Čáru od Mišíka nebo výklad od Hofové? České filmy ve Varech mají od všeho trochu

Každé domácí zastoupení na mezinárodním festivalu budí podezření. Zatímco ostatní filmy musely soupeřit o místo s desítkami zájemců, u domácích uvedení je spíš divné, když se nějaký film do Varů nedostane. Což nevyhnutelně vede k nižší průměrné kvalitě. To ale neznamená, že není na co se těšit. Na letošním ročníku karlovarského festivalu se najde hned několik titulů, které má smysl vyhlížet. Podívejme se tedy, co se na nás chystá.

Nejspíš nejvyhlíženější český film Varů. Druhý celovečerní počin Adama Sedláka, který se zapsal především skvělým webseriálem Semestr a celovečerním debutem Domestik. V BANGER. dostává největší hereckou šanci své dosavadní kariéry Adam Mišík, který zatím neměl mnoho příležitostí předvést se v seriózní poloze. Zde bude ztvárňovat mladého drogového dealera, jenž putuje noční Prahou a za zvuků hip hopu hledá smysl své existence.

Sedlák ukázal už v Domestikovi schopnost natočit film zcela oproštěný od provinční snahy se zavděčit a stejnou energií srší alespoň na první pohled i tento svérázný film točený na kamery iPhonu.

Polský režisér Tomasz Wiński je díky svému studiu na FAMU silně napojený na české prostředí. I jeho celovečerní debut vznikající jako česko-polská produkce tedy bude v našem jazyce a s našimi herci. Nadějný filmař si odnesl už několik cen z Famufestu, jeho prvotina tedy budí očekávání.

Wiński si vybral komplikované téma páru, který se rozhodne být otevřenější ohledně svých sexuálních tužeb, aby se zprvu klidný dialog proměnil v něco mnohem složitějšího a emocionálně náročnějšího. Dynamiku mezi muži a ženami v silně stylizované podobě rozvíjel Wiński už v zajímavém krátkometrážním snímku Jiří pes uprchlík, nyní ale volí podle všeho realističtější, intimnější a zranitelnější přístup. Navíc se mu podařilo získat slušné obsazení, ve filmu vystupují Hana Vagnerová, Matyáš Řezníček, Eliška Křenková, Martin Hofmann, Lenka Krobotová a Hynek Čermák.

Adéla Komrzý na sebe minulý rok strhnula pozornost ceněným dokumentem Jednotka intenzivního života a Tomáš Bojar má na svém kontě skvělé FC Roma. Oba dokumentaristé nyní spojili síly, aby se podívali na něco, co se zdá na jednu stranu samozřejmé, na druhou to je vlastně celkem bizarní: Jak se dá složit zkouška z umění?

Filmaři sledují průběh přijímacích zkoušek na pražskou AVU a pátrají po tom, jak se dá umění měřit a objektivně hodnotit, když se instituce musí rozhodnout, komu dá šanci studovat, a komu naopak říct, že to bude muset zkusit příští rok znovu. V rukou nudných tvůrců by šlo o titul, který v programu přeskočíme, práci těchto filmařů se ale vyplatí sledovat.

Miroslav Krobot je herec s nezaměnitelným charismatem a na divadle zastává s velkým úspěchem i další funkce. Jeho vlastní filmové počiny se ale setkaly s přinejlepším rozporuplným přijetím. Díra u Hanušovic před nás vyplivla neživotnou karikaturu vesnice a Kvarteto úspěšně modifikovalo chcípácký film, ale jaksi si neuvědomilo, že chcípáckého filmu bychom se spíš potřebovali zbavit.

Velká premiéra tedy rozhodně není sázkou na jistotu. Proč ale nahlas nedoufat, že napotřetí to konečně vyjde? Herec Šnajdr (Pavel Šimčík) se skrývá za bariéru nadsázky a nadhledu, ale jeho žena Markéta (Klára Melíšková) už toho má plné zuby. Šnajdr jednoho dne přijímá roli v Olomouci a rozhýbe tragickou komedii o lidském soužití, však to známe. Co nás nejvíc zajímá, jsou kvality scénáře, na němž Krobot opět pracoval s Lubomírem Smékalem. Doposud jim to nevycházelo, tak snad tentokrát...

Loňský debut Šimona Holého Zrcadla ve tmě rozdělil publikum i kritiky. Jedni čerstvého absolventa FAMU považují za velký příslib festivalového filmu, druzí obrací oči v sloup nad tím, co považují za mělký manýrismus. Uvidíme, jestli se jazýček vah ustálí na jedné ze stran nyní, po jeho druhém celovečerním filmu.

Matka (Pavla Tomicová) s dcerou (Sara Venclovská) v něm vyráží za šarlatánskou kartářkou (Tereza Hofová) nejen v zoufalé snaze napravit svůj rozbitý vztah, ale i nalézt individuální štěstí. Snímek realizovaný z velké části ženským štábem se pokouší do českého filmu dodat to, co v něm zatím stále z velké části chybí – opozici vůči průmyslu zaplněnému především muži. Jestli se dobrý záměr promění ve stejně dobrý film, teprve uvidíme. A nejspíš se na tom zase neshodneme, ale tak to má být!

Dokument dánského novináře Matta Sarneckiho se vrací k šílené vraždě slovenského novináře, o níž bychom si bývali mysleli, že k ní ve střední Evropě už nemůže dojít. Jenže se stala a my se s ní musíme vypořádat.

Dánsko-česká koprodukce nabízí důležitý odstup zcizince, který metodicky odkrývá komplikované prostředí slovenského organizovaného zločinu. Dokument prý místy připomíná akční thriller, u nějž je stěží uvěřitelné, že sleduje skutečné události, k nimž došlo ani ne před pěti lety.

Sarnecki by měl nakonec nabídnout komplexní fresku zobrazující stav jedné postkomunistické země, která má víc problémů k řešení, než si mnozí připouštěli.

Slovo je druhý režijní počin Beaty Parkanové, jejíž debutové Chvilky sice v roce 2018 prošly distribucí bez většího vzruchu, přesto si získaly pár zastánců.

Příběh se vrací do složité politické situace v Československu v roce 1968, která měla potenciál rozvrátit rodiny a zničit životy nejen zvenčí. Víc škody než tank na náměstí může někdy napáchat zlomený slib, který spustí řetězovou reakci nedůvěry, paranoie a zklamání.

Vidět další film vracející se do tohoto dějinného bodu možná působí poněkud úmorně, z trailerů na Slovo ale vyznívá, že Parkanová volí netradiční úhel pohledu. Její režijní uchopení neevokuje retro, ale drama odehrávající se v současnosti. Tato zdánlivě nepatrná autorská volba může vést k úplně nové dynamice a úhlu pohledu, kterým k ústřednímu konfliktu přistoupíme. Snad se zadaří!

Další koprodukční dokument, tentokrát rakousko-český portrét vztahu otce a dcery, Karla a Lily Schwarzenbergových. Režie se chopila přímo Schwarzenbergová s pomocí Lukase Sturma, což může být dobrá i špatná zpráva. Dceru k jejímu otci váže osobní vztah a třeba nabídne nový úhel pohledu na muže, o kterém jsme toho jinak slyšeli už poměrně dost. Ale může to dopadnout i jako sebedojímavá nostalgie zavírající oči před vším jen trochu nekonformním.

Oficiální synopse, podepsaná programovým ředitelem Karlem Ochem, slibuje, že se snímek nevyhýbá nepříjemným tématům, jako je dospívání ve stínu nepříjemných aristokratických tradic s otcem budujícím státnickou kariéru. Může to tedy stát za pokus, lepší ale asi bude počkat na první reakce publika.

Orion, Vladimir 518 a Mike Trafik ze skupiny Peneři strýčka Homeboye jsou tři rappeři, kteří už si musí připustit, že dosáhli středního věku. Pro lidi definující se v „žánru mladých“ – hip hopu – to není vůbec příjemná představa. Štěpán FOK Vodrážka nyní skládá ohlédnutí za jejich kariérou i přemítání nad budoucností. Stejně jako u knížecího portrétu nejde ze samotného pohledu na snímek hádat, jestli vznikne něco pořádného, nebo zda se kluci budou plácat po zádech, jaký to bylo hezký, i když je možné, že i to by si našlo svého publikum. Předně mezi fanoušky PSH, kteří ocení pár unikátních archivních materiálů.

Nakonec se sluší říct, že nejen z celovečerní stopáže je film živ. Vždy stojí za to dát šanci krátkometrážní produkci – svým způsobem jde o festival ve festivalu, protože každé pásmo krátkých filmů prošlo vlastním dramaturgickým výběrem a často nabízí přehlídku toho nejlepšího, co je k vidění, navíc v osvěžujícím žánrovém mixu. Mezi letošními kraťasy se najde Casting blaníkovského Marka Najbrta, režijní debut Igora Chmely Barcarole nebo Poslední den patriarchátu vynikajícího Olma Omerzua.