Vypelichaná Zlatá labuť zatím útrpně čeká na příchod nacisty Plesla

Scenárista Jan Coufal, zodpovědný například za První republiku, Ordinaci v růžové zahradě či za (mnohem více ceněné) Kukačky, a režiséři Biser A. Arichtev s Braňo Holičkem, kteří už jeho texty nejednou realizovali, dali do kupy sérii plnou špatně napsaných postav a jejich banálních vztahů. Zlatá labuť bude vycházet každý týden během jarní sezóny s potenciálem dalších řad, přesný počet epizod zatím není známý.

Seriál vypráví příběh Báry Veselé (Marta Dancingerová), zlodějky, která se nedopatřením stala pracovnicí nově založeného obchodního domu s luxusním zbožím Zlatá labuť. Aby ho mohla vykrást, chtěla v něm strávit jen pár dní, po vstupu německých okupantů do země ale došla k názoru, že bude lepší zůstat. Zvlášť když majitel obchodu Petr (Adam Vacula), člen velmi bohatého klanu, pro ni má zjevně slabost.

Jedná se o typické české beztvaré melodrama, jehož námět připomíná pořady jako Salón Eliott, Mr. Selfridge nebo Obchodní dům Paradise. Tento žánr má v zábavním průmyslu svou roli, a stejně tak je možné, aby se melodrama stalo mistrovským dílem. Jenže to má své zákonitosti. Ve Zlaté labuti chybí už klíčový prvek, tedy silné ústřední postavy, jejichž bouřlivý vztah ospravedlňuje přehnané emoce, jež se na nás hrnou. Jenže Bára a Petr po dvou zhlédnutých dílech selhávají jako pár, jemuž bychom mohli fandit.

Zatímco ona se stará o to, aby se zbavila svého násilnického přítele, který ji zneužívá pro její zlodějské schopnosti, on manévruje mezi povinnostmi v rodinném byznysu a zásnubami s bohatou dcerou z židovské rodiny. Nedává příliš smyslu, že tyto postavy se svými starostmi mají energii a vůli propadat milostnému vzplanutí, a už vůbec jeden pro druhého.

Možná se říká, že „láska je slepá“, ale není to tak úplně pravda. Alespoň ne ve vyprávění. V nich se do sebe sice mohou zamilovat postavy ze zcela odlišného prostředí a s protikladnou charakteristikou, pro publikum ale musí dávat smysl, jakou emoci, touhu či sen pro sebe navzájem představují. Přípustná je i jednostranná varianta, kdy někdo z páru představuje protagonistu a druhý jeho splněný sen.

Zlatá labuť nenabízí ani jedno. Bára má všechny důvody Petrem opovrhovat jako rozmazleným zazobancem, dalším úlisným mocným mužem, který je zvyklý na základě povrchního flirtu získat vše, o co stojí. A to není nic proti tomu, jak divně působí Petrův zájem o ženu, která zjevně neovládá svou práci, je na všechny drzá, neprofesionální a půlka zaměstnanců je (právem) přesvědčená, že okrádá obchod i zákazníky.

Melodrama jako žánr založený na citové manipulaci s publikem nepostrádá nástroje, jak nás dotlačit k tomu, abychom i takovému vztahu uvěřili. U závěrečných titulků nám může dojít, jak v jádru nepřesvědčivý konstrukt jsme sledovali, pokud jsme ale uronili slzu a zaplesalo nám srdce, dílo splnilo svůj účel. Nikdo z přítomných za kamerou Zlaté labutě ani před ní ale neovládá jazyk žánru. Což je tristnější o to víc, že se v něm tito tvůrci pohybují už dlouho.

Vzhledem k tomu, že Vacula se pro roli Petra uchyluje k herecké poloze odborně zvané „švihácký balvan“, leží veškerá tíha na Dancingerové. Motivace, zájmy a charakteristiky její postavy ale nejsou v seriálu vykreslené. Je její excentrické chování bláznivou součástí plánu, kdy spoléhá na to, že pod svícnem je největší tma a nejhlasitější zaměstnankyni nebudou podezřívat z nekalostí? Anebo si nemůže pomoct? Sledujeme žánr, jehož cílem je okázale signalizovat každou emoci, a přitom ani netušíme, co cítí hlavní hrdinka!

Asi nepřekvapí, že tvůrci jsou zcela slepí vůči možnostem melodramatu budovat podobenství společenských nerovností a životních výzev, na jejichž popředí to romantickým příběhům velmi sluší. Nic by přitom nemělo být jednodušší, vždyť se vracejí do jednoho z nejvíce turbulentních okamžiků našich dějin a volí hrdiny s tak odlišným zázemím. S těmito motivy se ale zatím pořádně nepracuje. Báře je sice v jedné chvíli vytýkáno, že se účastnila společenské akce převyšující její postavení, jde však jen o kosmetický detail. Hrdinka možná dostane vyhubováno, ale za vzepření se pravidlům ji nečeká trest. Proč se jimi tedy trápit, když stačí silná vůle na jejich prolomení?

Od třetího dílu začne naplno nacistická okupace a děj by měl ovládnout nacista s tváří Jaroslava Plesla. Podle upoutávek na konci druhého dílu evokuje alespoň pořádnou dávku kouzelného campu, takže je malá naděje, že by Zlatá labuť ještě mohla začít být tak špatná, až by bylo aspoň legrační ji sledovat. Jediné, co na ní může zaujmout a překvapit nyní, je její naprostá nepřekvapivost.

Projekt má sloužit jako další z lákadel platformy Voyo, kde je každá epizoda vysílaná s týdenním předstihem. Tradiční strategií streamovací služby, jež se snaží získat renomé, je nabídnout „něco, co jste ještě neviděli“. Obsah, který by na tradiční obrazovku z nějakého důvodu nepasoval. Taktikou Voya je naopak přesvědčit, že nám nabídne právě a přesně to, co jsme na obrazovkách viděli již ve všech představitelných obměnách.

Lze to pochopit, když si uvědomíme, že producenti se nejspíš snaží na internet přetáhnout kategorii lidí nad padesát, kteří by (alespoň podle představy producentů) mohli utrpět nervové zhroucení, kdyby se setkali s nějakou „novou“ věcí. Dává smysl, že Voyo je konzervativnější než HBO nebo Netflix. I tak by ale mělo usilovat o exkluzivnější variaci. Proč by chtěl někdo od Voya totéž, čím se jde dosyta nakrmit na tradiční obrazovce? Zlatá labuť není lepší než historická melodramata České televize, která ostatně patlali titíž tvůrci. Snad to tedy od třetího dílu zachrání alespoň nacista Plesl.

Dále se můžete podívat na přehled nejlepších seriálů na Voyo.

Česká televize ukrývá jeden ze svých nejlepších dokumentárně vzdělávacích pořadů jen na webu a nevysílá ho celoplošně. Osmidílná Kronika orgasmu o dějinách sexuologie v Československu bude bavit mladší i starší publikum.