Britský svůdník, zloděj gentleman a Batmanův mentor. 9 rolí k 90. narozeninám Michaela Cainea

Jeho matkou byla anglická kuchařka a uklízečka, otcem zaměstnanec rybího trhu romsko-anglicko-irského původu. Přesto se ve velmi útlém věku vzhlédl v herectví, formující zkušeností pro něj byla role ve školním představení, když v deseti letech ztvárnil otce zlých sester Popelky.

Jeho dětství ovlivnily důsledky druhé světové války, jež na něj jako na chlapce z chudých poměrů dopadaly obzvlášť tvrdě. Jeho rodina přišla během leteckých útoků na Blitz o střechu nad hlavou a musela se přestěhovat do erárního bytu. Vstup do dospělosti se pak nesl ve znamení vojenské služby, začátkem 50. let byl dokonce aktivně nasazený ve vietnamské válce.

Opravdovým vstupem do záře reflektorů pro něj byla vedlejší role ve válečné epice Zulu. Británie se tou dobou stále vypořádávala se ztrátou pozice impéria a snímek Cye Endfielda, jenž kopíruje hollywoodské velkofilmy 50. let, představuje labutí píseň koloniální mocnosti. Sledujeme příběh inspirovaný skutečnou událostí z konce devatenáctého století, kdy 150 britských vojáků čelilo mohutnější přesile armády složené z afrických kmenů. Jde tedy o typický válečný hrdinský příběh, který umožňuje oslavovat chrabrost postav a přehlížet, že jejich přítomnost v Africe je pochybná.

Michael Caine si za roli jednoho z vojáků odnesl pouhé 4000 liber oproti zkušenějším kolegům, kteří si za stejný čas před kamerou vydělali i desetinásobek. Jeho Cockney přízvuk si dnes mezinárodně spojujeme s gentlemanstvím a vysokou životní úrovní, Britům však tento způsob mluvy pocházející od Londýňanů z nižších vrstev tradičně indikuje dělnický původ, což Caineovi zprvu bránilo získat lepší role.

Spekuloval, že v Zulu dostal šanci jen díky tomu, že režisér Endfield byl Američan a měl menší cit pro britskou angličtinu. Při kontrolování scén na konci každého dne pak Michael nabyl dojmu, že hraje příšerně, nakonec dokonce kvůli studu přestal na projekce docházet. Publikum však mělo výrazně lepší dojem a Cainea si z filmu zapamatovalo.

Už za dva roky se Caine vyšvihl do hlavní role, která patří k jeho nejikoničtějším. Sukničkář a starý mládenec Alfie Elkins si díky charismatu a zázemí užívá každého doušku života. Postupně se na něj začínají nabalovat důsledky jeho nezodpovědnosti a zjišťuje, že dřív nebo později bude muset přijmout svou roli jako partner, manžel a nakonec i otec.

Příjemná vztahová komedie s přesahem do dramatu završila Caineův dekádu dlouhý vzestup. Přízvuk, jenž pro něj byl dřív překážkou, se stal nenahraditelným trademarkem. Jedná se o jeden z případů, kdy umění dokáže v kolektivní mysli zcela přetvarovat realitu. Caine silou svého charismatu přesvědčil mezinárodní publikum, že jako on mluví všichni britští aristokrati, přestože opak je pravdou. V kinematografii to však platit skutečně začalo, protože producenti se přizpůsobili diváckým očekávání a začali tento přízvuk u britských postav vyhledávat. Ne že by byl Caine jediným Cockney hercem, jenž tento trend zapříčinil, patří ale mezi ty nejvýraznější.

V sedmdesátých letech Caine patřil mezi britskou hereckou smetánku, jak naznačuje plakát k filmu Slídil. Jeho jméno a tvář jsou vyobrazené po boku Laurence Oliviera, jenž nepřipustil, aby měl někdo tolik pozornosti jako on, pokud nepatřil k naprosté špičce v oboru.

Jedná se o precizní komediální drama amerického režiséra Josepha L. Mankiewicze, jež je založené právě na střetu dvou velevážených herců. Olivierův detektivní autor se snaží přesvědčit milence své ženy, ztvárněného Cainem, aby od ní dal ruce pryč. Výměnou za to mu nabízí možnost ukrást rodinné šperky, které pak prodá na černém trhu, zatímco Olivier vybere pojistné. A všichni budou šťastní! Brzy se ale ukáže, že plán obou mužů je mnohem komplikovanější, a je zábavné sledovat, kam se vyvine.

V novém století už Caine neměl komu co dokazovat, energie ho začala opouštět a pro herce jeho věku beztak není k dispozici mnoho hlavních rolí. Přesto našel způsob, jak využít své stále zrající charisma. Nejmladší diváci a divačky ho proto mají zafixovaného hlavně jako dvorního herce Christophera Nolana. V jeho filmech hraje důstojné autoritativní mentory, kteří se nemusí moc pohybovat po místnosti, předávají hrdinům životní moudra a tváří se velmi smutně, když něco nejde podle plánu.

Jde z principu o velmi monotónní a předvídatelné výkony. Na rozdíl od takového Hopkinse je patrné, že Caine necítí potřebu hledat další výzvy. Čas před kamerou tedy tráví jako řidič, který zapnul autopilota a kochá se krajinou. Jsou role, kde by to vadilo, zrovna Nolan ale chápe Cainův potenciál a svěřuje mu postavy, které se samy nacházejí ve stejné životní fázi. Patří mezi ně i Batmanův komorník a vychovatel Alfréd, jenž v mládí zažil bouřlivý život, nyní už ale jen zpovzdálí sleduje svého svěřence a občas ho popostrčí správným směrem. Co víc od takové role chtít? Není divu, že Caine uhranul další diváckou generaci, která přitom ani nezná jeho vrcholné výkony.

Když se podíváme na mnoho desítek Caineových rolí, dojde nám, že má buď hodně drahé koníčky, nebo vážně miluje svou práci. Nevyhnutelným důsledkem je pak mnoho absurdních rolí ve špatných filmech. Caine není typem herce, který pečlivě vybírá každý svůj projekt, jeho primární tvůrčí motivací je nezastavit se. Stačí připomenout, že se dal dokonce přemluvit k další mentorské roli v Žižkovi, prý protože vážně miloval scénář. Poněkud přesvědčivější zákulisní klepy mluví o tom, že se chtěl ještě naposledy podívat na kontinent a takhle se alespoň nemusel trápit s organizací cesty.

Jeho ochota hrát prakticky v čemkoli vede i k některým nečekaně odvážným volbám, jež nakonec zlidověly. Takovou je i Scrooge v adaptaci klasické Dickensovy Vánoční koledy, jež je ozvláštněná tím, že v ní kromě Cainea vystupují jen loutky. Z dnešního pohledu úzkostlivých áčkových herců se jeví neuvěřitelně, že oscarový herec obklopený maňásky zpívá dětské vánoční koledy, ale to by nebyl sir Michael, aby to dokonale neprodal!

Když je řeč o odvážných volbách, nemůžeme vynechat ani velmi subverzivní a kontroverzní snímek Oblečen na zabíjení Briana De Palmy. Michael Caine tu hraje transgender sériového vraha, v němž se genderové identity přetahují tak moc, že když se ta ženská začne cítit ohrožená, přebírá kontrolu a mstí se. Asi není třeba vysvětlovat, jak absurdní je taková práce s psychologickými koncepty a jak bizarně doslovně je tu pojímaný vnitřní konflikt. Přesto se najdou lidé, kteří snímek vnímají v rovině podobenství a jsou ochotní ocenit jeden ze vzácných raných pokusů vcítit se do nitra transgender osoby.

Že výsledkem této snahy o empatii je sériový vrah neschopný kontroly, jenž vraždí nevinné ženy, je samozřejmě diskutabilní (řečeno mírně). De Palma je ale známý podobně agresivním přístupem k metafoře, takže z jeho strany šlo skoro určitě o dobře míněný experiment. Pro Cainea, jehož veřejný obraz byl založený na reprezentaci mírně šovinistického pseudobritského ideálu, šlo rozhodně o nejriskantnější volbu kariéry.

Začátkem sedmdesátých let byl Caine na vrcholu, ale proslavil se hlavně rolemi nonšalantních mužů, kteří se pohybují na hraně zákona či morálky. Nakonec jim vše projde, každý s nimi má trpělivost, vždy dostanou druhou šanci. Caine si tedy záměrně vybral námět, v jehož středu stojí další sebevědomý zločinec, který však tentokrát není vykreslený jako šarmantní a vtipný, svět mu neukáže shovívavost a nedočkáme se happy endu.

Producenti nečekali, že hvězda jeho velikosti projeví o tak malý projekt zájem. Přestože však jde o záměrně nesympatickou postavu, Caine ke Carterovi cítil osobní pouto. Jeho prostřednictvím ukázal, jak to většinou vypadá, když se člověk s jeho původem pokouší stoupat v potravním řetězci. Jeho přítomnost nalákala víc investorů i výraznější filmařské osobnosti a mohlo vzniknout skvělé drama.

Hrát ve filmech Woodyho Allena je pro herecké hvězdy tak trochu kariérní nutností. Naštěstí nešlo nikdy o nedostatkové zboží. Hannah a její sestry je ale jedním z kandidátů na vůbec nejsilnější Allenovu práci.

Děj sleduje sesterskou trojici a její komplikované, navzájem provázané vztahy. Caine hraje nejdůležitější mužskou roli, nevěrného manžela Hannah, jenž si začne aférku s jednou z jejích sester a v následné sobecké nerozhodnosti nedokáže učinit volbu, která by ho z téhle komplikované situace mohla vyvést.

Jistě není překvapivé, že Michael Caine takovou roli utáhne. Důležitější je, že se zde neuchýlil k tradici ukrást si každý filmový okamžik pro sebe. Jeho Elliot je postavou se skvělým a nejednoznačným konfliktem, ale snímek zvládá udržet ve středu dění protagonistky. Jde o důkaz Caineovy schopnosti podat soustředěný a kontrolovaný výkon.

Další velká jména, s nimiž se Caine objevil v titulcích, jsou Sean Connery ve strhující epice Johna Hustona podle předlohy Rudyarda Kiplinga. Daniel Dravot (Connery) se koncem devatenáctého století spolu se svým souputníkem Peachym Carnehanem (Caine) vydává do smyšlené země kdesi u Indie, aby nejprve nabídli asistenci místnímu vladaři v boji proti sousedním monarchům, pak převzali nad jeho dvorem moc, vydrancovali ho a zmizeli s hromadou zlata. Plán vychází do puntíku, místní začnou Dravota považovat za převtěleného Alexandera Makedonského. Jenže moc mu začne stoupat do hlavy a Peachymu nezbývá než sledovat, jak se jeho přítel začíná pomalu ztrácet ve lžích o své božské podstatě.

Námět o dobývání orientální země je pouhou záminkou, ve středu zájmu stojí nezkrotná ambice a touha po moci. Případným zájemcům to ale samozřejmě nebrání soustředit se na dílo jako na podobenství koloniální ambice, rozhodně obstojí lépe než Zulu. Hlavně jde ale o silný a divácky stále vstřícný zážitek, v němž se skvěle doplňují dva vynikající herci.

O sektě Chrám lidu, již vedl reverend Jim Jones, vzniklo již mnoho dokumentárních i hraných filmů a seriálů. V roce 1978 spáchalo přes 900 jejích členů hromadnou sebevraždu, když vypili jed. Český snímek režiséra Jana Bušty se pokouší uchopit tragédii jinak než všechna ostatní díla.