Vladimír Polívka je kvůli horolezeckému úrazu upoután na invalidní vozík, žije ve společném domě s otcem Boleslavem, který je v důchodu a dělá radost dětem na břehu Vltavy coby klaun a mim. Zde potkává kavárnici Marušku (Eliška Balzerová) a postupem času se mezi nimi vyvine milenecký vztah. Jeho syn Vladimír je pro změnu zakoukaný do učitelky v podání Kristiny Svarinské, jenže ta je zadaná (a přítel ji podvádí). Dvojici spojují společné vycházky s párem basetů. Jana Pidrmanová opouští se synem Honzíkem svého manžela, z něhož se vyklubal gay, a o ni zase usiluje postava v podání Matouše Rumla, její někdejší mladická láska.
91minutové Srdce na dlani sice distributor označil za filmovou komedii, ve výsledku je však rozpačitým snímkem rozkročeným někde mezi dramatem a romancí s lehkými náznaky humoru (dialogového a situačního). V porovnání s dalšími tuzemskými žánrovými přírůstky se novinka Srdce na dlani více drží reality, postavy mají uvěřitelná povolání, příliš se nesklouzává ke všemožným stereotypům a téměř úplně zde absentuje sexualita, vrcholem je dvojice Polívka – Balzerová ležící v peřinách a Pidrmanová vystavující své nohy v lehátku u bazénu.
I když nejde o trapnou romantickou komedii, lze Srdce na dlani označit za utopický, idealistický a zdlouhavý film, končící odhadnutelným happy endem. Nejvíc rozčilující je chování některých postav, které zřejmě kvůli finálnímu vyznění mění své počínání. Pidrmanová například téměř celý děj Rumla zvysoka přehlíží, když ale neoblomný muž vyrukuje s tím, že odjede do zahraničí, atraktivní matka otáčí o 180 stupňů a najednou vše přehodnocuje. A není jedinou postavou, která tak činí (Eliška Balzerová neodletí za dcerou do ciziny a podobně).
Film je natočený řemeslně kvalitně, odehrává se především v pražských lokacích na Letné, kamera je solidní, herci dobří. Malý Jenda Čadil svými průpovídkami nabourává dialogy a myšlení dospělých, je jim nárazníkem a zrcadlem. Natáčení se zvířaty není nikdy jednoduché a tady se nejen dvojici basetů podařilo vést mimořádně přesvědčivě, aby se stali plnohodnotnými herci spolu s těmi lidskými. A nebylo k tomu třeba použít triky a animace. Pokud bychom ale snímek brali do důsledku, pak dává divákům a divačkám pokřivený návod na to, jak se chovat ve vztazích. Často se zde totiž nekomunikuje a zatajuje, čeká a domýšlí, a to u mladších i starších postav, bez generačních rozdílů. Děj je situován do současnosti a s generačními rozdíly se zde moc nepracuje, ve výsledku jsou možná ti nejstarší paradoxně nejvíc emancipovaní a nezatížení předsudky.
Cokoliv nepravého je zobrazeno tak, že to zas tak nefér nevypadá, vše vyznívá fádně a žádné drama se ve filmu nekoná. Vlastně ani ve chvílích, kdy se dítě topí a muž dostává infarkt. Filmové emoce absentují, a když už se objeví, zastanou je dva hudební rozjuchané motivy, které se v průběhu děje neustále návodně opakují. Ať už postavy řeší jakkoliv složité životní situace či trápení, nějak je nakonec vyřeší a všechno dobře dopadne. Publikum tak s postavami nesoucítí, ale čeká, až to všechno skončí, což je mimořádně předvídatelné a nekomplikované.
Po komerčním hitu Ženy v běhu se nabízí otázka, jak bude úspěšné Srdce na dlani. Do kin se chodí pouze na Spider-Mana, kde je cílovka úplně jiná. Navíc to stále vypadá, že se řada lidí bojí vyrazit do kinosálů v situaci, kdy je na vzestupu varianta covidu omikron.