Špinarka, Baron Prášil a další kontrolující matka. Komedie Lítá v tom překvapivě baví

Během svižného úvodu se prostřednictvím vysvětlujícího voiceoveru seznámíme s jednoduchou premisou. Lukáš (Kryštof Hádek) pracuje jako redaktor vědeckého časopisu a sní o cestě do vesmíru. Táhne mu na čtyřicet a k nelibosti své matky (Taťjana Medvecká) se stále neusadil. Jemu samotnému to nevadí až do chvíle, kdy se zdá, že matka kvůli problémům se srdcem zemře.

Proto se domluví s temperamentní a těhotnou sousedkou Natálií (Kristina Svarinská), která následně hraje jeho přítelkyni. Jenže matka nezemře, dokonce se naopak uzdravuje – její stav by se však mohl rázem zhoršit, kdyby se dozvěděla pravdu. Lukáš je proto nucený v této lži ve stylu německé komedie Good bye, Lenin (2003) pokračovat, což samozřejmě vede ke spoustě problematických situací, jež by měly být zábavné. A ony naštěstí (převážně) zábavné skutečně jsou.

Potřetí v krátké době se setkáváme s živelnou seniorkou, jež výrazně vstupuje do života svého syna. Ve srovnání se snímky Přišla v noci a Tancuj Matyldo je zde představený vztah syna a matky zdaleka nejidyličtější, přesto stojí za pozornost, že letošní podzimní filmová nadílka se nese v takto výrazně mateřském duchu. Ale jak se ve filmu s oblibou říká – nenaděláš nic.

Plakát láká na to, že za snímkem stojí producenti veleúspěšné žánrovky Prvok, Šampón, Tečka a Karel (2021), jmenovitě Vojtěch Frič, Martin Palán a Ondřej Kulhánek. Ti jistě stáli za určitými smysluplnými rozhodnutími, například přesunutím děje z tradiční Prahy do neokoukaného Hradce Králové, což jednak napomohlo financování, jednak to umožnilo jedno úsměvné rýpnutí do Pardubic. Hlavní tvůrčí silou však byl režisér a autor scénáře Tomáš Dianiška, dosud známý především jako cenami ověnčený divadelník.

Mohl se opřít o úspěšnou předlohu v podobě maďarského snímku Pro mámu všechno, který se v roce 2019 stal druhým nejnavštěvovanějším titulem tamějších kin. Podobně jako v případě Známých neznámých (2021), česko-slovenské regionální adaptace italského hitu Naprostí cizinci (2016) či Přání Ježíškovi (2021) podle polského romcomu Noc plná zázraků (2011) tu tedy máme úspěšný a ověřený námět, na němž tuzemští tvůrci mohli stavět.

Dianiška z originálu leckteré věty, motivy i dílčí scény vyloženě okopíroval, některé reálie však zásadně pozměnil. Tak se z filmového kritika v původním snímku stal redaktor vědeckého časopisu a celý příběh se s postupující stopáží od originálu víc a víc odlišuje. Zároveň se však tuzemský tvůrce držel tradičních žánrových vzorců, nejde tedy o příběhově šokující či podvratné dílo, což vzhledem k cílovému publiku nelze brát jako nedostatek.

Především však Dianiška vyprávění obohatil prolamováním čtvrté stěny i množstvím vizuálních vtípků, animací a efektů, díky nimž se aktuální film na první pohled odlišuje od zbytku tuzemské komerční tvorby, která se obvykle nepouští do ničeho odvážnějšího než do zobrazení esemesek v bublinách. Zde použité efekty místy dají vzpomenout na Karla Zemana, jehož Barona Prášila Lukáš obdivuje. A pozornost k sobě poutá i soundtrack zahrnující Jiřího Korna či Věru Špinarovou, čímž se nenásilně a poutavě odlišuje od tradičně popíkového podkresu.

Vedle vracejícího se prášilovského motivu se leckdy objevují také prostřihy na archivní záběry z vesmírných misí vytvářející paralely mezi dobýváním kosmu a Lukášovým prozkoumáváním dosud nepoznaných citů, které zažívá s Natálií. Jde bezesporu o sympatická ozvláštnění, jen se je všechna nedaří prodat natolik suverénně, aby snímek mohl aspirovat na nadčasovou žánrovou klasiku. Což platí i pro verbální humor, jenž se sice může opřít o herecké projevy tria Hádek – Svarinská – Medvecká, ale timing vtipů občas zaskřípe – stejně jako podivně vytrhující použití skladby Lucky Boy, neodmyslitelně spojené se Samotáři (2000).

Problémem je i nekonzistence Lukášova charakteru, který je v úvodu vylíčený jako velmi inteligentní a zároveň svůdník, na mnoha místech děje se však chová překvapivě nejistě a nerozumně. Je jasné, že taková rozhodnutí slouží naplňování žánrových šablon, do nichž je třeba postavy dostat, přesto to občas bije do očí. Každopádně je příjemné, že se můžeme pozastavit u těchto rozměrů, k nimž se při hodnocení většiny tuzemských romcomů ani zdaleka nepřiblížíme.

Lítá v tom se navzdory trailerové kampani vyhýbá lacinému sexismu, okatému product placementu a dalším nešvarům žánrové konkurence a předkládá moderně vypadající romantiku, která se sice do přehnaně odvážných úkroků nepouští, ve vytyčených limitech však nabízí obstojnou zábavu.

Podívejte se na žebříček nejlepších českých filmů podle hodnocení uživatelek a uživatelů Kinoboxu.