Ceněný íránský režisér sice vyšel z vězení, do Cannes ho však totalitní režim nepustí

Nehledě na politické a společenský výzvy, jimž Íránci čelí, daří se jim udržovat jednu z nejsledovanějších a nejzajímavějších národních kinematografií. Mohammad Rasoulof byl už oceněný na Berlinale za Není zla mezi námi či právě v Cannes za Sbohem. Není tedy divu, že si letos vysloužil pozvání do festivalové poroty sekce Un certain regard.

Respektovaný filmař je však pro své kritické výroky trnem v oku íránské vlády. Proto poslední roky nemohl oficiálně natočit žádný film (činil tak tedy potají), šest let má zákaz vycestovat a do února byl dokonce sedm měsíců ve vězení za podepsání petice proti policejní brutalitě. Propustili ho až kvůli chřadnoucímu zdraví. Oficiálně mu byl trest pouze dočasně přerušen – totalitní režimy mají tendenci tento způsob ne/propouštění pověsit nad hlavy disidentů jako Damoklův meč a držet je tak pod kontrolou.

Stále však žila naděje, že se vláda nechá obměkčit a povolí Rasoulofovi vycestovat do Cannes, i kdyby jako gesto falešné velkorysosti. Před týdnem cestu do Francie povolili jeho kolegovi Jafaru Panahimu, který mohl zemi opustit po čtrnácti letech a setkat se se svou dcerou. Panahi se přesně podle domluvy po vypršení propustky vrátil a mělo se za to, že by to mohlo vést k tomu, aby směl vycestovat i Rasoulof.

Nyní je však již takřka jisté, že k tomu nedojde, jak informovalo Radio France Internationale. Rasoulofova žádost byla zamítnuta, a pokud snad vláda nechystá nějaký cirkus s udělením povolení na nejposlednější chvíli (což není pravděpodobné), íránský režim sám sebe potvrdí jako jednoho z nejrepresivnějších, jaké v současnosti existují.