Ant-Man se snaží představit nového Thanose a zažehnout pohasínající plamen Marvelu. Možná ho ale budete chtít sami sfouknout

Scott Lang (Paul Rudd) coby člen týmu Avengers zachránil svět, napsal o tom knihu a nyní po ulicích rozdává autogramy. Jeho svět se zdá být v takovém pořádku, v jakém jen může být. Nejhorší, čemu nyní čelí, je jeho divoká a svobodomyslná dcera Cassie (Kathryn Newton). Rozhodně nic, co by bránilo pohodlnému, ale tím otravnějšímu přežívání.

Hope (Evangeline Lilly) je oproti tomu v plném nasazení, se svými rodiči Hankem (Michael Douglas) a Janet (Michelle Pfeiffer) pracuje na nové kvantové technologii a řídí rodinnou technologickou firmu. Cassie k nim má v mnoha ohledech blíž než ke svému otci. V době jeho nepřítomnosti během Thanosova vymazání poloviny lidstva totiž strávila dlouhé roky studiem vědeckých prací. Zajímá ji hlavně kvantová říše, kde byla třicet let uvězněná Janet, než se na konci minulého Ant-Mana navrátila ke své rodině.

Pokud jste už teď zmatení a ptáte se: „Kde byla uvězněná? Kdo je Janet? Počkat, Michelle Pfeiffer a Michael Douglas jsou v marvelovkách?“, nezoufejte, tvůrci s vámi počítají a Scott na začátku formou předčítání autobiografie (velmi lišácké!) zopakuje svůj dosavadní životní příběh. Ant-Man přeci jen nepatří mezi nejvíc frekventované Avengery a producenti ví, že spousta lidí neviděla jeho samostatné filmy. Vlastně je celkem odvaha právě tímto titulem začínat novou fázi, protože Ant-Man doposud nebyl velký tahoun.

V případě filmu Ant-Man a Wasp: Quantumania je důležité, že celá čtveřice je promptně vržena do kvantové říše, kde byla předtím trčela Janet. O všem doposud mlčela a ve své rodině vyvolala představu, že tři dekády seděla v chýši a čekala na záchranu. Ukazuje se ale, že tuto dobu strávila soubojem s Kangem Dobyvatelem (Jonathan Majors), kterého znáte (tedy pokud nejste falešní fanoušci!) ze seriálového Lokiho. Zdejší Kangova varianta byla do kvantové říše uvržena jeho alter egy z dalších mnohovesmírů, protože je ještě o kus horší a nevyzpytatelnější než ostatní. A naše rodinka musí udělat vše pro to, aby zloduch neunikl, protože… By to bylo vážně špatné! Nějak!

Smyslem celé Quantumanie je velmi zjevně ustanovit Kanga a jeho varianty jako nového Thanose. Velkého záporáka, kterého Avengers porazí někdy za deset let. Většinu stopáže tedy sledujeme různé postavy různými způsoby vysvětlovat, jak moc je Kang nebezpečný a všemocný a jak bude vážně skvělé, až se s ním někdy v budoucnu poperou Hulk a Thor. Vlastně ani pořádně nevíme, co přesně Kang chce. Zřejmě ale věří, že jeho „likvidace celých realit“ má ochránit mnohovesmír před ještě větší hrozbou. Marvel se tedy opět pokouší evokovat komplikovaného záporáka s dobrými úmysly a validními argumenty, za nějž byl (nepříliš po právu) považovaný Thanos.

Těžiště filmu tedy leží zcela mimo něj v jakémsi vágním příslibu do budoucna, což je první velký problém. Princip Marvelu byl už od konce úvodní fáze vždy založený na směrování pozornosti k dalším dílům, ještě nikdy ale individuální výstup nepůsobil tak prázdně. Quantumania vyhlíží opravdu jako pilotní epizoda nové řady populárního seriálu, chybí jí ambice předchozích titulů nabídnout alespoň náznak uceleného zážitku.

Nudná a nenápaditá zápletka je založená na líném vypravěčském triku, kdy Janet nechce své rodině cokoliv vysvětlovat. V kvantové říši tedy běhá z místa na místo s tím, že „není čas na detaily“, a všichni ji poslušně následují. Nemůžeme si utvořit mentální mapu děje, což je jistě záměr, protože kdyby postava lépe komunikovala, jedno by bylo jasné: Bez ladu a skladu se přesouváme z jedné akční scény do druhé a čekáme, až záporák unese hrdinovu dceru, aby mohlo přijít finále. Střípek snesitelnosti přináší krátká sekvence s Billem Murrayem, který se pokouší zopakovat šarm Jeffa Goldbluma v Ragnaroku. Je to laciné jako vše v tomto filmu, ale protože Bill can do no wrong, je to vrchol celého Ant-Mana.

Pokud se ptáte, co je s Hope alias The Wasp, jejíž jméno je oficiálně v názvu filmu, scenáristé ji odsunuli zcela na okraj. Z filmu mizí na dlouhé desítky minut a nemá příliš co dělat. Její povýšení na protagonistku, která sdílí se svým mužským protějškem rovnocenný prostor, minulo provázel bezpočet chvástavých řečí ze strany marketingu.

Tvůrci ale nejsou ochotní se svou ženskou hrdinkou opravdu plnohodnotně pracovat a odhalují korporátní vypočítavost falešného feminismu. Nelze než litovat Evangeline Lilly, která od začátku kariéry rozdává jeden rozhovor za druhým o tom, jak moc si přeje ztvárnit plnohodnotnou ženskou postavu, ale uvědomuje si, že jí to není umožněno. Je uvězněná ve stereotypu trofeje pro dva muže, kteří o ni soupeří, jak tomu bylo ve Ztracených a v Hobitovi, nebo představuje hyperkompetentní ženu oproštěnou od femininity ve vedlejší roli, jako právě v Ant-Manovi. Je smutné pozorovat herečku, která se tak moc snaží uniknout klišé, ale k vlastnímu rozčarování zjišťuje, že to v Hollywoodu prakticky není možné.

Na závěr je ještě nutné zmínit zásadní nevýhodu nového Ant-Mana, jenž je prvním blockbusterem uvedeným po druhém Avatarovi. A to srovnání opravdu bolí. Nudná a nenápaditá akce přehrávaná digitálními dubléry působí o několik řádů méně přesvědčivě, navíc je zásadně hůř nasnímaná a sestříhaná. A kvantová říše je hnusným digitálním shlukem tvarů a barev, jimž chybí kontext a promyšlenost Pandory. Když se hrdinové prochází krajinou a žasnou, jejich nadšení nemůžeme sdílet. Kdo stále pochybuje o receptu Jamese Camerona, po této studené sprše by měl mít celkem jasno. Fikční svět Ant-Mana a náš pohyb v něm působí primitivně, nahodile a zcela odhmotněně.

Ant-Man tedy nabízí úmorně nudné dvě hodiny, které jako by slibovaly, že nepříliš populární experimenty typu Eternals už se jen tak opakovat nebudou a že Marvel bude vypadat tak, jak jsme si ho zamilovali v prvních fázích. Quantumania vypadá jako algoritmicky sestavený shluk scén, které nějak evokují úspěšné marvelovky, aniž by chladný matematický vzorec chápal jejich úspěch či během jejich kombinace disponoval agendou, rozmyslem a názorem.

Devítidílný seriál The Last of Us, jenž je dostupný na HBO Max, vychází ze slavné stejnojmenné videohry. Povyšuje žánr postapokalyptického zombie hororu z pouhé akční vyvražďovačky na psychologické drama. Obsazení ani celkové provedení nemohlo být lepší.