Nedělej vlny je důkazem, že drama o neférovém obvinění ze sexuálního obtěžování jde natočit citlivě

Dost možná dalo. Jenže od prvních kroků celé procedury jsme svědky mnoha zprvu nenápadných chyb. První „výslech“ dívky probíhá v přítomnosti učitele, kterého obviňuje, což samozřejmě vede k její neochotě mluvit. My jako diváci sice víme, že náš hlavní hrdina nic neudělal a chce prostě situaci co nejrychleji vysvětlit, Leslie však samu sebe přesvědčila, že Julien je predátor, a to na základě některých učitelových nešťastně formulovaných vyjádření i vlastní neschopnosti je správně dekódovat.

Jestliže tedy tento muž sedí od prvního okamžiku mezi lidmi, kteří jí prý chtějí pomoct, navázání důvěry a upřímná komunikace jsou prakticky nemožné. Je přitom pravděpodobné, že kdyby si dívku vzala stranou pouze školní psycholožka a mluvila s ní s trochou empatie a pochopení, celé nedopatření by se promptně vysvětlilo namísto kaskády neblahých následků.

Dívka je místo toho předvolaná do kabinetu, jako by spáchala přestupek, a dva dospělí lidé jí „vyhrožují“, že jestli rychle nezačne mluvit a situace se nevysvětlí, budou muset zavolat jejího zákonného zástupce. Jím je, jak se ukáže, sotva dospělý a agresivní bratr, který je k ní po svém příchodu nejprve verbálně a nakonec fyzicky násilný. Je snadné pochopit, proč se Leslie cítí jako zahnaná do kouta a trvá na své výpovědi. Jinak totiž bude mít průšvih ve škole i doma.

Film je v tomto ohledu velmi chytře vystavěn, nezobrazuje karikatury neschopných učitelů ani ďábelskou dívku, která si na základě nějakého vrtochu vymýšlí lež, ale vcelku normální lidi, kteří situaci podcenili i přecenili zároveň. Důsledky jejich krátkozrakosti se pak na sebe nabalují jako sněhová koule.

Julien nemá mnoho důvodů o sobě pochybovat. A aby byl jeho absolutní zájem o Leslie zcela jednoznačný a nemuseli jsme ani my zvažovat jeho případné podvědomé touhy, udělali ho scenáristé gayem v dlouhodobém partnerském vztahu. Možná však i proto, v součinnosti s vlastní mladostí a absencí zkušeností, si neuvědomoval, že některé jeho chování v přítomnosti dívek může být omylem vykládáno jako sexuální. I když jde jen o upřený pohled do očí či poznámku o pěkném novém účesu. Pomiňme nyní, že jako studovaný učitel by měl mít za sebou pečlivou psychologickou průpravu – je běžné, že filmové příběhy, aby fungovaly, musí dovolit postavám chovat se o trochu „hloupěji“, aby se nutný konflikt rozhořel v potřebné rychlosti a intenzitě.

Svou homosexualitu mimochodem Julien dlouho nezmiňuje s tím, že „nemá zapotřebí používat ji k tomu, aby dokázal, že neobtěžuje malé holky“. V důsledku není úplně jasné, kdo v práci či na veřejnosti o jeho identitě ví, což je z vypravěčského hlediska poněkud nešťastné. Jde předpokládat, že tahle informace by měla na celou událost a uvažování lidí okolo celkem zásadní vliv ať už v Julienův prospěch, nebo neprospěch. Tenhle aspekt příběhu působí poněkud kostrbatě, jako by filmaři nevěděli, co si s ním počít, tak ho napůl schovali do pozadí a využívají jen tehdy, když se jim hodí.

V důsledku je Nedělej vlny spíš než snímkem o sexuálním obtěžování, jehož hodnota je v příběhu na několika rovinách neutralizována, filmem o komunikaci mezi lidmi různých generací, různého mocenského postavení a různé životní zkušenosti. Přesahuje to samotný konflikt s Leslie. Julien měl například ve zvyku brát nejlepší studenty ve třídě po škole na kebab. Nevyhnutelně tím však antagonizoval ty, kterým (přímo do jejich tváře) zakázal se přidat, dokud se nezlepší jejich známky.

To následně, když propukl skandál, vedlo k ochotě těchto žáků začít šířit o svém učiteli drby a pomluvy. Protože pro ně nejde o skutečné trauma, je snadné přijmout celou věc jako hru na pomstu. I kdyby se Julien nedostal do extrémní situace, v níž se mu tato praktika obzvlášť vymstila, jednalo by se o špatný pedagogický postup a špatný příklad budování vztahů.

Když pak vypukne kauza, Julien se až moc spoléhá na schopnost racionálně něco vysvětlit člověku, který není připravený, vybavený ani ochotný něco racionálně chápat. Stejně tak si neuvědomuje svou zbytnost pro systém jako celek. Brzy začne trpět syndromem člověka, který ví (nebo je skálopevně přesvědčen), že je v právu, začíná tedy po svém okolí velmi hlasitě vyžadovat, aby mu to dávalo maximálně najevo. Aniž by si uvědomoval či připouštěl, že z odstupu situace není tak zřejmá a automatická. Po nějaké chvíli začíná lézt krkem i lidem, kteří mu jinak věří.

Přestože se Julien dopustil chyb a omylů, z nichž některé mohl a měl předvídat (ačkoli jiné zase ne), samozřejmě si nezaslouží tvrdý trest na společenské ani legální rovině. Tady se ale vyjevuje rigidita systému, který nemá dost citlivosti na to, aby dokázal reagovat na podobné (ne)chyby. Je třeba dojít buď k závěru, že Julien selhal natolik, že je třeba pro něj vyvodit přísné důsledky, nebo nikoli, a v tom případě nemá smysl událost řešit. Nic mezi.

Julien se tedy stává výchylkou v systému, která, právem či neprávem, ztělesňuje komplikovaný individuální problém, jehož nejjednodušším řešením je onen individuální prvek odstranit. Tohle není problém cancel culture, woke mind virusu nebo #MeToo epidemie, jakkoliv tomu chcete říkat. Je víc než jasné, že nikdo ze zúčastněných není motivován ideologicky, nýbrž pragmaticky. Příčina je v tu chvíli irelevantní – jde o přirozenou reakci systému, který nechce řešit svůj problém, tak ho prostě vyřízne a zahodí.

Aby učitel (nebo kdokoliv jiný) dostával výpověď na základě obvinění ze sexuálního násilí, je mnohem výjimečnější, než by se zdálo z všudypřítomnosti tohoto tématu ve veřejné debatě. Rozhodně výjimečnější než skutečné sexuální obtěžování. Tento fenomén existuje v tak málo anekdotických příkladech, že každý jeden z nich se stává nadnárodní kauzou (jedna z nich inspirovala i tento film). V mnoha ohledech jde tedy spíš o preemptivní fóbii a strach z toho, že by se něco takového mohlo stát. Můžou za tím být důvody politické, nebo čistě sobecké, tedy strach z následků pro vlastní kariéru. Obzvlášť v případě práce s dětmi však může jít i o strach o ně samé, protože trauma Leslie je nakonec skutečné. V jedné z posledních scén se Julien a Leslie sejdou a uvědomí si, že oba se stali obětí situace, která je dalece přerostla. To už je ale pozdě.

Snímek Nedělej vlny můžete od tohoto čtvrtka vidět v kinech. Podívejte se také na náš žebříček nejlepších filmů letošního roku.