Lidé, psi a ponožky od maminky. Další průměrná česká romantická komedie

Dita (Berenika Kohoutová) touží po dítěti, ale její přítel Filip (Igor Orozovič) přivede domů border kólii Rapla. Ditě je svět pejskařů protivný, po Filipově nevěře s její nejlepší kamarádkou a kolegyní z práce Gábinou (Hana Vagnerová, kterou distributor i producent filmu shodně uvádějí jako Vágnerovou) se nicméně rozhodne pejska si na just ponechat. Dita objevuje nový svět, do cesty se jí přichomýtne například věčně rozesmátý Petr (Štěpán Benoni) s fenkou border kólie, pro niž by rád sehnal ideální genetický materiál...

Toť ve zkratce vše k ději 85minutového filmu, který se neskutečně vleče a snesl by kratší stopáž. Řekni to psem natočil autorský režisér Robert Sedláček na zakázku, navíc se pustil do žánru romantické komedie, s nímž nemá sebemenší zkušenosti. A je to vidět. Pocitově snese Řekni to psem srovnání s nedávnou romantickou komedií Srdce na dlani (2022), kde sice vystupovalo větší množství postav, tvůrci však žánr důsledněji vytěžili, přeháněli situace a dovolili si, co k romantice patří – snění a odpoutání se od reality.

Řekni to psem se ve výsledku tváří jako film z reálného života, ačkoli hlavní hrdinka pracuje jako copywriterka pro firmu s moderními vysavači a za celou dobu vyplodí dva reklamní slogany, všechny ústřední postavy se jako na potvoru stále potkávají na těch samých místech (činžovní dům, park) a celý snímek je ve výsledku nepřetržitým product placementem hned několika výrobků a značek (firma se psím sortimentem, značka vysavačů, technologický gigant, francouzská automobilka). Vrcholem romantiky a intimity je pusa.

Je s podivem, jak se v Řekni to psem míjí většina složek od scénáře přes herce až k hudbě (Jiří Burian). Berenika Kohoutová, Igor Orozovič a Štěpán Benoni jsou velmi schopní herci, jenže když jim do úst neleze scénář a dialogy Ireny Obermannové, je to marné. Promluvy jako „potřebuju se najít“, „rozchodit rozchod“ nebo „mohl bych vás pozvat k nám domů?“ by v jiných situacích a souvislostech mohly obstojně fungovat (například v nějakém sitcomu či parodii), v romantickém filmu však působí úporně až trapně, že se za ně publikum stydí.

Film je dle tvůrců věnováný těm, kteří mají rádi psy a pejskařskou komunitu, ale když se většina stopáže točí kolem toho, jak chce lehce maniakální Petr v pestrobarevných ponožkách od maminky pro svou fenku uhnat Ditina psa k vytoužené kopulaci, člověk si chce zakrýt oči a občas i uši. Burian k filmu složil mimořádně dlouhý a žánrově obsáhlý soundtrack, do něhož se vejde elevator music (nenáročná náladová hudba složená pro hotely či nákupní centra), kavárenský lounge, synth wave i závěrečná pop hymna za účasti Bereniky Kohoutové, ale ve výsledku se touto složkou jen snaží dohnat to, co herci nepostihnou slovy či výrazy, zkrátka emoce. Jenže podobně jako v případě Srdce na dlani je člověk často postrádá a občas si i myslí, co vedlo k angažmá například Jiřího Lábuse.

V rámci komediálního žánru tak ve výsledku paradoxně nejvíc zaujme afektovaná postava Veroniky Žilkové (hraje Ditinu matku), podnikavé ženy, která chce pro svou dceru to nejlepší, ale neuvědomuje si, že je kvůli své narcistické poruše obětí sama sebe. Jedna z nejtrefnějších a zároveň nejsmutnějších scén filmu se odehrává na večírku, kde matka chce seznámit dceru s potenciálním nápadníkem. Dopadne to fiaskem a dvojice mužů si poměrně realisticky notuje: „Máš smůlu, dcera ti odchází.“ „A tobě matka zůstává.“ Kdyby se tenhle tón podařilo držet po celou dobu, mohlo by být z filmu poměrně solidní existenční (a cynické) drama, jak by ho možná Sedláček bez angažmá scenáristky Obermannové třeba natočil.

Co ve filmu bije do očí? Nevěra, kterou publikum tuší už někdy po deseti patnácti minutách, okatě vyvane na povrch až po pětačtyřiceti minutách. Většina děje je křišťálově průzračná. Představitel Petra Štěpán Benoni zjevně rád ukazuje svůj úsměv a chrup, Hana Vagnerová hraje uraženou a Berenika Kohoutová se zoufale nesnaží se svým životem cokoli udělat, ačkoli v rámci hereckého rejstříku toho ze všech herců předvede nejvíc. Jako deus ex machina je tu ovšem pes.

Co z filmu vyplývá? Že to, po čem postavy touží, je vlastně na dosah, jenže aktéři mají klapky na očích a nenaslouchají svým instinktům. Ano, působí to jako klišé, ale víc toho snímek neřekne. Ten, kdo neznal básnířku Sylvii Plath, se dozví o této rozervané ženě, která si pustila plyn a zanechala po sobě dvě děti. Na psí chlupy je dobrý chytrý vysavač. A život v jednom je o dost smutnější než ve dvou.

Podívejte se na žebříček nejlepších českých filmů 2022.