoby. Naštěstí začal v osmi letech projevovat velký talent pro tradiční bojové umění wushu, a to v rovině, kdy se ho s nadšením ujali ti nejlepší trenéři.

Mistr Wu Bin dokonce osobně zásoboval jeho strádající rodinu potravinami, aby se postaral o správnou výživu nadějného žáka. Už ve svých deseti letech pak Li soupeřil proti dospělým a mezi lety 1975 až 1979 byl celonárodním šampionem. Vítězství třináctiletého chlapce vyvolalo v celé komunitě nebývalé reakce. Bylo jasné, že dosáhl skutečného mistrovství – v čínštině kung-fu. 

V osmnácti však Li i kvůli zranění kolene s aktivním závoděním skončil (těmto úrazům vděčíme zhruba tak za půlku filmových akčních legend) a zaměřil se na výchovu svých nástupců. Přesto měl tu největší slávu teprve před sebou.

Lianjieova filmová kariéra nastartovala tak ostře, že si na Filipínách vysloužil přezdívku Jet Li, inspirovanou anglickým výrazem pro stíhačku. Díky snadnější výslovnosti se nakonec chytla po celém světě. Už jeho první film Klášter Shaolin se stal obrovským hitem, který v Číně prodal půl miliardy vstupenek a byl nejvýdělečnějším domácím filmem roku.

Úspěch spočíval i v tom, že šlo o první kung-fu film natočený na pevninské Číně od vypuknutí komunistické totality. Snímek se dokonce natáčel v samotném šaolinském klášteře, což zvěstovalo uvolnění poměrů režimu a jednalo se o velkou národní událost. Li tak jako první kontinentální Číňan mohl vstoupit na prestižní hongkongský trh s akčními filmy.

Historický snímek navracející se do šestého století sleduje založení šaolinské tradice. Do té doby šlo o událost známou především čínským nadšencům, dosah filmu však udělal celé škole mezinárodní jméno a z jejího chrámu přední turistickou atrakci.

Z obdivovaného zázračného dítěte byla tedy ze dne na den filmová superstar a Li svou šanci rozhodně zužitkoval. Dál natáčel rozkročený mezi Čínou a Hongkongem a v následující dekádě své vrcholné fyzické kondice si upevňoval postavení. Mezi jeho nejúspěšnější domácí tituly patří další historický opus Tenkrát v Číně z roku 1991 (a jeho další tři pokračování), Swordsman 2, Železný dráp, The Tai Chi Master nebo Fong Sai Yuk, ale především Pěst legendy, kterou mnozí považují za jeho vůbec nejlepší tradiční bojovku.

Příběh se vrací tentokrát do konce třicátých let dvacátého století, kdy jsou podstatné části dnešní Číny pod japonskou okupací. Chen Zhen je mistr bojových umění, který pátrá po vrazích svého dávného učitele, a přitom se samozřejmě popere s několika týmy fašistických karatistů. Jde o remake slavného filmu s Brucem Lee Pěsti hněvu a jedná o jednu z mála předělávek, které předčily originál.

Pozoruhodné je, že Jet Li ve filmu bojuje vlastně velmi moderním způsobem, který se zbavuje vší okázalosti tradičních stylů. Je v něm jen minimum wire-fu (bojování na drátkách ve vzduchu) a Li zde oslňuje neskutečnou rychlostí, koordinací a milimetrovou přesností v často dlouhých záběrech zabírajících pohyby celého těla. Snímek svou strukturou připomíná počítačovou hru, kdy hráč postupuje různými levely a likviduje stále těžší bossy. 

Zatím se Li soustředil výhradně na domácí filmy, které se mimo východoasijský trh dostávaly jen v omezené míře. V půlce devadesátých letech ho však začalo zmáhat hollywoodské lákadlo. Tou dobou už se stal kultovní figurou i ve Spojených státech a producenti byli rozhodně ochotní dát mu šanci. Svůj mezinárodní debut si tedy odbyl ve čtvrté Smrtonosné zbrani a podle očekávání vzbudily jeho kreace patřičný zájem. Stále však hrál padoucha, což jeho věrné publikum vidělo nerado. 

Jeho první opravdu velkou příležitostí mohl být Tygr a drak, koncipovaný jako hongkongský film za americké peníze a pro americký trh. Li však hlavní roli odmítl, protože slíbil podporu manželce během jejího těhotenství. Nakonec mu tedy mocný producent Joel Silver na tělo vymyslel projekt Romeo musí zemřít. Příběh se odehrává v současných USA, a jak napovídá název, variuje nesmrtelnou Shakespearovu hru.

Rozhodně nešlo o propadák, vydělal hezkých 100 milionů. Reakce publika i kritiků však byly chladné. Samotného Li přijali vstřícně, jinak ale odsoudili vše od režie přes scénář až po ostatní herecké výkony. Tygr a drak oproti tomu strhl celý západní svět a vydělal dvakrát tolik. Ukázalo se, že přenést největší asijskou akční hvězdu do současného amerického prostředí byl dost špatný nápad, diváci a divačky totiž lačnili po kompletní asijské estetice.

Výrazně lepší variantou na téma „malý smrtící Asiat v západním prostředí“ jsou až evropské koprodukce pod patronátem Luca Bessona – Polibek draka (2001) a především Utržený ze řetězu (2005), kde Jet Li hraje muže vychovávaného jako bojového psa. Jeho styl v tomto filmu je neelegantní, syrový a brutální; jako by zapomněl všechno kung-fu, rval se jen instinktivně a v průběhu boje vynalézal a učil se nové pohyby.

Jak se Li pomalu přehoupl přes čtyřicítku, bylo načase zvážit, jak přesně se postavit ke stárnutí. A přestože rozhodně nepověsil filmařinu ani fyzickou akci na hřebík, rozhodl se, že nebude dále natáčet tradiční „wushu filmy“, během nichž musí předvádět složité, komplexní a vysoce náročné bojové choreografie. Jeho rozlučkou s tímto formátem je Obávaný bojovník.

Nacionalistický historický film sleduje bojovníka, jenž v době, kdy se Čína ohýbala před koloniálními silami Západu i Východu, dodává svému národu hrdost. Jde tedy o roli mírně variující životní cestu samotného Li – chudého pevninského Číňana, který všem okolnostem navzdory zvítězil nad celým světem.

Obávaný bojovník byl hojně propagovaný jako poslední mistrův kung-fu film, což mu pomohlo k získání pozornosti. A protože se Li rozhodl udělat tečku za touto částí kariéry ještě předtím, než ho začaly výrazněji opouštět síly, rozhodně se je na co dívat.

Při pohledu na kariéru Jeta Li se ukazuje, že ho mezinárodní scéna nedokázala doopravdy aktivně zužitkovat. Někdy to bylo jeho vlastní vinou, třeba když v pokračováních Matrixu odmítl postavu Serafa, což sestry Wachowské dost mrzelo – nebýt jeho jako inspirace, žádný Matrix by ostatně dost možná nebyl. (Za choreografií i režií jeho nejlepších filmů stojí Yuen Woo-ping, který nakonec trénoval i Keanu Reevese spolu s jeho kolegy a vymýšlel jim padnoucí bojový projev.)

Vždy šlo o dost zvláštní situaci. Jeho jméno každý znal z doslechu, o jeho talentu každý slyšel, západní publikum mělo však jen velmi omezenou zkušenost s jeho vrcholnou tvorbou. A na tom se vlastně nikdy mnoho nezměnilo. Role v hollywoodských filmech, jakou je ta v pochybné třetí Mumii, evokují spíš touhu připsat si rychlý honorář. Li během nepříliš náročných scén bez zájmu předstírá, že prohrává proti zcela netrénovanému Brendanu Fraserovi. To má být ono? Na rozdíl od Jackieho Chana se tedy rozhodně nedá říct, že by Li do každého svého výstupu dával maximum, v amerických filmech před kamerou spíš dovolenkuje. Možná to je tím, že jako někdejší vrcholný sportovec zkrátka nepociťoval dostatečnou výzvu, jak se ostatně párkrát vyjádřil.

Pokud tedy máme vybrat jeden film, kde je Li na vrcholu a je u toho zcela přístupný západnímu publiku, nezbývá než ukázat na Hrdinu režiséra Yimoua Zhanga. Asijští producenti, poučení úspěchem Tygra a draka a odmítnutím snímku Romeo musí zemřít, vytvořili tento vizuálně úchvatný film specificky tak, aby byl asijštější než asijský a plně tak uspokojil touhu zahraničního publika po „autentickém zážitku“.

Samozřejmě, že čím je člověk větším znalcem asijské kinematografie a bojových filmů, může mu takto koncipovaný projekt připadat moc „turistický“. Asi jako staročeská restaurace na královské cestě. Ale pro všechny ostatní jde o jasný tip a jistě o jeden z prvních snímků, které mohou otevřít dveře do celého nového filmového světa.

Hrdina je fantaskně historický film plný nostalgické atmosféry, utopený ve výrazných barvách a plný nejen nezapomenutelných bojových scén, ale i čistě nádherných obrazů. Jeho vyprávění z různých úhlů pohledu navíc asociuje slavnou japonskou klasiku, snímek Rašomón.