Recenze: Kurz manželské touhy představuje další „vítězství“ českého filmového mainstreamu nad zlem feminismu a genderové rovnosti

Páry, toužící po návratu vášně a touhy, přijedou na kurz ambiciózního párového terapeuta Mazla (Vojtěch Kotek), který razí teorii, že partnerské štěstí stojí na maximální blízkosti obou partnerů, duševní i tělesné. Helena (Lenka Vlasáková), jedna z pravidelných návštěvnic kurzu, ale při jedné z terapií svého manžela Bedřicha (Stanislav Majer) obejme tak pevně, že muž kvůli tomu skončí v bezvědomí v nemocnici.

Kurz manželské touhy je po Teorii tygra a Teroristce třetím celovečerním filmem režiséra Radka Bajgara, jenž napsal scénář opět ve spolupráci s Mirkou Zlatníkovou. A v různých oblastech má jeho nový snímek blízko k oběma předchozím titulům.

Prvním, čím Bajgarova novinka překvapí, je její žánrová rozprostřenost. Pokud, tak jako já, od filmu očekáváte další „poprcávací“ komedii, asi budete trochu překvapení. Jednak ve filmu vůbec nehraje Jiří Langmajer, autor onoho termínu a svědomitý účastník většiny z nich, ale hlavně se snímek velmi brzy z v současnosti populárního mixu komedie, romantiky a partnerského dramatu změní v detektivku, v níž se až do konce vyšetřuje údajný pokus o vraždu!

Film tak - podobně jako černá krimi komedie Teroristka - ambiciózně osciluje mezi vícero žánry. Snaží být konzistentní podívanou s ústředním tématem komplikovanosti partnerských vztahů. Spojit v sobě uvolněnou zábavu, poukazující s jemným humorem na různá úskalí partnerských soužití, s hlubším, společensky relevantním poselstvím o tom, kdy už je vztah toxický (a měl by proto skončit). V obou případech ale snímek funguje velmi polovičatě.

Snímek obsahuje hodně postav, z nichž některé jsou zábavně napsané a ještě lépe zahrané. Řeč je o otravně sebevědomém šovinistovi přesného Vasila Fridricha, jenž si libuje ve shazování smyslu celého kurzu a hlavně své manželky (Petra Nesvačilová), která si přeje pouze to, aby po ní její muž začal opět pořádně toužit (a proto ho začne provokovat flirtováním s ukázkovým ňoumou). A obzvlášť pak o autisticky působící, ve všech činnostech vysoce precizní zaměstnankyni resortu skvělé Ivany Uhlířové, která se ze zpočátku nevýznamné vedlejší postavy postupně vyprofiluje v nejpůvabnější charakter filmu. Částečně je to i díky povedené kooperaci s překvapivě sympatickým policejním vyšetřovatelem v podání (rovněž velmi dobrého) Radka Holuba. Zato Jana Plodková (v hodně nepadnoucí paruce) mi do role jeho přísné a odtažité kolegyně příliš nesedla.

Další herci (Kotek, Bartoška, Vlasáková, Majer aj.) pak odvádějí ucházející výkony v nikterak komplikovaných, v rámci snímku ale dobře sloužících rolích. Současně se ale nabízí otázka, zda do role pochybného guru neměl být místo Kotka obsazen někdo, kdo nevypadá tolik jako dokonale vystajlovaný model z reklamy, ale spíš vyzařuje silné charisma.

Nejproblematičtější je ale na filmu jeho vyznění. Tvůrci svým dílem na jednu stranu jasně deklarují, že partnerský vztah s psychopatem je špatný a může skončit tragicky. To samozřejmě nelze nijak rozporovat, háček je však v tom, co ze snímku vyplývá v druhém plánu.

Člověka, který svého partnera extrémně omezuje a hlídá (chce být neustále s ním, kontroluje mu zprávy v mobilu atd.), film zaslouženě kritizuje. Na druhou stranu muže, kteří mají zjevné tendence své partnerky buď podvádět či v jednom kuse veřejně verbálně dehonestovat, snímek de facto hájí.

Je až fascinující, jak film jeden typ nevhodného chování okázale a důležitě odmítá, ale jiné (dle tvůrců evidentně mnohem méně toxické) omlouvá a zastává se jich. A obávám se, že to nelze interpretovat jinak. Hned dvě hrdinky svým mužům jejich neduhy, ať už jde o běhání (doslova) za jinými ženami či šovinistické ponižování, prominou ne na základě polepšení či alespoň upřímné omluvy, ale čistě proto, že si najednou uvědomí, že mnoho jiných mužů jsou ještě o dost větší idioti (popřípadě rovnou despotové). Takže vlastně mohou být rády, že jejich přítel či manžel má jen jednu větší chybu, protože tu celkem snadno vykompenzuje sada dobrých vlastností. Film jako kdyby říkal: "Dámy, buďte rády, že vás váš chlap fyzicky a psychicky netýrá. Mohly jste dopadnout o dost hůře."

Zároveň jde do jisté míry o myšlenkové navázání na Teorii tygra, kde muži utíkali od žen, protože se jimi cítili příliš omezováni. Většina zadaných mužů jsou zkrátka chudáci, kteří dělají skoro všechno dobře, ale jejich nevděčné ženy si jich přesto neváží a chtěly by je neustále zlepšovat a něco jim zakazovat.

Současný český filmový mainstream tak (opět) dokázal, že moderní společenská témata jako feminismus či genderová rovnost v něm stále nemají místo. A když už ano, tak jen ve velmi neúplné a pokroucené podobě.

Kurz manželské touhy v žádném případě není diváckým peklem, jehož sledování by se nedalo přežít. Přeci jen děj má (alespoň rámcově) hlavu a patu, obsahuje hodně vtipů, z nichž většina je vkusná a zhruba polovina vlastně i opravdu vtipná (byť málokdy vyloženě k popukání), technická stránka je na solidní úrovni a na zástup známých a vesměs kvalitních herců se po celou dobu kouká bez nějakého utrpení. O významné dílo, které by mohlo domácí kinematografii v pozitivním smyslu někam posunout či poskytlo publiku exkluzivní filmový zážitek, který si bude chtít dopřát co nejdříve znovu, se ale nejedná.

Hodnocení: 50 %