Nejnebezpečnější filmový grázl a šéf mokrých banditů. Osm největších rolí k osmdesátým narozeninám Joea Pesciho

Tragikomedie S vyznamenáním nepatří mezi Pesciho kriticky nejlépe přijaté filmy, přesto jde v jeho kariéře o důležitý počin už proto, že tu ztvárnil jednu z hlavních rolí. Snímek režiséra Aleka Keshishiana přišel v roce 1994, tedy v době, kdy se soustředil na komedie, snímek na pomezí legrace a dramatu měl této profesní etapě dodat patřičný vrchol.

Příběh vypráví o bezdomovci Simonovi (Pesci), jemuž se do rukou dostane jediný výtisk zatím neodevzdané diplomové práce nadějného vysokoškolského studenta Montyho (Brendan Fraser). Simon se chopí šance a zoufalému Montymu text vrací stránku po stránce, pokaždé za jeden den ubytování se stravou. Oba muži pak mají samozřejmě příležitost poznat se a poučit se ze svých rozdílných životních zkušeností.

Snímek zapadá do devadesátkového trendu hořkosladkých komedií předávajících životní moudrost na základě střetu dvou radikálně odlišných postav, nepatří ale ke zvlášť výrazným. Nikoliv však vinou herců, výkony zkušeného Pesciho a mladého Frasera zaujmou nejen jejich skalní příznivce.

Joe Pesci vděčí za mnohé Martinu Scorsesemu, a ten zase jemu. Stvořili spolu hned několik z nejikoničtějších filmových postav, s nimiž se v tomto výčtu ještě setkáme. Irčan je jejich zatím (a nejspíš úplně) poslední spoluprací, kvůli níž Pesci přerušil důchod, do nějž odešel začátkem desátých let.

Pesci má s monumentálními mafiánskými opusy bohatou zkušenost, vždyť hrál i v Leoneho Tenkrát v Americe, Irčan ale přišel dávno po jejich zlaté éře. Snímek z roku 2019 sloužil jednak jako vlajková loď Netflixu, jednak šlo o ukázku nové deaging technologie, jejímž cílem je vytvořit přesvědčivé digitální masky. Takové, které omladí nebo dokonce oživí slavné herce. Právě proto, že Irčan sloužil těmto dvěma marketingovým účelům, se méně hledělo na to, kolik očí Scorsese naláká. Nevadilo, že snímek od začátku do konce zhlédnou většinou jen cinefilové a nadšenci.

Pesci ztvárňuje mafiánského bosse, který zaměstná hlavního hrdinu (Robert De Niro). Názory na vydařenost Irčana se liší, většina lidí ale kmetům přála možnost ještě naposledy zavzdorovat času a připomenout si období kinematografie, které je dnes již minulostí.

Přestože Pesci nepatří k hercům s velkým rozsahem, je zajímavé, že různé skupiny divaček a diváků ho mohou mít zafixovaného ve dvou takřka opačných typech. Ty, kteří si ho spojují hlavně s jeho seriózní tvorbou, může klidně provázet až do jejich nočních můr, zatímco pro děti devadesátých let je legračním popletou a packalem.

Smrtonosná zbraň režiséra Richarda Donnera s Melem Gibsonem a Dannym Gloverem je velmi úspěšná a dodnes milovaná série. Její čtyři díly byly uvedené mezi lety 1978 a 1998 a po nových se nikdy nepřestalo volat. Na rok 2025 je skutečně naplánované pokračování, poprvé pod režijním dohledem samotného Gibsona. Abychom ještě nelitovali!

Joe Pesci se sice neobjevil v jedničce, patřil mu ale druhý díl a zahrál si rovněž ve trojce a ve čtyřce. Jako vrcholně nepříjemný a neschopný svědek Leo, kterého mají hrdinové za úkol chránit před újmou, plně využívá svého komediálního talentu. Není však pravděpodobné, že by se Pesci vrátil i v pátém dílu.

Casino patří k nejvýraznějším filmům Martina Scorseseho a v roce 1995 mohlo potěšit ty, kteří se začínali bát, že Pesci už neopustí svůj milovaný komediální žánr. Zpočátku přitom takřka nikdo nadšením nesršel, přijetí Casina bylo překvapivě vlažné. Recenze si hojně stěžovaly hlavně na neschopnost hvězdného týmu navázat na předchozí úspěchy. Scorseseho, Pesciho i De Nira zcela přehlédli i na Oscarech, pozornosti se k překvapení mnoha dočkala pouze Sharon Stone, která za film obdržela jedinou oscarovou nominaci své kariéry.

Pověst Casina ale postupně rostla a dnes bývá jmenováno jedním dechem spolu s Mafiány, Posledním pokušením Krista a Zuřícím býkem jako jeden z vrcholů Scorseseho tvorby. Pesci tu ztvárňuje dalšího agresivního grázla Nickyho, který se stará o to, aby jeho kriminální organizace získala svůj podíl z krvavých peněz lasvegaského hazardu.

Můj bratranec Vinny je pro většinu filmových nadšenců vrcholným komediálním výkonem Pesciho, už protože má v příběhu všechen prostor, který potřebuje. Snímek přišel na špici jeho kariéry a studio na něj bylo ochotné vsadit, proto se jméno postavy vloudilo i do názvu.

Vinny je úlisným druhořadým právníkem, který předstírá mnohem větší expertizu, aby mohl u soudu obhájit svého bratrance (Ralph Macchio z Cobra Kai), nespravedlivě obviněného z vraždy. Pescimu skvěle sekunduje Marisa Tomei v roli jeho snoubenky Mony Lisy Vito.

Snímek překonal všechna očekávání kriticky i komerčně. Oproti desetimilionovému rozpočtu vydělal padesát milionů a pyšnil se spokojenými diváckými i kritickými reakcemi. První polovina devadesátých let byla skutečně Pesciho zlatou érou.

Pesci se narodil pro role sígrů, ať už hraných s kamennou tváří, nebo pro legraci. Pochází z chudých italoamerických poměrů, a protože se v mládí osobně znal s mnoha členy italské mafie, mohl odpozorovat jejich zvyky i manýrismus.

Vždy ho to táhlo k vystupování, od pěti let hrál na divadle a v deseti získával televizní role. Přestože se ale již jako teenager seznámil s mnoha lidmi ze showbyznysu, sám se držel při zemi a se vstupem do dospělosti se chystal převzít matčino holičství. Volný čas přesto dál věnoval serióznímu i komediálnímu hraní a v roce 1976 si odbyl filmový debut v nízkorozpočtovém dramatu The Death Collector. V něm upoutal pozornost Martina Scorseseho a Roberta De Nira, kteří ho oslovili s možností ztvárnit důležitou vedlejší roli hrdinova bratra a manažera Joeyho v Zuřícím býkovi. Scorsese i De Niro byli po Taxikáři největšími jmény Hollywoodu a snímek z roku 1980 se tak stal Pesciho vstupem do velkého světa.

Jak je již patrné, v Pesciho případě nejsou komediální role úlitbou ani snahou přihodit na hromadu pár dolarů, jako tomu bylo v devadesátých letech u Schwarzeneggera či Stallonea. Pesci k humoru vždy směřoval a nebýt Scorseseho vlivu, nejspíš bychom o jeho dalším potenciálu ani nevěděli. Vůdce dua mokrých banditů z nezapomenutelné rodinné komedie Sám doma a jejího méně vydařeného newyorského pokračování je pro Pesciho v mnoha ohledech nejpřirozenější polohou, tedy snad jen s tím rozdílem, že ve filmu určeném dětem si musel dávat pozor na jazyk.

Filmy z let 1990 a 1992 s Macaulayem Culkinem v hlavní roli dnes patří mezi vánoční klasiku všude po světě, Česko nevyjímaje, mnoho lidí tedy zná Pesciho primárně odtud.

Přesto pokud bychom měli pro budoucí generace zachránit jeden jediný Pesciho herecký výkon, bude to nevyzpytatelný, směšný a přitom hrůzu nahánějící Tommy z Mafiánů. Je těžko uvěřitelné, že Pesciho dobývání domu Kevina McCallistera a šikanování zločineckého podsvětí bylo uvedeno během jediné filmové sezóny, protože jeho aura by se v obou filmech nemohla víc lišit.

Tommy DeVito je zakomplexovaný malý muž, který využívá své postavení k neustálému poměřování s ostatními a snaze dokázat všem svou dominanci. Postrádá sebemenší náznak grácie mafiánů Kmotra, jedná se o buranského hrubiána, jehož každý nádech může vést k výbuchu agrese. Tommy je jednou z nejnebezpečnějších postav kinematografie, a přitom nebudí respekt ani obdiv. Je strašidelný a ubohý zároveň. Dialog Pesciho s Rayem Liottou, během nějž si Tommy s mladším a níže postaveným kolegou nevybíravě pohrává a opakovaně přechází od humoru k výhrůžkám, je právem jednou z nejcitovanějších a nejparodovanějších filmových scén vůbec.

Devítidílný seriál The Last of Us, jenž je dostupný na HBO Max, vychází ze slavné stejnojmenné videohry. Povyšuje žánr postapokalyptického zombie hororu z pouhé akční vyvražďovačky na psychologické drama. Obsazení ani celkové provedení nemohlo být lepší.