Recenze: Dospělý animák Moje slunce Mad vypráví dojemný rodinný příběh na pozadí střetu dvou rozdílných kultur

Koprodukční animovaný snímek Moje slunce Mad vypráví o mladé ženě Heleně, jež opouští všední život v rodné Praze, aby se v Kábulu vdala za svého milovaného spolužáka Nazira. Pod jménem Herra začíná v exotickém prostředí novou životní etapu. K vysněné budoucnosti ale nevede jednoduchá cesta. Ne všichni mají tak velké srdce jako Nazir a tolik smyslu pro humor jako hlava rodiny, pokrokový a vřelý dědeček. Herra hledá v novém světě svoje místo, když do jejího života nečekaně vstoupí citlivý chlapec Mad pocházející z dalekých hor.

Film je dílem výtvarnice, režisérky, držitelky mnoha ocenění (např. Zlatého medvěda za krátkometrážní film Repete) a vedoucí katedry animovaného filmu pražské FAMU Michaely Pavlátové. Vznikl na motivy knihy Frišta novinářky, spisovatelky a humanitární pracovnice Petry Procházkové. Její kniha rozhodně není autobiografická, pouze se při jejím psaní inspirovala různými reálnými osobami (a jejich zážitky), podle nichž pak sepsala vlastní fiktivní příběh.

Předloha vznikla v roce 2004, kdy v Afghánistánu na pár let nastalo období klidu. Děj filmu se oproti tomu odehrává v roce 2011, kdy už se politická situace v zemi začala opět zhoršovat. Nejsmutnějším paradoxem však je, že do českých kin snímek přichází v době, kdy vládu nad zemí opět převzal Talibán a Afghánistán se tak znovu stává velmi složitým místem k životu (obzvlášť pro ženy).

Nejcennějším, co snímek nabízí, je uvěřitelný a velmi působivý pohled na afghánskou, respektive ortodoxní muslimskou kulturu perspektivou běžné současné Evropanky (v knize byla hrdinkou Ruska). Žena zvyklá na život v liberální demokracii se najednou musí nezanedbatelně podřizovat těžkotonážnímu patriarchátu. Na veřejnosti musí chodit kompletně zahalená v burce (což ale cizím mužům nebrání v tom ji osahávat a vulgárně urážet), nesmí být sama v místnosti s jinými muži (natož s nimi mluvit), kouřit cigarety apod. Značně paradoxně (až ironicky) přitom může působit promluva jedné z členek Nazirovy rodiny, spočívající v pochybném ujištění, že když je žena v Afghánistánu věrná svému muži (a nejí vepřové maso), čeká ji v této zemi nádherný život plný svobody.

Nazir se (na rozdíl od mnoha jiných místních mužů) obvykle chová velmi gentlemansky, uctivě a ke své ženě láskyplně. Skvěle to dokládá např. dojemná scéna svatební noci, kdy s šokem zjistí, že Herra již není panna (což tradice bezpodmínečně požaduje). Vzápětí ale nepříjemnou situaci vyřeší velmi elegantním způsobem, aniž by jeho rodina následně pojala jakékoliv podezření, že Herra nesplňuje požadavek „správné“ manželky. I on se však občas zachová despoticky v souladu se svou vírou a místními společenskými zvyklostmi. Nikdy se ovšem nezmění v karikaturu zlého, přehnaně zásadového a krutého muslima, jehož by měla hrdinka pro své vlastní dobro raději opustit.

V paměti snadno utkví i krátká, ale výmluvná pasáž, kdy rodina sleduje v televizi zprávu o útoku na Světové obchodní centrum, k němuž došlo 11. září 2001. Členové Nazirovy rodiny to komentují rozdílně, strůjce nechvalně proslulého teroristického činu Usámu bin Ládina však všichni vnímají převážně pozitivně jako charismatického a nebojácného muže. Za masového vraha či nelítostného teroristu ho neoznačí nikdo.

Ani přesto Pavlátové počin nikdy nezačne vyznívat dojmem účelově negativní antiislámské propagandy. Byť pro část publika jistě nebude problémem, aby si film vyložila jakožto varování před nebezpečím daného náboženství a kultury.

Moje slunce Mad ale touží poukazovat především na lásku v rámci rodiny žijící v zemi sužované mnoha závažnými problémy (genderovou nerovnoprávností, politickou nestabilitou, teroristickými útoky atd.).

Vztah Herry a chlapce Mada je sám o sobě silný (Herra v něm nachází oporu v těžkých chvílích), v 85minutovém filmu však nezabírá tolik prostoru, jak by se na základě českého názvu mohlo zdát (Mad je pouze jednou z několika vedlejších postav).

Snímek je zpracován formou dvourozměrné animace, jež je ve většině obrazů záměrně jednoduchá a nepříliš detailní (např. mimika či pohyby postav jsou obvykle jen elementární). Přesto jsou tváře, těla i prostředí výtvarně řešeny tak, aby sílu obsahu nikterak nesnižovaly. Film je po celou dobu velmi příjemné sledovat právě i zásluhou zdařilé animace.

V české verzi snímku uslyšíme v hlavních rolích zkušené a kvalitní herce, jakými jsou Zuzana Stivínová (ta Herru dabovala i ve verzi mezinárodní), Hynek Čermák, Ivan Trojan či Miroslav Krobot. Díky jejich profesionálním hlasovým výkonům působí charaktery velice životně.

Moje slunce Mad je na poměry domácí kinematografie zásluhou kombinace těžkého a složitého tématu a jeho netypického zpracování dosti unikátním dílem. Jde o velmi svěží podívanou, pojetím i kvalitou blízkou výborným zahraničním snímkům jako Persepolis, Valčík s Bašírem či Taxi Teherán. A která se bezpochyby zařadí mezi nejzdařilejší letošní filmy, na nichž se výrazně podíleli čeští tvůrci (viz Chyby, Okupace, Láska pod kapotou aj.).

Hodnocení: 75 %