Pragueshorts ukazují strach mladých z konce světa. Filmařům není budoucnost lhostejná

Jedna ze základních rolí Pragueshorts je možnost dohnat resty ohledně místní tvorby. O Elektře jste už museli slyšet, pokud se jen trochu zajímáte o filmy. Švankmajerovsky říznutý feministický snímek je tím nejvýraznějším (nejen v krátkometrážním kontextu), co vloni česká kinematografie nabídla a absolventka FAMU Darija Kaščejeva se tímto počinem po své na Oscara nominované Dceři potvrzuje jako zásadní filmařka světového formátu

Povedeným snímkem je ale i melancholický animovaný snímek Deniska umřela Philippa Kastnera, jenž sleduje smutně nevyhnutelný skon milovaného psího přítele. Jednoduchý, ale emocionálně vtahující snímek nám nedovoluje zůstat lhostejnými. Potenciál naší animace doplňuje Přes střepy Natálie Durchánkové, jež zdrcujícím způsobem zachycuje zkušenost oběti znásilnění a pokusu o vraždu. Čtveřici doplňuje Osmý den Petra Pylypčuka o snaze hrdinky uniknout životu v sektě. S tímto kvartetem se v kinech můžete setkat i v pásmu FAMU Four, pokud se vám však zatím nepoštěstilo, nyní máte dobrou příležitost.

Z českých filmů je třeba zmínit ještě Bzukot Země Grety Stocklassy, od níž už jsme viděli celovečerní dokumenty BLIX NOT BOMBS a Kiruna - překrásný nový svět. Nyní představuje svůj smysl pro humor a nabízí satirickou půlhodinovku na téma týmů převážně českých vědců, kteří mají za úkol připravit vzkaz, jenž se vyšle do vesmíru případné mimozemské civilizaci. I když snímek nenachází silnější pointu, některé jeho vtipy a pozorování jak o české povaze, tak o současných kulturních válkách vykouzlí úsměv.

Mezi v Česku produkované, ale kosmopolitní produkce patří Mořská sůl Leily Basmy, jež představuje libanonskou dospívající dívku, jež v sugestivně intimním devatenáctiminutovém příběhu přemítá o své budoucnost a získává první sexuální zkušenosti. Jedná se o poněkud zvláštní, ale jistě autentický mix motivů. 3 MWh Marie-Magdalena Kochové je se svými dvanácti minutami skromný snímek, vzhledem k jeho přijetí na prestižním festivalu v Rotterdamu se ale jedná o jednu z našich nejvyhlíženějších filmových produkcí tohoto roku. Kochová sleduje vnitřní monolog pracovníka jaderné elektrárny, který úzkostlivě střeží, kolik energie během svého života spotřebovává. Environmentální esej se ale nese spíš v alegorickém než praktickém duchu. Zážitek nesou hlavně silné obrazy Kristiny Kůlové.

Téma neudržitelnosti současné životní úrovně tváří v tvář budoucím ekologickým a ekonomickým výzvám trápí i zahraniční filmaře. Francouzsko-maďarský dvanáctiminutový animák s lakonickým titulem 27 Flóry Anny Budy zpodobňuje tíseň, kterou cítí mladá žena, která musí žít u svých rodičů, protože nemá šanci uplatit vlastní bydlení. Jde o zkušenost, s níž se mohou ztotožnit mladí lidé prakticky na celém světě. Snímek si odnesl cenu z Cannes.

Podobnými motivy, byť na mnohem alegoričtější a širší rovině se zabývá španělský, nicméně anglicky mluvený poetický snímek Prázdniny plné slunce Christiana Avilése, u nějž bychom našli podobnosti s loňským českým Brutálním vedrem, byť tvůrce využívá opačného extrému. Slunečního svitu není v tomto uměleckém sci-fi moc, ale málo a nejvíc do dopadá na mladou generaci, která ztrácí naději a upadá do letargie.

Tradičním tématem krátkometrážních filmů je i zkušenost utečenců před různými světovými konflikty, kteří se na západě setkávají s nepochopením a nenávistí. Zástupcem této tendence jsou půlhodinové Housenky Noela Keserwanye a Michelle Keserwany, jež sledují dvě blízkovýchodní ženy bojovat o své místo ve Francii. Snímek si odvezl cenu z Berlinale. Tristní životní úroveň mexických žen zpodobňuje snímek Holka z fabriky režisérky Selmy Cervantes.

U krátkometrážních filmů často lákáme na filmařské exhibice a experimenty. Letošní výběr nejvýraznějších filmů však ukazuje spíš potřebu tvůrců „něco říct“. Velká porce zmíněných titulů jako 3 MWh, Prázdniny plné slunce či Housenky užívá celkem utilitární rámec sugestivního předčítaného monologu doprovázeného kontemplativní montáží. I v tomto rámci jde dojít k silnému zážitku, monotónnost tohoto přístupu je přesto patrná a může rozladit právě ty, kteří ke krátkým filmům přistupují především jako k možnosti posoudit zručnost rodících se talentů.

Na druhou stranu je ale zcela adekvátní, že tvůrci nechtějí své prostředky využít pouze k prezentaci své zručnosti. Všechny zmíněné tituly, byť s rozdílnou úrovni úspěšnosti, hledají způsob, jak svůj talent propůjčit něčemu, co dává smysl.

Podívejte se na žebříček nejočekávanějších filmů roku podle databáze Kinoboxu.