Až na věky je mrazivou párovou terapií. Patří mezi nejsilnější filmové zážitky roku

Obliba snímku trvala i po dalších projekcích a v diváckém hlasování o nejoblíbenější film festivalu se norská novinka pohybovala na předních příčkách. V kuloárech a na kolonádě se pak velmi záhy rozkřiklo, že je Až na věky jedním z nejsilnějších zážitků karlovarského festivalu, který dokáže diváka emocionálně naprosto rozebrat a rozžvýkat. Vše pak vyvrcholilo při slavnostním zakončení, z něhož si snímek odnesl rovnou pět cen. Nadšené ohlasy pak novinka velmi snadno naplňuje a člověk brzy pochopí, čím si severský počin režisérky Liljy Ingolfsdottir získal srdce návštěvníků. Až na věky se totiž počítá mezi nejsebevědomější a nejsilnější vztahovky posledních let.

Sledujeme osud manželského páru Marie a Sigmunda, který má ovšem do romantické idylky daleko. Zatímco on jezdí s kapelou, žena se snaží starat o své čtyři děti (dvě má už z předešlého manželství) a do toho se pokouší vést i pracovní život. Jenže se jí to nedaří a vztah se Sigmundem se kvůli tomu propadá do čím dál hlasitějších a bolestivějších hádek, které skončí tím nejhorším možným scénářem. Zoufalá Marie zůstává sama, tváří v tvář svým nejhorším obavám a musí se vydat na velkou cestu k sebepoznání, díky čemuž jí dojde, jakých chyb se v druhém manželství i svých dalších vztazích dopustila.

Na první pohled se tedy jedná o vztahovku, která svým námětem není nijak objevná, vlastně je po všech stránkách tradiční. Jen málokterá žánrovka však dokázala jít do hloubky své postavy tak moc na dřeň jako právě miláček karlovarského festivalu. Až na věky by se dal popsat jako mix tísnivé Manželské historie a taktéž severského Nejhoršího člověka na zemi, zatímco režisérka kombinuje prvky a atmosféru obou snímků. Zatímco první polovina filmu se velmi realisticky a působivě věnuje rozpadu vztahu, přičemž scénář přesně popisuje situace, chování či pocity, jež v partnerském životě prožil nejeden z nás, druhá půle se zabývá už pouze hlavní hrdinkou a jejím psychologickým rozborem.

A že jde o rozbor opravdu vydatný a zevrubný. Snímek je detailní sondou do nitra Marie, v níž se na situace z první poloviny filmu díváme z trochu jiné perspektivy a ústřední postava je nucena během terapie i mimo ni dopodrobna přemítat o svém chování i minulosti. Režisérka a autorka scénáře rozebírá svůj hlavní objekt po psychologické stránce vrstevnatě a do nejmenších podrobností. Probírají se tu tak situace, emocionální aspekty či rozpoložení člověka, v němž se pozná i nejeden divák i divačka. Režisérka jde navíc ve svém zkoumání tak moc na dřeň, že emocionálně zničí nejen hlavní charakter, ale i samotného diváka.

Až na věky je tedy díky řemeslně precizní režii a výtečně budovanému scénáři opravdovou emocionální šlehou, jejíž stupeň diváckého napojení závisí na tom, kolik toho v partnerském životě sám prožil. Člověka tak dokáže rozebrat klidně i na naprosté molekuly, kdy se ze snímku dozví (ač to zní jakkoliv klišovitě) spousty životních pravd i bolestivých poznání. A to vše i díky hlavní představitelce, karlovarskou cenou za nejlepší herečku čerstvě ověnčená Helga Guren je tu totiž naprosto fenomenálním zjevením, jež utrpení své postavy prožívá do poslední chvíle. A divák společně s ní. Zde je karlovarské ocenění pro nejlepší herečku naprosto oprávněné.

Je proto trochu škoda, že film po této trýznivé, pohlcující a detailní cestě ženskou duší ve své závěrečné třetině působí najednou malinko zrychleně. K určitým poznáním se musí najednou doputovat poměrně rychle, proměny nastanou během pár scén a vztahy s dětmi by si zasloužily poněkud více scenáristické pozornosti. Samotný závěr možná díky tomu není tak silný a emocionálně vysilující jako zbytek filmu. I přesto se jedná o jeden z nejvýraznějších zážitků, který si pro nás letošní karlovarský ročník připravil, a jež dokáže v divákovi i několik dní po zhlédnutí patřičně rezonovat.

Po úspěšném uvedení v Karlových Varech (což zahrnuje i zisk hned několika cen) bude možné dílo vidět i v běžných kinech, do tuzemské distribuce jej totiž koupila společnost Aerofilms. Uvede jej někdy v druhé polovině letošního roku. Zatím se podívejte na náš žebříček nejlepších filmů letošního roku.