Kontroverzní snímek Peter Pan a Wendy dokázal napravit původní adaptaci

Roku 1924 studio Paramount přineslo první hrané filmové ztvárnění chlapce odmítajícího vyrůst. Klasický příběh vycházející z literárních příběhů J. M. Barrieho, jenž se k němu opakovaně vracel v knihách či na divadle, se posléze na delší dobu odmlčel. Až v roce 1953 jej studio Walta Disneyho přeneslo do světa ikonické animace.  

Napříč desetiletími se v audiovizi nejčetněji objevovaly televizní inscenace divadelních muzikálů, kde – stejně jako v první filmové adaptaci – hrály Petra Pana ženy, především kvůli jemnějšímu hlasu a křehčímu zevnějšku, který lépe ladil dohromady se skupinou dětí. Steven Spielberg v roce 1991 představil Hooka, kde nechal chlapce dospět a znovunavštívit svět Země Nezemě. Mnohými nejvyzdvihovanější hrané ztvárnění s prostým názvem Petr Pan přišlo roku 2003, kde dal P. J. Hogan prostor imaginativnímu přemýšlení a rozvětvili romantickou linku ústředních protagonistů. Od té doby se s dalšími snímky roztrhl pytel a zhruba každých pět let se dočkáváme dalších.

Blockbuster Pan (2015) se soustředí na Petrův původ a na jeho předchozí vztah s Hookem, Neverland (2003) zasazuje klasický příběh do prostředí moderního Los Angeles a televizní Peter and Wendy (2015) nachází paralely mezi kouzelným světem a realitou umírající holčičky. Disney se po sedmdesáti letech ke svému proslulému dílu vrací také. Nutno tedy zmínit, že ačkoli se to mezi množstvím adaptací nemusí na první pohled zdát, jedná se opravdu o první hranou verzi z Disneyho dílny.

Projektu se ujal David Lowery, který předloni uhranul (ne)hrdinskou a vizuálně omamnou legendou Zelený rytíř a schopnost obstojného remaku prokázal fantasy Můj kamarád drak. Jeho vize se drží dějové kostry původního snímku, avšak zbavuje se rasistických motivů, mění charaktery jednotlivých postav, demytizuje samotného protagonistu a především vytváří inkluzivní a etnicky rozmanitou paletu postav.

Původní animák je totiž velmi problematický. Urážlivým způsobem vyobrazuje původní obyvatele Ameriky, je sexistický (nejvíc zarážejícím momentem je plácání Zvonilky po zadečku, což slouží k získání kouzelného prášku) a dějové zvraty staví na žárlivosti tří žen, které se perou o narcistního chlapce v upnutých elasťákách. To vše je pochopitelné dědictví doby. Disney+ proto k titulu nabízí doplňující informace.

Lowery představuje fikční svět, který se proti svému předobrazu jasně vymezuje. Dějovou linku s původními obyvateli Ameriky maže a zůstává pouze postava Tiger Lily, která je nyní součástí skupiny ztracených chlapců a zaujímá jednu z vůdčích pozic. Původně záměrně nesrozumitelnou řeč domorodců nahrazuje skutečná, opatřená titulky. Skupina nově čítá dívky, etnicky diverzitní členstvo a chlapce s Downovým syndromem. 

Film pozoruhodně nakládá s postavou Petra Pana, který byl vždy tak trochu sobec. Původní dílo jej otevřeně oslavuje, promíjí mu veškeré problematické chování a vyobrazuje ho jako spasitele, jenž všechno sám vyřeší. Nyní děti otevřeně poukazují na jeho časté samoúčelné předvádění se. Vidíme ho v intimních momentech, kdy si uvědomuje své sobecké jednání a snaží se o sebereflexi. Do popředí se dostává fakt, že svým jednáním zradil dříve blízkého kamaráda Hooka. Pan už není jednorozměrným hrdinou, ale rozvětveným charakterem. 

Jiná je rovněž Wendy, která se z ženy svázané konvencemi mění ve vůdčí osobnost.  Neskrývá cynismus, ale ani neztrácí nic ze své starostlivé povahy, ačkoli i ona se k morálním hodnotám musí propracovat. S Panem se navzájem doplňují a mentálně posouvají. Pozadu nezůstává ani kapitán Hook, jenž je oproti humorně pojatému předobrazu temnější a lidštější a jeho motivace jsou pochopitelnější. V ději se objevují další důležité změny, brášky například unesou piráti (místo indiánů) a Wendy se po pádu z prkna zachrání sama díky své síle.

Ze spárů originálu se snímek dostává i odlišným pojetím kostýmů. Hookův kabát není ikonicky červený, ale ošoupaný a vybledlý, což indikuje, jak dlouho se v daném světě nachází. Stejně jako prošedivělé vlasy, na nichž po většinu stopáže není nasazený doposud neodmyslitelný klobouk. Ztracení chlapci oblékají ručně vyrobené oděvy a neohrabaně se maskují. Petr Pan nemá elegantně bezchybný úbor, nýbrž párající se a ručně vyspravovaný oděv.

Celkové pojetí se vyhýbá epičnosti a slouží jako kontrast očekávané rozmáchlosti blockbusterů. Zde je znát jasný Loweryho rukopis. Úsporně pracuje s lokacemi, vyhýbá se davovým scénám a neplýtvá přehnaně okatými CGI efekty. Ačkoli se rozhodně nejedná o komorní vyobrazení, odhadovaný rozpočet se pohybuje okolo na dnešní dobu skromnějších 50 milionů dolarů, soudržnost a cílevědomost dává vyniknout semknuté odhodlanosti skupiny dětí. 

Tonálně se film balí do nazelenalé barvy. Paleta travnatých plání, které jsou revírem ztracených chlapců, září barvami, zatímco pirátská loď je vybledlá, zašedlá a postrádá dětskou hravost. Režisér zpodobněním daných lokací vytváří paralely mezi jednotlivými světy. Velké točité schodiště má dům Darlingů i útočiště dětské bandy. Zatímco první je hřejivé a vstřícné, druhé zašle temné bez rodičovské péče.

Snímku nechybí inscenační zručnost, která vrcholí ve finální bitvě na létající lodi. Při šermířských pasážích pracuje s prostorovými rekvizitami, které jsou důležitou součástí duelů. Namísto častých střihů volí pečlivou choreografii a dynamický pohyb kamery podmíněný pohybem postav. Nápaditě pracuje s obrazovými plány a plně využívá hloubky prostoru. Styl snímání a stylistické volby evokují poctivé a organické retro, které by se v ostatních studiových projektech dnes hledalo jen těžko. Nezbývá než povzdechnout, že nebude možnost si tuto bohatou estetiku vychutnat na plátně.

O to větší škoda je, že stylistickou suverenitu sráží přílišná úctu k předloze ve smyslu velmi strohého fikčního světa. Dílo postrádá silnější prostor pro imaginaci a opojnou mystičnost pramenící z objevování neznámého. Slibný surreálný vstup do Země Nezemě rázem střídá zklamání, jelikož Nezemě se až moc snaží podobat našemu světu a nepřichází s ničím, co bychom neviděli v předchozích adaptacích. Kdybychom tam přitom strávili víc času, lépe bychom porozuměli tomu, proč je na ní Petr Pan tolik závislý. Ojedinělý záblesk nese scéna, kdy si Wendy při pádu z lodi promítne možné cesty jejího dospělého života, což je jeden z nejsilnějších momentů snímku.

Postavy své pocity zbytečně vyjadřují verbálně, ačkoliv jejich stav jasně pramení z předchozího jednání, což je u tvorby pro mládež stále opakovaná chyba. I přes fascinující variace původního příběhu je vidět opatrnost a fakt, že Lowery pod taktovkou studia zřejmě nemohl plně povolit uzdu své autorské vizi. Trpké je i konání samotného studia, které se před strachem z neúspěchu rozhodlo snímek neposlat do kinodistribuce.

Peter Pan a Wendy je rozhodně tou nejdospělejší filmovou adaptací původní látky. I přes rozporuplnou kvalitu přibývajících hraných remaků kanonických animovaných děl jsou komentáře o zbytečnosti tohoto kusu liché. Otevřenost všem skupinám z něj dělají hodnotný příspěvek, který sice nenabízí nic převratného, ale je solidním podkladem pro seznámení se s daným dobrodružstvím.

Původní snímek z katalogu Disney+ nemizí a nikdo se ho ani odstranit nesnaží, jak vehementně deklarují mnozí komentující. Je však skvělé, že má vedle sebe korektní alternativu, která bude v porovnání s problematickým originálem fungovat lépe. Lowery se vzpírá aktuálním trendům studia a snímek se díky tomu kvalitou i sebeuvědomělostí vymyká ostatním hraným remakům. Režisér vyrostl na rodinných fantasy 80. a 90. let, jejichž estetiku propojuje s vlastním autorským vkladem. Zda to ocení i vyrůstající generace, na to si budeme muset počkat.

Dále se můžete podívat na žebříček nejlepších filmů na Disney+.