Komiksový Constantine slaví 20 let. Diváky zprvu rozděloval, místo Reevese měl dorazit Cage

Postava věčného kuřáka a osobitého exorcisty v ikonickém kabátu se začínala tvarovat samozřejmě mnohem dříve. V sešitech se poprvé objevil v roce 1985 u komiksového kolegy Swamp Thinga (Bažináče) a výrazný charakter si brzy vysloužil vlastní příběhy v sérii Hellblazer. Cynický blonďák z Liverpoolu si získal publikum svou mírně antihrdinskou povahou i neortodoxními prvky, kdy byl kromě lovce démonů, jenž posílá nevítanou návštěvu na Zemi zpátky za pekelné brány, také lstivým podvodníčkem. Díky výraznému charakteru, na jehož vzniku se podílel i proslulý Alan Moore, se stal jednou z nejúspěšnějších postav DC divize Vertigo a jedním z nejoblíbenějších temnějších hrdinů. A že zde té temnoty opravdu bylo víc než dost.

Bylo tedy jen otázkou času, než se i tento hrdina dočká vlastního filmu. O jeho snímku se začalo mluvit ještě před větším komiksovým boomem na přelomu století, konkrétně v roce 1997. Warneři nejdříve na pozici režiséra ulovili videoklipaře Paula Huntera, jehož následně vystřídal osobitý tvůrce s jedinečným vizuálním cítěním. Tarsem Singh se zdál býti jistou volbou, do hlavní role dokonce ulovil milovníka komiksů Nicolase Cage, jehož hollywoodská hvězda se tehdy ještě velmi blýskala, a Warneři doufali v blízký start produkce. Jenže Singh nakonec od projektu odešel a s Warnery se pustil dokonce do soudního sporu. Cage si tedy po Supermanovi nezahrál ani tohoto komiksového hrdinu a pomalu se blížil do náruče ohnivého motorkáře Ghost Ridera.

To je ovšem o něco smutnější příběh, nyní se vraťme k veselejší filmové kapitole. K projektu se totiž přidal Keanu Reeves a konečně se začalo blýskat na lepší časy. Od filmu se raději už předem distancoval Alan Moore, ostatně jak je jeho dobrým zvykem, přípravy se však konečně rozjely na plno. Jenže zároveň tím začalo zdvihání obočí fandů předlohy. Už obsazení Reevese totiž značilo minimálně vizuální rozdíly od komiksových sešitů. Komiksový blonďák z Velké Británie se tak rázem změnil v černovlasého borce s americkým přízvukem, jenž bydlí v Los Angeles. A jak známe fandomy, tak se dokáží naštvat i kvůli mnohem menším věcem.

Constantine se proměnil ve vnějších i vnitřních rysech a došlo i na jiné úpravy oproti předloze, např. důvod hrdinova zatracení. Zatímco v komiksu mohlo za jeho jistotu pekelných ohňů vyvolání démona, co následně zabil malou dívku, ve filmu za ni mohl „vděčit“ pokusu o sebevraždu, když se nemohl smířit se svou schopností vidět pod lidským zevnějškem skryté démony či anděly. Divácké nejistotě nepomohlo ani jméno režiséra, jimž byl tehdy debutující a absolutně neznámý Francis Lawrence. Opravdu je začínající režisér ideálním tvůrcem pro zatraceně temnou a osobitou komiksovku? Odpověď byla nakonec pozitivní, i když řada diváků to poznala až postupem času.

Po své premiéře totiž dostával snímek od kritiků poměrně naloženo a rozpačité ohlasy často slýchával i od diváků. Na kritickém webu Rotten Tomatoes dokonce najdete pouze 46 % pozitivních recenzí s nepěkným verdiktem 4.7. Snímek byl před 20 lety popisován jako žánrový mišmaš náboženského noir filmu a akční komiksovky, jenž neví, na jaký z prvků se chce více soustředit. Fanoušci se navíc museli vypořádat s tím, že oproti temné předloze byla adaptace přeji jen značně zjemněna a přizpůsobena mainstreamové produkci, špatně snášeli také změny řady příběhových motivů.

Jenže se tu také vyrojila nemalá skupina spokojených diváků, kteří oslovovali nejen Reevesovo neselhávající charisma, ale také specifickou atmosféru, která zvládla kombinovat noir, horor, temnou komiksovku i náboženské motivy poměrně sebevědomým a vizuálně poutavým způsobem. I přes výhrady ohledně změkčení předlohy přitom zůstával Constantine viditelně temnou komiksovkou, v níž sice nechyběl mírný nadhled a přepálenější akční pasáže, jejichž triky byly už tehdy diskutabilní, zároveň zde ovšem hlavní hrdina bojoval s rakovinou a řešily se tu prvky sebevraždy či smrti.

Což byly už tehdy motivy, které jsme v komiksovkách nevídali každý den. A síla těchto pozitivnějších komentářů s každým rokem sílila, na všemožných filmových i kritických webech má dnes Constantine velmi nadprůměrné divácké hodnocení a je považován za jednu z nejoblíbenějších žánrovek počátku tisíciletí. Čím to je, že film nakonec uzrál v poctivý kult?

Jednak za to můžeme vděčit výtečnému obsazení v čele s bezchybným Reevesem, jenž zde zase jednou ukázal, že dokáže být enormní továrnou na charisma, i když zde většinu filmu prohulí a prochlastá. Od komiksového předobrazu se možná v mnohém lišil, svým cynismem, citem pro sarkastické hlášky a přesným vykreslením drzého a osobitého kouzla se ovšem nakonec stal pro diváky ideálním Constantinem, zejména tváří v tvář pozdějšímu seriálovému pokusu s Mattem Ryanem. Ten se sice mohl pochlubit vizuální přesností či cynismem, ale charismatu měl pomálu. John Constantine se proto stal jedním z nejvíce cool hrdinů z Reevesovy sbírky. A že je v jeho případě už tak z čeho vybírat.

Dokonalou castingovou trefu stvrdila Reevese výtečně doplňující Rachel Weisz, takřka dekadentní a uhrančivá Tilda Swinton a v neposlední řadě démonický Peter Stormare, jemuž stačilo jen pár minut na to, aby ztvárnil jednoho z nejoriginálnějších a nejpamátnějších Satanů všech dob. Takhle rozmanitou hereckou sestavou, kdy je každá vedlejší postava svým uchopením výrazně odlišná, se jen tak nějaký komiks pochlubit nemůže.

Kultovnímu statutu značky kromě herců, režijního řemesla a evidentních kvalit pomáhá také proměna komiksové scény. Ta se zejména díky pestrobarevnými trikovým orgiím od Marvelu a DC dostala do fáze, kdy je publikum hlasitou akcí i nonstop snahou o humor přejedeno a s láskou vzpomíná na aspoň trochu vážnější a stylisticky specifičtější kousky. Constantine se v tomto ohledu vymyká už z podstaty předlohy, kterou dokázal Lawrence proměnit do sice mainstreamového, ale atmosférou, řemeslem, vizuálem i stylem svébytného celku, jenž už se dneska jen tak nevidí. Oproti současným počinům se tedy Lawrencův přístup, tehdy považovaný za změkčený, jeví téměř jako velmi temná komiksovka.

Není divu, že se v posledních letech znovu aktivně hovoří o vzniku druhého dílu, jenž je u Warnerů už několik let ve výrobě, od té doby se ale práce nijak výrazně nepohnuly. Reeves s Lawrencem sice jednou za čas zahlásí, že se na dvojce pořád pracuje, určitě bude a čeká nás mnohem temnější a zvrácenější podívaná, pak je však zase dlouho ticho po pěšině. Zůstává tedy otázkou, zda se sequelu opravdu někdy dočkáme, a jestli by vůbec dokázal navázat na jedinečné kouzlo a fanouškovský úspěch prvního dílu. Jednička sice v kinech úplně nezazářila, do fanouškovských srdcí se ovšem nakonec zažrala hlouběji než řada žánrových megahitů.

Podívejte se na žebříček nejlepších komiksových filmů podle databáze Kinoboxu.

Zdroj: Variety, The Hollywood Reporter, Warner Bros., Wikipedia