Strážci Galaxie možná zakončují celou komiksovou éru. Sebedojímání je v nich na to dost

Celé roky platí, že i pokud vás komiksový humbuk nezajímá a neorientujete se v desítkách superhrdinských jmen, pořád můžete vyrazit na Starlorda (Chris Pratt) a jeho partu. S jejich relativně oddělenými příběhy bude vždycky legrace, a navíc to ani nebude hloupé!

Třetí díl však dělá za touto garancí tečku. Režisér a scenárista James Gunn odchází resuscitovat DC Comics vesmír, který je v ještě bezútěšnějším stavu než Marvel. Za těmito škatulaty stojí nešťastná pseudokauza, kdy parta internetových trollů z konzervativního spektra vyhrabala roky staré Gunnovy tweety obsahující černý humor ohledně pedofilie či znásilnění a předstírala rozhořčení, aby ho pošpinila a přivedla do problémů. Korporát i mainstreamová média na to bezmyšlenkovitě skočily a Gunn promptně skončil na dlažbě.

Když se vyjasnilo, že ve skutečnosti masové kritice nečelí a že po jeho konci veřejnost netouží, bylo už pozdě. Gunn získal pozici v DC a vrátit se nechtěl. Jako kompromis se rozhodl alespoň dovést sérii Strážců Galaxie k důstojnému konci posledním filmem.

V první řadě je třeba pochválit, že Gunn udržel samostatnost příběhu. Pokud diváci a divačky viděli předchozí díly Strážců a poslední dvojdíl Avengers, budou mít všechny potřebné informace. A jestli je snad i to příliš velký požadavek, film zkraje a velmi polopaticky vysvětlí, že dřívější záporačka Nebula (Karen Gillan) je nyní na straně hrdinů. A její sestru Gamoru (Zoe Saldana), lásku hlavního hrdiny, po smrti nahradila její verze z alternativní reality. Takže je o něco zlejší (zatím) a hlavně není zamilovaná do Starlorda (zatím).

Jakmile tohle pochopíme, můžeme se už plně ponořit do příběhu. Objevuje se pošahaný záporák (Chukwudi Iwuji) posedlý urychlením a kontrolou evoluce. Kdysi stvořil v laboratoři Rocket Racoona, našeho milovaného zakomplexovaného mluvícího mývala, a nyní chce získat jeho mozek. Pokud ho ukořistí, bude moct vymodelovat dokonalý živočišný druh a plně zažehnout svou eugenickou utopii, která stojí na desítkách let krutých experimentů a genocid. A to nechceme!

Tento typ záporáka opakuje motivy Thanose z Avengers i Ega z druhých Strážců Galaxie. Jde o fašistu s božským komplexem, který se pokouší nepřijatelným způsobem stvořit dokonalou společnost. Takový záporák umožňuje házet povrchní, avšak efektní  otázky o smyslu bytí a jedinečnosti každé bytosti nehledě na její nedokonalost. Komiksové filmy jsou z principu pro mladší publikum, takže zdánlivě absurdní zjištění jako „lidská omylnost neospravedlňuje genocidu“ se cílovce může jevit velmi hluboce.

Není to ale tato jednoduchost, kvůli níž třetí Strážci působí pustě a prázdně. Problémem je několik těžko pochopitelných dramaturgických voleb, kvůli nimž se tento špatně seřízený stroj nikdy nerozjede. Předně se ústřední konflikt točí okolo Rocketa, který v prvních minutách upadne do komatu a tři čtvrtiny filmu se utápí ve vzpomínkách na své mládí v laboratoři. Trauma této postavy už bylo dostatečně prozkoumáno v předchozích dílech a vidět nyní jeho minulost v izolovaných sentimentálních flashbacích celý film zpomaluje.

Kupředu pak příběh ženou postavy, jejichž osobní konflikty s ústřední zápletkou nesouvisejí a jejichž motivace jsou ryze praktické. Chtějí záporákovi ukrást kód, který umožní zachránit umírajícího Rocketa, a tím to končí. Vzpomeňme, že v minulém díle si Starlord musel vybrat, jestli stane po boku svého otce, monstra Ega, a získá tak rodinu, nebo zda se postaví proti jeho zločineckým cílům. To je tak osobní, že už to víc nejde. Záporák trojky usiluje skoro o totéž jako Ego, ale žádná z postav nemá sebemenší důvod zvažovat jeho nesmyslné argumenty. A jediný z hrdinů, který s ním má nějaký vztah, leží na nemocničním lůžku a neúčastní se akce.

Tohle není dobrá zápletka! Gunn se u jednotlivých postav dál pokouší rozvíjet téma nevlastní rodiny, kterou si tvoříme náhradou za tu skutečnou. Protože to však nejde během střetu se záporákem, jejich vývoj a volby působí nahodile a nemotivovaně. Jde vážně o zvláštní selhání, protože v předchozích dílech Gunn demonstroval právě pochopení toho, jak mohou opulentní komiksové kulisy sloužit intimním příběhům. Ve trojce nicméně obojí existuje odděleně od sebe.

Když si Gunn uvědomil, že půjde o jeho poslední Marvel film, možná se rozhodl využít plánovanou příběhovou kostru, ale místo uspokojivého rozvinutí svých postav je odevzdal atmosféře melancholie, loučení a nostalgie. Jen tedy opakuje vše, co si příznivci Strážců zamilovali. Ne však jako organickou součást děje, ale jako muzejní exponáty nebo fotoalbum z dětství. Strážci Galaxie byli populární i díky svému smyslu pro humor, pokusy o něj však v tomhle uplakaném mauzoleu vyznívají nuceně a nepřirozeně.

Gunn je přesto natolik zručný, aby se o jednotlivých momentech dalo mluvit jako o řemeslně zvládnutých. Už úvodní montáž ke skladbě Creep od Radiohead by mohla být z filmu vyňata a posloužita jako skvělý videoklip. Jenže to je bohužel také jediné, k čemu je dobrá. Jinak jde o stejnou demonstraci stejného splínu postavy, s níž ani nestrávíme příliš mnoho času.

Výsledek přesto vypadá zásadně lépe než nedávné fiasko uspěchaného Ant-Mana (zvěsti o jeho osekané a odfláklé postprodukci vysvětlují jeho žalostnou podobu). Je vidět, že se tu přemýšlelo o kostýmech, kulisách i záběrování. Nic však ze standardu Marvelu nevyčnívá natolik, aby Strážci mohli utáhnout dojem pouze hezkým vizuálem. Ač tomu publikum neznalé těchto filmů stěží věří, Marvel nikdy nestál na akčních scénách a kulisách, ale na vztazích hrdinů a hrdinek a na jejich vývoji. V tom ale třetí Strážci Galaxie selhávají. Gunn tu jen vystrojil svým postavám překrásnou pohřební hostinu.

Brzy uvidíme, kdo všechno skončí pod drnem. Jestli jen Strážci Galaxie v současné podobě (i když potitulková scéna naznačuje, že Marvel s nimi počítá i bez Gunna), nebo celý komiksový film jako koncept. Únava publika je patrná a nebyl by to první ani poslední trend, který Hollywood na dlouhé roky uchvátil, dokud se lidem nepřejedl a nezprotivil. Jsme už na začátku konce? Přijetí třetích Strážců bude velmi důležité. Nedá se očekávat, že by tak milovaná série nevygenerovala zisk, bude však po tomhle uondaném fláku chuť na pokračování?

Nicméně nutno také podotknout, že většina z nejlepších westernů a muzikálů vznikla až poté, co skončily zlaté éry těchto žánrů. „Postéra“ vede často k přemýšlivějším, náročnějším a uspokojivějším dílům. Vzniká jich méně a je těžší je prosadit, díky tomu však nepůsobí sériově a otravně. Je dost dobře možné, že smrt komiksových filmů je právě tím, co komiksové filmy právě teď potřebují.