Světýlka se snaží ukázat trápení malé holčičky. Na silné drama toho ale nabízí příliš málo

Parkanová je totiž známá tím, je její díla jsou pro ni velmi osobní, dalo by se říci až intimní, a vychází v nich z dětství či obecně rodinného života. Při natáčení Chvilek se inspirovala odžitými situacemi s blízkými, v dobovém Slovu zase využila vzpomínek na své prarodiče. Na babičku s dědou pak dojde i v případě Světýlek, v nichž Parkanová opět vycházela ze svého dětství i osobních zkušeností a snažila se výsledek prodat do co nejkomornějšího a nejrealističtějšího hávu.

Tentokrát vycházela z dob, kdy její rodiče procházeli manželskou krizí a tehdy malá budoucí filmařka se cítila osamělá a přehlížená. Jedinou kotvou pro ni byli právě babička a děda. Toto období se režisérka a scenáristka snažila převést do celovečerní podoby, v níž se koukáme na vleklou rodinnou krizi očima šestileté Amálky. Ta si užívá zdánlivě obyčejný letní den, kdy blbne na zahradě a následně tráví odpoledne s prarodiči, s nimiž se vydá do lesa na borůvky či k vodě. Celý den je ovšem rámován hádkami jejích rodičů i uštěpačnými a rýpavými komentáři babičky, která se nebojí o své dceři (čili mamince Amálky) nevybíravě mluvit i před svou vnučkou. Vnímavá holčička si proto začíná pomalu všímat, že něco není v pořádku.

Celý den tedy pozorujeme z pohledu malé holčičky, od níž se jen málokdy uhne stranou. Což jasně stvrzuje i práce s kamerou, která většinu času zabírá snímek z dívčiny výšky a dalším hereckým aktérům v čele s Veronikou Žilkovou a Martinem Fingerem vidíme často pouze tělo, hlava zůstává mimo záběr. Jedná se pak opravdu o doslovné zpracování jednoho dne dítěte, které je z klíčových scén příběhu vykazováno pryč a divák tedy většinou slyší pouze střípky. Což má za následek dvě věci. Autorce se díky tomu daří vystihnout jistou přehlíženost a osamocenost malé hrdinky, zároveň ovšem tyto scény okrádají snímek o jakýkoliv dramatický či divácky vděčný prvek, jenž by mohl v publiku silněji zarezonovat a dát celku mnohem větší hloubku a emocionální zásah.

Je jasné, že Parkanová natočila snímek přesně tak, jak chtěla, a člověk ji musí za její oddanost tvůrčí vizi, z níž ani na chvíli neuhne, obdivovat. Snímek zkrátka ukazuje jeden den ze života malé holčičky, v jejíž rodině se děje cosi nehezkého. I když tento nápad zní sám o sobě dobře, celý počin i přes krátkou 70minutovou stopáž prostě neutáhne.

Parkanová používá podobné postupy jako u svých předešlých děl, mezi nimiž bohužel opět figuruje i jistá chladnost a odtažitost vůči divákovi. Mia Bankó je v hlavní roli úžasná a divák si k ní velmi snadno vybuduje vztah, což ovšem neplatí o dalších rodinných příslušnících či zmiňované krizi. Těžko lze cítit nějaké tíživé pocity z události, z níž nám autorka nadělí pouze drobky a nemáme ani možnost si k charakterům a jejich trápení vybudovat osobní vazbu.

Je jasné, že o to režisérce v prvním plánu ani nešlo, jelikož hlavní pro ni byla perspektiva malé holčičky, celkový dojem to však přesto shazuje. Nepomáhá tomu ani fakt, že snímek vlastně tak nějak plyne, chybí v něm výraznější dějový oblouk, nijak negraduje a my sledujeme zkrátka jen velmi krátký časový úsek rodinné události, u níž neznáme začátek a v podstatě ani konec.

Světýlkám se nedají jistě upřít mnohé řemeslné kvality. Zejména dlouhé záběry a nápady kameramana Tomáše Juříčka fungují ve snímku skvěle a pomáhají pocitům hrdinčiny izolovanosti. Kromě výtečné Bankó, která svými pohledy a postupující nejistotou ovládla celý film, pak jistě stojí za zmínku také skvěle obsazená Žilková i její filmový manžel, vždy spolehlivý a neselhávající Finger.

I přes jisté umělecké kvality a jasné klady má ovšem člověk na konci pocit, že to celé vedlo odnikud nikam, a kvůli zmíněné odtažitosti a zvolenému stylu se jedná o malinko prázdné vyprávění. I kvůli opakování postupů by tedy možná chtělo, aby příště Parkanová zkusila žánrově trošku něco jiného, oprostila se od osobních zážitků a zkusila se vydat jiným směrem. Talent pro výrazné audiovizuální vyprávění jí totiž evidentně nechybí.

Film Světýlka je momentálně k vidění na karlovarském filmovém festivalu, ale od 5. září jej můžete vidět i v běžných kinech. Podívejte se také na žebříček nejlepších českých filmů podle databáze Kinoboxu.