Lawrence z Arábie slaví 60 let. Vrchol historické epiky naznačoval hrdinovu homosexualitu, naštval Araby a inspiroval Spielberga

Do nedávného kritického žebříčku magazínu Sight & Sound se neprobojoval, v pořadí podle režisérů si připsal alespoň dělené 62. místo. Nic to však nemění na tom, že se monumentální historické drama Lawrence z Arábie mnohokrát umístilo v seznamech nejlepších filmů všech dob. Hvězdně obsazený, bezmála čtyřhodinový ponor do složitých politických vztahů v Arábii během první světové války sice spoustu netrpělivých diváků a divaček odradí, představuje však jeden z vrcholů filmařské epiky dominující angloamerickým produkcím 50. a 60. let.

Stojí za připomínku, že hollywoodským produkcím té doby dominovaly vysokorozpočtové snímky s velmi dlouhou stopáží, které nejčastěji zpracovávaly biblická či antická témata. Snaha filmových tvůrců odlišit se od rozmáhající se televizní tvorby umožnila vznik děl jako Desatero přikázání (1956), Ben Hur (1959) či Spartakus (1960). Tehdejší popularita podobných projektů vyšlapala cestu i Lawrencovi z Arábie, který sice vznikl pod britskou vlajkou, avšak v úzké spolupráci s americkou společností Columbia. Podobně jako zmíněné sandálové velkofilmy stál 15 milionů dolarů a díky sedmdesátimilionovým tržbám z kin se zařadil mezi nejúspěšnější tituly roku 1962.

Osvědčený britský režisér David Lean měl za sebou už řadu úspěšných snímků v čele s oceňovaným Poutem nejsilnějším z roku 1945. Díky Mostu přes řeku Kwai (1957) získal svého prvního režijního Oscara, a tak následně opět spojil síly s producentem Samem Spiegelem při přípravě epického zfilmování knihy Thomase Edwarda Lawrence s názvem Sedm sloupů moudrosti.

Titulní postava anglického důstojníka Lawrence vychází ze vzpomínek skutečného britského vojáka, který během první světové války pomáhal arabským kmenům v partyzánských bojích proti turecké nadvládě. Touto etapou Lawrencova života se zabývá i samotný filmový příběh, který napříč 227 minutami rozdělenými krátkou přestávkou do dvou částí vypráví o střídavých úspěších jedné nespoutané duše. Lawrencovi je uniforma člena britské armády malá (což podtrhuje i skutečně nepadnoucí kostým) a sám sebou se stane až poté, co navlékne ikonickou bílou dišdašu.

Navzdory častému neposlouchání rozkazů se Lawrencovi daří v armádní hierarchii úspěšně postupovat, což však vůbec neulehčuje jeho morální dilemata, vztahující se k nepřehledným válečným situacím. Z boje si odnáší také traumata, hrůzami války je nejednou otřesený a paralyzovaný, přestože se snímek v žádných explicitně znepokojivých záběrech nevyžívá.

„Jistěže to bolí. Trik je v tom si bolesti nevšímat,“ arogantně prohlašuje Lawrence, když před začátkem svého arabského putování baví ostatní důstojníky zhášením sirky holou rukou. Tehdy ho ještě můžeme považovat za vzdělanější a kulturnější verzi Švejka, tedy programového buřiče vyvolávajícího chaos v armádním soukolí. Až později se ukáže, že extrovertní žoviálnost je v kombinaci s hlubokým soucitem a respektem vůči druhým lidem takovou kombinací vlastností, jež sice může přinést úspěchy, ale vybírá si i krutou daň.

Jak už to u podobně rozsáhlých projektů bývá, Peter O'Toole, pro něhož se průlomová role Lawrence stala zřejmě tou nejslavnější, nebyl první volbou. Albert Finney ale nebyl dostatečně známý, Montgomery Clift měl neshody s režisérem Leanem, Alec Guinness se zase zdál pro roli příliš starý. Britská ikona později známá především jako Obi-Wan Kenobi z Hvězdných válek se tedy posunula do vedlejší úlohy důstojného arabského prince Faisala.

Právě díky Faisalovu dobrozdání může charismatický anglický důstojník působit na území Blízkého východu a přemlouvat tamní kmeny a obyvatele k revoltě proti Osmanské říši – tedy nepříteli států Dohody, kam patřila i Velká Británie. Lawrencovi se daří alespoň na chvíli spojit znesvářené kmeny proti společnému nepříteli, vést úspěšnou guerillovou válku a získávat si sympatie i respekt hrdých arabských obyvatel.

Vedle verbování vojáků, náročného přecházení pouští a plánování dalších hrdinných činů však snímkem probleskují i psychologicky zajímavé náhledy do Lawrencovy komplikované osobnosti. Lawrencova homosexuální orientace je dodnes zdrojem spekulací, a přestože snímek v tomto ohledu rozhodně není nijak otevřený či návodný, homoerotická energie mezi Lawrencem a jeho spolubojovníkem šejkem Alim (Omar Sharif), jenž se po překonání prvotní antipatie stane nejbližším přítelem hlavního hrdiny, je znát.

Stejně tak i exhibicionismus a egoistická nátura filmové postavy vyvolaly nesouhlas řady historiků, kteří po premiéře atakovali scenáristu Roberta Bolta množstvím rozhořčených dopisů, podle nichž byl skutečný Lawrence výrazně uzavřenější a méně vyhledával záři reflektorů. Když ale odhlédneme od věčné touhy po realismu ve fikčních snímcích, filmová verze Lawrence poutavě ukazuje člověka přicházejícího o iluze a ideály v důsledku válečného běsnění. Přestože je totiž Lawrence přesvědčený o tom, že dělá dobrou věc, kdesi vzadu v hlavě tuší, že britské záměry s blízkovýchodním regionem nejsou tak čisté, jak mu jeho nadřízení tvrdí.

Publikum zaujmou i další známé tváře v hereckém ansámblu, především Anthony Quinn jako nekompromisní šejk Auda, dále tradiční představitel armádních důstojníků Jack Hawkins, tentokrát jako generál Edmund Allenby, či Claude Rains v úloze šedé eminence britské politiky, smyšlené postavy jménem Dryden neúspěšně nabádající lehkomyslného hlavního hrdinu k obezřetnosti: „Jen dva typy lidí nacházejí zábavu v poušti – beduíni a bohové. Vy nejste ani jedno, Lawrenci.“

Za zmínku stojí, že ve snímku se nevyskytuje jediná ženská postava, jež by pronesla alespoň pár vět. Na první pohled to dává smysl, vždyť se nacházíme jednak v armádním, jednak v konzervativně arabském prostředí, kde pro ženy nebylo místo; navíc i Lawrencova naznačovaná homosexuální orientace zabránila tomu, aby měl hrdina aspoň drobný románek.

Na poměry životopisných filmů však byla trestuhodně opomenutá anglická archeoložka a kartografka Gertruda Bell, jež se účastnila misí reálného Lawrence a pomohla k nastolení vlády hášemitské dynastie v Jordánsku i Iráku. O této fascinující ženě vznikla roku 2015 biografie Královna pouště s Nicole Kidman v hlavní roli, do tohoto Lawrencova příběhu se však (stejně jako jakákoli jiná žena) neprobojovala.

Zdlouhavé natáčení probíhalo s přestávkami od května roku 1961 až do září následujícího roku, a to především v Jordánsku, Maroku a na jihu Španělska. Přestože jordánský král Husajn I. natáčení podporoval a filmařům dokonce „zapůjčil“ mnoho vojáků do komparzu, po dokončení snímku jej stejně jako zástupci ostatních arabských zemí (s výjimkou Egypta) odmítl promítat.

Důvodem bylo údajně neuctivé zobrazení arabské společnosti jako kruté, nelítostné, zaostalé a postavené na přežitých kmenových vztazích. Pouze egyptskému prezidentovi Gamálu Násirovi, jemuž snímek osobně představila tamější hvězda Omar Sharif, se líbilo vyobrazení arabského nacionalismu.

O slavný hudební podkres se postaral tehdy ještě nepříliš známý francouzský skladatel Maurice Jarre, jenž se za zkomponování orchestrálních motivů dočkal svého prvního Oscara. Následně složil hudbu i k většině následujících Leanových projektů, a přestože si za Ryanovu dceru (1970) nevysloužil ani nominaci, za Doktora Živaga (1965) i Cestu do Indie (1984) získal další dvě nejcennější sošky.

Z oscarového klání roku 1963 si film odnesl celkem sedm cen, dále získal třeba čtyři britské ceny BAFTA a pět Zlatých glóbů. Jednalo se o jeden ze vzácných případů, kdy prvotní kritické nadšení šlo ruku v ruce nejen s diváckou přízní, ale i s reevaluací díla z odstupu. Vedle pevného místa v kánonu kinematografie Lawrence zmínila řada filmařů jako zásadní inspirační zdroj.

Když dílo viděl Steven Spielberg, údajně se rozhodl, že chce být filmovým režisérem. A samozřejmě všechna moderní vyobrazení pouštních krajin počínaje Tatooinem z Hvězdných válek přes adaptace Duny až po Šíleného Maxe se k fascinujícím písčitým panoramatům zachyceným kamerou Freddieho Younga musela vyjádřit. I šedesát let od premiéry, jež proběhla 10. prosince 1962, k nám tedy odkaz britského svéráze stále promlouvá.

Sci-fi hororová minisérie vstoupila na Netflixu do čtvrté a finální sezóny. Obří zakončení nás čeká 1. července. Víte, proč byl projekt původně patnáctkrát zamítnutý a na jaké jiné filmy odkazuje?