Názory postav se liší od tvůrců, kteří neschvalují nezřízené požívání alkoholu či urážky postavené na rasismu a stereotypech. Zhruba tímto alibistickým upozorněním začíná bláznivá komedie Jedeme na teambuilding a je tedy jasné, že nebude nouze o tzv. nekorektní humor. Jenže jak už to u podobných snah pohybovat se za hranou korektnosti bývá, výsledek je výrazně podprůměrný a nezábavný.
V zámoří i u nás se letos objevila spousta životopisných snímků, které sice vykazují nezanedbatelné kvality, zároveň je však nelze označit za kdovíjak výrazná či zapamatovatelná díla. Vrcholem tohoto trendu je na Netflixu pár dní dostupný Maestro, jenž bohatý a bouřlivý život skladatele Leonarda Bernsteina prezentuje skoro až banálně. Co se to se současnými biografiemi děje?
Málokdy se comeback povede zrovna takovýmto způsobem. Americký režisér a scenárista Terrence Malick se po natočení dvojice snímků Zapadákov (1973) a Nebeské dny (1978) na celé dvě dekády stáhl z veřejného povědomí. Přestěhoval se do Paříže, a přestože občas napsal nějaký scénář, v zásadě si od filmového světa udržoval odstup. Až ve druhé polovině 90. let o sobě dal vědět, a to naprosto dechberoucím způsobem.
Můžeme si o zatím poslední trilogii Hvězdných válek myslet cokoli, každopádně však patří do filmového kánonu Star Wars stejně jako původní i tzv. prequelová trilogie. Dosavadní tři trilogie vznikly v rozmezí pěti dekád, což si pochopitelně v průběhu času vyžádalo velké obměny osazenstva. Přesto však existují jména, která dokázala zub času porazit a objevit se v původní, prequelové i sequelové trilogii.
V československém filmu druhé poloviny 20. století můžeme vysledovat řadu proudů či tvůrčích uskupení, jež se od sebe nějakým způsobem odlišovaly. Zatímco 60. léta máme spojená hlavně s uměleckými, poetickými i sociálně kritickými snímky nové vlny, v těch 70. slavily úspěch chytré komedie z pera Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka. Byla by však škoda zapomínat na další geniální filmaře, kteří právě v těchto dekádách slavili největší úspěchy.
„Naší ambicí bylo, aby si diváci a divačky po zhlédnutí filmu mohli říct: ‚Tohle přece tak dobře znám. Něco podobného potkalo mě, moji kamarádku, našeho společného známého…‘ Matka v trapu je skorokomedie. Proč? Protože život není jenom samá legrace, ale s láskou, přátelstvím a humorem je mnohem hezčí,“ popisuje v tiskové zprávě čtveřice tvůrkyň, jež stojí za novou komedií Matka v trapu.
Jak by vypadal třetí díl slavné vánoční klasiky Sám doma (Home Alone) po mnoha letech? Jistě, regulérní trojka v roce 1997 skutečně vznikla, později se pro televizi objevila i čtyřka a pětka a před dvěma lety dokonce i remake prvního dílu pro Disney+. Jenže snad každý soudný divák či divačka by na tyto nepodařené snahy o vytěžení populární značky raději zapomněl. Raději bychom sledovali další osudy Kevina McCallistera v podání Macauleye Culkina a Mokrých banditů s tvářemi Daniela Sterna a Joea Pesciho.
O ostravském Divadle Mír poslední dobou příliš slyšet nebylo. Tým kolem Alberta Čuby, Štěpána Kozuba, Robina Ferra a Vladimíra Poláka na sebe loni na jaře upozornil hrůzostrašným patvarem s názvem Tři Tygři ve filmu: JACKPOT, od té doby si však výraznější role připsal jen Kozub. Teď však víme, co jeho kolegové v uplynulých měsících chystali.
„V létě roku 1913 jsem opustil Vídeň. Chtěl jsem se odstěhovat z města, někam do hor,“ vypráví nám hned na začátku Cesty pustým lesem hlavní hrdina, zubař Holoubek (Václav Koubek). Následující necelou hodinu a půl sledujeme jeho očima dění v zapadlé šumavské vesnici v předvečer první světové války. A už z této premisy je jasné, že nepůjde o úplně hladivý divácký zážitek.
Obě dvě ukázky z nové romantické komedie Lítá v tom vzbuzovaly značné rozpaky. Prezentované záběry nepůsobily dojmem, že snímek bude jakkoli převyšovat běžně mrzkou kvalitu podobných produkcí. Jenže naštěstí to dopadlo výrazně lépe a výsledek převyšuje ty nejlepší pasáže z moderněji pojatých romantik posledních let – jako třeba loňský snímek Láska hory přenáší.
V posledních hodinách se krátce po sobě objevily hned dvě zprávy týkající se streamovací služby CANAL+. Nejenže v rámci této platformy bude možné sledovat tituly dosud vyhrazené pro Apple TV+, ale dokonce je v přípravě i ryze český seriál.
To je ale překvapení! Nekonečná hororová série Saw neskončí kulatým desátým dílem, nýbrž po svém relativním úspěchu bude pokračovat. A to na dnešní poměry hodně rychle, zároveň však zcela v duchu dřívějších tradic série.
Jen málokdy se naskytne příležitost, jak v kinech během pouhých pár dnů vidět celou sérii uznávaných klasik. Díky přehlídce s názvem KVIFF Classics však můžete mezi čtvrtkem 14. a sobotou 16. prosince vyrazit do pražských kin Světozor a Ponrepo, kde bude k vidění hned devět pečlivě vybraných snímků.
Veleoblíbená gangsterka Briana De Palmy Neúplatní (Untouchables, 1987) je vzpomínaná hlavně díky slavné parafrázi kočárku na schodech z Ejzenštejnova klasického Křižníku Potěmkin (1925). Zároveň se však jednalo o jediný film, za který si nominaci na Oscara připsal věhlasný Sean Connery – a také ji proměnil. Jeden z největších hollywoodských elegánů zde hrál sice jen vedlejší roli, právě ta však zcela změnila vývoj jeho kariéry.
„Pozdrav mého malého kamaráda!“ Jen málokterý akční thriller je tak nabitý hláškami jako právě Zjizvená tvář (Scarface, 1987) s jedním z nejpamátnějších výkonů Al Pacina. Krvavá a vulgární jízda je zároveň obžalobou americké migrační politiky 80. let a s ní související neschopnosti autorit bojovat proti rozmáhajícímu se drogovému průmyslu. Jen nemnoho remaků v dějinách dokázalo tak smysluplně aktualizovat témata z předlohy a navíc vytvořit zcela svébytně zábavné dílo.