Kolečkův Zbožňovaný lavíruje mezi bláznivou komedií a vztahovým dramatem

Protagonistou nového filmu Petra Kolečka Zbožňovaný je uznávaný, kultivovaný a všemi oblíbený pediatr Zdeněk (Jiří Bartoška), který odchází do zaslouženého důchodu, jenž chce trávit hlavně se svou rodinou. Rozhodne se proto ukončit i svůj tajný milenecký vztah, jenž desítky let udržuje se svou kolegyní Danou (Ivana Chýlková). Ta si to však nenechá líbit a Zdeňkovu nevěru před jeho manželkou Olgou (Zuzana Kronerová) a částí rodiny odhalí. Během této vypjaté situace dostane Zdeněk mrtvici...

Petr Kolečko byl dlouho známý hlavně jako scenárista. Populární je především jeho spolupráce s režisérem Janem Prušinovským (Okresní přebor, Most!), podílel se však i na mnoha dalších filmových a seriálových projektech (Zakázané uvolnění, Padesátka, Osada). Před dvěma roky pak režijně debutoval romantickou komedií Přes prsty, v níž se na pozadí profesionálního turnaje ve volejbalu řešily milostné pletky mezi Jiřím Langmajerem, Petrou Hřebíčkovou a Denisou Nesvačilovou. Nyní přichází s druhým režijním počinem, v němž se zabývá tématem dlouhodobé manželské nevěry a jejími následky. Hlavní postava byla přitom inspirována jeho dědou.

Ke Kolečkově tvorbě mám velmi ambivalentní vztah. Oceňuji tituly zfilmované Prušinovským, ale většina děl, které točil s někým jiným, popřípadě si je zrežíroval sám, mi vždy něčím vadí. Nejčastěji pak nekonzistentní úrovní humoru, kdy se od vtipů na hraně geniality přechází až k trapnostem na úrovni nejhorších děl Zdeňka Trošky. Ještě větší problém pak vidím v nelogičnosti a silně pofidérní ideologii, kterou v nich lze najít.

V Padesátce, režijním debutu Vojtěcha Kotka, se bagatelizuje znásilnění a většina filmu působí spíš jako divné psychodrama než jako odpočinková komedie, jíž asi měla být. V Přes prsty se postavy chovají bizarně a nesmyslně, aby se v mohly zkonstruovat (rovněž podivné) partnerské a milenecké vztahy, které si Kolečko zřejmě dramaturgicky předem stanovil. Langmajerově postavě se líbí jedna volejbalistka, ale místo toho začne spát s druhou volejbalistkou (která je zadaná), aby tak zachránil tým před rozpadnutím. Ta první s ním nakonec skončí ani ne tak z lásky, ale spíš proto, že s ním čeká dítě. To je romantika, panečku!

Ve Zbožňovaném se úspěšný autor, jenž je držitelem dvou Českých lvů, znovu věnuje v první řadě partnerským vztahům, jejich nástrahám a problémům, které z nich mohou vyvstat. Hlavní zápletku odstartuje zmiňované odhalení mnohaleté nevěry. Druhá zásadní linie se týká Zdeňkovy dospělé dcery Zuzany (Petra Hřebíčková) oscilující mezi vícero muži.

Jedním z nich je i její bývalý manžel Karel (Jiří Langmajer), fanoušek aut, kouření marihuany a Olympicu, s nímž má šestnáctiletou dceru Anetu (herecky debutující Martina Czyžová). Ta je z hlavních postav jediná, kterou tento typ potíží míjí. Její starostí je (s výjimkou sepsání dvacetistránkové seminární práce) „pouze“ to, aby se její rodina, již má navzdory všem jejím chybám ráda, úplně nerozpadla. Její chování a motivace jsou nejenom nesobecké, ale hlavně dávají smysl.

U většiny charakterů je ale právě smysluplnost jednání leckdy už poněkud na hraně. Týká se to zejména zbylých ženských postav, které Kolečko vykresluje jako až nezdravě tolerantní, chápavé a obětavé ve vztahu k mužům (nejvíce to platí pro Olgu). Odpuštění by se dalo pochopit vůči „jednoduššímu“ manželovi (Karel), jehož (jedna) nevěra měla alespoň nějaké odůvodnění (Zuzana na něj vůbec neměla čas).

Tolerování paralelního vztahu, jenž trval stejně dlouho jako samotné manželství, působí ale dost zvláštně. Ústřední milostný trojúhelník navíc budí dojem nestabilního konstruktu, který ani není schopný se naplno rozhodnout, zda chce být bláznivou komedií o vytrestání starého nevěrníka, nebo něčím na způsob vztahového dramatu. Chýlkové Dana se ke všemu chvílemi chová značně sociopaticky, a to i ve střízlivém stavu – Zdeňka v nemocnici navštěvuje i v momentech, kdy je přítomná celá jeho rodina, která ji logicky nemůže vystát, apod.

Někdy dochází i k nelogičnostem, které jsou zkrátka nepřehlédnutelné. Zdeněk sice po mrtvici sotva dokáže promluvit, ale je schopný sám (tajně) opustit byt, řídit auto, vyndat si z něj vozík atd. Kolečko se nesmyslností dané scény nijak netrápí, bohužel ji ale pořádně nevyužil ani jako potenciální zdroj humoru, což se přitom vyloženě nabízelo. Stačí si vzpomenout třeba na slavnou (a geniální) scénu z Vlka z Wall Street, kdy téměř totálně chromý Leonardo DiCaprio doslova lezl do svého sporťáku (a následně ho i řídil). A podobných inspirací bychom jistě našli více.

Snímku nelze upřít, že má skvělé herecké obsazení (Bartoška však zhruba polovinu filmu pouze strnule sedí/leží a mlčí!) a že je chvílemi zábavný. Občas se nějaká hláška či situační komika, byť často předvídatelná (pointa s Karlovým milovaným autem, využití korejské saxofonistky) docela povede, určitě se ale nejedná o nekončící smršť rafinovaných a promyšlených gagů, která by divákovým bránicím nedopřála odpočinku.

Nejlépe tak nakonec ve filmu fungují postavy Langmajera a Štěpána Kozuba, jenž představuje karikaturu snobského intelektuálního milovníka, interpreta vážné hudby a Zuzanina aktuálního přítele. Obě postavy jsou spíše legrační figurky než plnohodnotné charaktery, některými svými přihlouplými reakcemi a buranstvím však dokážou diváka, jenž bude ochotný trochu snížit své nároky, pobavit.

Zbožňovaný není úplná filmová tragédie, jejíž zhlédnutí by se nedalo přežít. Návštěva kina ale v tomto případě rozhodně není nutností, protože snímek nijak nevybočuje ze současného českého komediálního standardu, kdy na pár solidních scének a vtipů vychází mnoho minut prvoplánové řachandy na úrovni televizních estrád z dob minulých. Kolečko tak svůj stín (opět) nepřekročil, byť bych se nedivil, kdyby i tento jeho titul slavil v kinech úspěch. Pokud byste ale chtěli vidět opravdu dobrou (a časem osvědčenou) komedii o nevěře, pusťte si raději (znovu) francouzské Veselé Velikonoce. Ty mají ujasněný koncept, skvělé dialogy a hlavně jejich prostřednictvím můžete zavzpomínat na zesnulého Jeana Paula Belmonda, jenž byl zbožňovaný zaslouženě.

hodnocení: 40 %

Česká romantická komedie Ostrov plní své poslání díky tomu, že je dokonale odříznutá od současné české reality. To předchozí filmy Rudolfa Havlíka měly s realitou celkem problém.