Proč Ridleyho Scotta nezajímá historická věrnost Napoleona a proč by neměla zajímat ani nás

Z hlediska filmové teorie neexistuje objektivní důvod, proč by se filmaři měli řídit historií v jiné míře, než jakou uznají za vhodnou. Právě naopak – proti takovému uvažování se obor vždy vymezoval. Primární hodnotou je totiž vždy umělecká svoboda a sebevyjádření.

Ridley Scott z této volnosti vždy ukusoval, co mu síly stačily. Filmy jako Gladiátor a Království nebeské se drží historie Říma či blízkého východu jen v těch nejzákladnějších obrysech a pracují spíš s kulturní ideou těchto míst a událostí než s jejich realitou. Rozhodně z nich tedy nevyčteme nic o skutečných historických osobnostech ani o společnosti, v níž žily. Poslední souboj a Soupeři sice pracují s pseudorealistickou stylizací, za menší množství odchylek u nich však vděčíme hlavně komorní podstatě příběhu. Jednoduše nebylo mnoho příležitostí vydat se opačnou cestou.

Pokud bychom o Scottovi měli něco už dávno chápat, tak že ho historická věrnost v nejmenším nezajímá. Ale nemůžeme si pomoct! Napoleon s tváří ďábelského Joaquina Phoenixe tedy už na základě pouhých fotografií a ukázek vyvolal řadu nešťastných zvolání. Takhle nevypadaly vojenské formace! Tohle určitě neřekl! Obzvlášť velkou nevoli vyvolaly záběry na Napoleonovo ostřelování egyptských pyramid, k němuž nikdy nedošlo. Jedná se o dobovou propagandu císařových nepřátel. Skutečný Napoleon při svém tažení do Egypta angažoval řadu vědců a jejich nálezy odstartovaly novověkou evropskou fascinaci zemí faraonů.

A co vám řekne Ridley Scott, když za ním s čímkoli z toho přijdete? „Najdi něco lepšího, co dělat se svým životem,“ navrhne jednoduše, jak udělal ve svém profilu v The New Yorkeru. Scott si vážně nebere servítky a nenechá si mluvit do toho, jak má na stará kolena točit. „To máte tak. Napoleon umře, za deset let o něm někdo napíše knihu. Potom někdo další napíše knihu na základě téhle knihy. A tak dál. O 400 let později tu pak máte hodně různých příběhů vedle sebe. Když mám proto problémy s historiky, zeptám se jich: ‚Hele, kámo, a tys tam byl? Nebyl! Tak drž laskavě hubu,‘“ nechal se slyšet.

Právě takové prohlášení má však tendenci popudit historiky, protože se jím Scott odvolává na nejasnost záznamů a nemožnost plně znát historii. To evokuje, že svůj výklad považuje za možný – a to i v případech, kdy se vzpírá velmi známým faktům, o nichž panuje historický konsenzus na základě mnoha důkazů. Mnohem lepší vysvětlení poskytl Scott při jiné příležitosti, jak informuje The Hollywood Reporter: „Ostřeloval Napoleon pyramidy? To nevím. Co vím, je, že mi to slouží jako dobrá zkratka jeho egyptského tažení.“ Tenhle důvod už je mnohem neprůstřelnější. Scott tu ani nespekuluje o věrohodnosti a daný prvek vysvětluje jeho funkcí v příběhu.

V případě Napoleona si naběhl, protože historie stará 200 let je stále poměrně čerstvá, což nám umožňuje snadněji identifikovat problémy. Antický Řím je nám tak vzdálený a jeho historie je tak dlouhá a komplikovaná, že nemáme problém smrsknout celá staletí dohromady, kombinovat historické postavy, vymýšlet si nové a přijmout takový výklad tehdejší doby, jaký pasuje pro příběh. U moderní historie panují jiné nároky, i když by hypoteticky neměly.

Ridley má pravdu. Existují však určité důvody, kdy nad historickou nepřesností vznést morální soud, například když systematická kulturní produkce překrucuje dějiny na základě propagandy, jako dělají totalitní režimy. Je však třeba chápat, že je stále v pořádku, když individuální umělec využívá obraz dějin jako alegorie – jedná se o věc kontextu. Dalším potenciálním důvodem k odsudku by byla zbabělost, kdy tvůrce zavírá oči před něčím nepříjemným, takže by vzniklo unylé dílo.

A kdyby režisér filmu v rozhovorech prohlašoval, že nabízí věrný otisk pravdy, když jeho Caesar střílí Galy samopalem, rozhodně by se jednalo o věc hodnou diskuze. Kdyby však rovnou řekl, že točí sci-fi a jeho Caesar má stroj času, nešlo by nic namítnout. Napoleon podle prvních reakcí vykresluje nelichotivý portrét zakomplexovaného tyrana. Jeho zájem směřuje k vytvoření zajímavé postavy a jejích konfliktů. Nic víc a nic míň. V takovou chvíli Ridley smí prakticky vše.

zdroje: The New Yorker, The Hollywood Reporter

Podívejte se na seznam nejočekávanějších filmů zbytku roku podle algoritmu Kinoboxu, kde Napoleon zabírá první příčku.