Herecká legenda se opřela do Phoenixova Napoleona: Jeho výkon považuje za příšerný
Shakespearovský skotský herec Brian Cox má za sebou dlouhou a bohatou kariéru, ale do úplného popředí popkulturního zájmu vstoupil až díky své nyní již ikonické roli prohnilého patriarchy Logana Roye ve veleúspěšném seriálu HBO Boj o moc, neboli Succession.
Zde svou rolí bezskrupulózního byznysmena připomínajícího Ruperta Murdocha a další americké moguly okouzlil právě tím způsobem, jakým to dokážou jedině fikční postavy, jež ad absurdum ignorují veškerá pravidla morálky i etiky. V realitě pro takové lidi stavíme gilotiny, za bezpečným plexisklem fikce z nich ale nejde strhnout zrak a někdy s nimi dokonce velmi provinilým způsobem sympatizujeme.
Loganově pověsti pak jedině pomáhalo, že Cox jako by veřejně přijal jeho personu a proslul nekompromisním vyjadřováním, kdy si nebral servítky s ničím a nikým. Nejznámější byl jeho ideový spor s hereckým kolegou Jeremy Strongem, velkým příznivcem metodického herectví a absolutní odevzdanosti roli i mimo natáčení. Cox na to opakovaně a s velkým gustem reagoval ve smyslu, že si má Jeremy vyndat hlavu z pr***e a přestat dělat pí*****y a sr*t všechny okolo sebe (představte si to se skotským přízvukem).
Vždy jsme tak nějak měli za to, že Cox využívá svou personu k rozšířené propagaci své role. Nicméně Boj o moc skončil, tvůrci pobrali všechny ceny… a Cox jede dál! Nyní si na festivalu HistFest věnujícímu se popularizaci historie pustil pusu na špacír (mimo jiných věcí) ohledně ScottovaNapoleona, na němž nenechal nit suchou. Samozřejmě začal obligátními výtkami ohledně historické nepřesnosti. Ale překročil i hranici, za kterou by si drtivá většina herců ať už z kolegiality, nebo strachu z veřejné reakce netroufla. „Příšerný! Vážně příšerný!“ vystavil účet mladšímu kolegovi.
„Vskutku příšerný výkon od Joaquina Phoenixe,“ hřímal. „Vážně je to odporné. Nevím, na co myslel. A věřím, že je to zcela jeho chyba. Ne že by mu Ridley Scott jakkoliv pomohl. Já bych to zahrál mnohem lépe než Joaquin Phoenix, to vám říkám. Vymlouvají se na to, že jde o slušné drama, ale ne! Jsou to lži!“ Tím se ale Cox nezastavil, pokračoval ještě „Myslím, že má správné jméno. Joaquin… whackeen… whacky… myslím, že jeho výkon byl rozhodně whacky (šílený).“
I když je zábavné a svým způsobem očistné sledovat herce, který se s tím nepáře, přeci jen je třeba být trochu fér a upozornit předně na to, že Coxova kritika pramení zjevně z jeho nechuti k historicky nepřesným filmům (schytalo to od něj i Statečné srdce), proti čemuž se jako filmová platforma musíme ohradit – filmová fikce tu není od toho, aby uchovávala nebo učila historii. Dávejte pozor ve škole, nebo vyhledávejte odbornou literaturu! Fikce je věcí uměleckého sebevyjádření, v principu nic nedluží faktografičnosti. A jakkoliv leckdo s nadšením přivítá, že ohledně Phoenixova výkonu „to někdo konečně řekl nahlas“, protože kult tohoto herce mnoha kritikům brání promluvit, tohle není nejvhodnější přístup.
Je rozhodně pravda, že Phoenix v nejmenším nezachytil magnetické Napoleonovo charisma, jimž budil respekt i ve svých zarytých nepřátelích. Korsického generála zobrazil spíš jako zakomplexovaného chudáka, který se provztekal k milionům mrtvým a smrti ve vyhnanství. To je umělecky hodnotný koncept nehledě na to, jestli je historicky přesný. Případné problémy Scottova opusu spočívají v provedení tohoto konceptu, ne jeho volbě.