Láska nebeská je po 20 letech v českých kinech. Leccos se změnilo, ale stále jí jde podlehnout

Curtis ze sebe ostatně v 90. letech udělal televizní a následně i filmovou legendu, jeho romantické projekty s Hughem Grantem jako Čtyři svatby a jeden pohřeb (1994) či Notting Hill (1999) se skvěle prodávaly také v zámoří. K Lásce nebeské nejprve přistupoval jako ke dvěma odlišným filmům, avšak nakonec se mu v hlavě zrodil ambicióznější koncept. Co kdyby natočil ryze herecký snímek, v němž se čelní britské osobnosti o Vánocích zamilovávají, pomáhají synovi s jeho první romancí nebo ve jménu lásky prostě dělají nemyslitelné a často bizarní věci?

Obsazení se vyvrbilo tím nejšťastnějším způsobem. Hugh Grant byl jako sympatický a tančící premiér natolik populární, že David Cameron při svém nástupu do funkce raději rovnou předeslal, že reálná politika vypadá trochu jinak a veřejnost od něj nesmí očekávat, že před zpravodajskými kamerami vyčiní americkému prezidentovi. Liam Neeson hraje vdovce, jehož nevlastní syn řeší problémy s první školní láskou. Bill Nighy kraluje jako vysloužilý rocker, jenž se zoufale snaží naposled prorazit vánoční verzí klasického hitu Love Is All Around. Připočtěte vždy skvělou Emmu Thompson a Alana Rickmana jako jejího záletného manžela, Colina Firtha laškujícího s portugalskou hospodyní či Andrewa Lincolna vyznávajícího lásku sérií romantických cedulí, a recept na trvalý divácký hit máte hotový.

Snímek je rozhodně plný ikonických situací, které většinou nejlépe fungují v symbolické rovině. Tak jako Vánoce jsou už ze zvyku časem rodinného klidu a sounáležitosti, postavy v Lásce nebeské musíme brát s podobným nadhledem. Mnohdy provádí i dost špatné a amorální skutky, přičemž trnem v oku mnohých lidí se postupem let stalo například Lincolnovo vyznání před novomanželkou svého kamaráda, již ztvárnila Keira Knightley. Nejenže působí nekamarádsky, když manželku svého bližního zasypáváte milostnými vzkazy přímo přede dveřmi. Mnozí poukázali rovněž na stalkování, neboť Lincoln natáčel jejich svatební video stylem, že v záběru byla celou dobu pouze jeho vysněná žena.

Curtis před pár lety vyjádřil upřímné překvapení, že takové čtení někdo aplikuje. Pro něj šlo především o další projev lásky, která často končí bolestně nenaplněná či neopětovaná. Tak jako v linii s Laurou Linney, zamilované do pohledného kolegy Karla (Rodrigo Santoro). Objekt své milostné touhy má na dosah, ale nakonec dá přednost nemocnému bratrovi.

Láska nebeská takto umí překvapit tím, jak některým hrdinům či hrdinkám odpírá sladký happyend. Sentimentem je přitom prošpikovaná jako málokterý následovník či předchůdce. A to sentimentem zámožných bílých mužů, jak by jedním dechem dodala řada nejhlasitějších kritiků a kritiček. Měnícím se dobovým požadavkům film nestíhá právě z pohledu své etnické, genderové a sexuální orientace. Sám Curtis si později vyčetl, že nepřidal na rozmanitosti, kvůli čemuž si připadá trochu hloupě.

V původním scénáři se přitom nacházely další čtyři linie, z nichž dvě byly také natočené a znázorňovaly gay romanci. Režisér však pořídil spoustu hodin materiálu a musel krátit na střídmých 130 minut, což filmu dodalo odlišný tvar a strukturu. A v tomto ohledu, z pohledu návaznosti vyprávění, gradace a paralelního vývoje linií, je Láska nebeská dodnes okouzlující a funkční. K opakovaným zhlédnutím vyzývá už z toho důvodu, že celou mozaiku si nikdy přesně nezapamatujeme a opakovaně můžeme být překvapení, jaká scéna zrovna navazuje a jaké pocity taková montáž skrývá.

Také humor je na úrovni jednotlivých scén veskrze příjemný, i když možná příliš zachází k bodyshamingu s ohledem na premiérovu služku Natalie (Martine McCutcheon) a její „stehna jako dvě klády“. Pořád to ale není nic, co najdeme v jiných a převážně amerických komediích, jejichž trendy Láska nebeská okrajově zrcadlí. Například kritizovaná linie s Colinem (Kris Marshall), nadrženým mladým mužem, jenž britské ženy shledává příliš upjatými a vydává se na úspěšnou erotickou pouť do amerického baru, odkazuje na teenagerský fenomén Prci prci prcičky. Série s protagonistou ojíždějícím ovocný koláč nastavila laťku generačnímu vulgárnímu humoru, s níž se většinová mládež bez problémů ztotožnila. 

Láska nebeská je přece jen kultivovanější záležitostí a zvolený humor většinou dobře profiluje výrazné postavy. Ty mám nemusí být sympatické a je pravda, že v mnoha případech neprojdou žádným hodnotným vývojem, prozřením či poučením. Linie s Rickmanem, jemuž zamotá hlavu atraktivní mladší sekretářka (Heike Makatsch), je hlavně díky herectví Emmy Thompson a jejímu emotivnímu odkrytí manželovy nevěry dlouho tou vůbec nejsilnější. Jenže vyšumí poněkud do prázdna a vrcholí smířlivým polibkem na letišti, u něhož je patrné, že některé předchozí scény skončily na podlaze střižny.

Nelze vyvrátit, že snímek nadržuje mužské perspektivě. Ženy jsou buď objekty heterosexuální touhy, pasivní postavy čekající, až se jejich Don Juan vysloví, nebo zprostředkovatelky chlapských mindráků stavících muže do pozice oběti (podváděný Firth a poblázněný Rickman, jemuž jakoby nezbyla jiná možnost než jít flirtující kolegyni na ruku). Premiérovo veřejné heroické odsouzení arogantní zahraniční politiky USA poté, co amerického prezidenta (Billy Bob Thornton) v zákulisí přistihne, jak laškuje s Natalie, zase není moc ohleduplné ke služce, kterou osobně poníží a následně přiměje k udání výpovědi.

Jestliže se však sami přimějeme tyto motivy a zvraty chápat ve vnucované vánoční nadsázce, Láska nebeská nás i po dvaceti letech může zahřát u srdce. Pokud jste viděli pár rozhovorů s Richardem Curtisem, jistě uznáte, že nejde o člověka proti komukoli sexisticky nebo rasisticky zaměřeného. Je to inteligentní tvůrce, jenž se rozhodl natočit snad až příliš ambiciózní film o lásce, v němž postavy v podstatě neřeší nic jiného než romanci. Oni neutváří subjekt, subjekt formuje je. A stejně jako mnoho věcí může obecenstvo různého věku rozhořčit, spousta jiných scén dokáže lidi od školního až po důchodový věk trvale a zaručeně odzbrojit.

Film minimálně krásně vypadá, má skvělou a ikonickou hudbu Craiga Armstronga a herci s herečkami dělají zázraky, když často chybějící expozici vyváží svým charismatem. Stejně jako několika údernými hláškami a symbolickými situacemi, jež měl Curtis z formálního hlediska vždy v malíku. Neméně působivý, byť v řadě ohledů problematický je také jeho pozdější milostný dopis nejhlubšímu lidskému citu Lásky čas (2013). 

V kině vás čeká remasterovaná verze, k níž bohužel nepřibyly žádné bonusové scény, jež by snad obohatily či zjemnily některé kritizované aspekty. Jenže Láska nebeská to vlastně nepotřebuje. Před dvaceti lety Curtis vymyslel nový vánoční subžánr a tvůrci měli dostatek prostoru, aby jeho rezervy přetavili do podobných děl, která budou ohleduplnější k různým menšinám. A také nezaháleli – svou Lásku nebeskou už stihli natočit Američané (Šťastný nový rok, Na sv. Valentýna), Poláci (Noc plná zázraků) i Češi (Přání Ježíškovi), nemluvě o nejméně čtyřech remacích z různých zemí. Žádný však nedosáhl popularity a vysokého diváckého hodnocení jako původní britská mozaika.

Láska nebeská strádá i těží z osobnosti hlavního tvůrce, jenž do díla vnesl mužský romantizovaný pohled na lidské vztahy, čímž současně nechtěně vyjevil zpátečnické postoje a excesy tohoto přístupu. Budeme-li ji brát jako reflexi reality, před čímž varoval už David Cameron, můžeme donekonečna nacházet kontroverze. Tím se však podrývá zamýšlená snaha o vytvoření esenciální vánoční žánrovky, v níž si k sobě nachází cestu i autoritativně škatulkovaní lidé. Ti ostatní usilují o špetku romantického uznání, bez něhož by byl život přece jen prázdnější. Racionálně bychom měli oprávněně vznášet námitky, pocitově však můžeme podlehnout a ani po dvaceti letech nás to nemusí extrémně trápit.

Pokud se vám nechce do kina, Lásku nebeskou si budete moct od 20. prosince pustit také na platformě KVIFF.TV.

zdroj: The Guardian

Podívejte se, jak vysoko se Láska nebeská umístila v žebříčku nejlépe hodnocených romantických filmů dle uživatelů a uživatelek Kinoboxu.