O ostravském Divadle Mír poslední dobou příliš slyšet nebylo. Tým kolem Alberta Čuby, Štěpána Kozuba, Robina Ferra a Vladimíra Poláka na sebe loni na jaře upozornil hrůzostrašným patvarem s názvem Tři Tygři ve filmu: JACKPOT, od té doby si však výraznější role připsal jen Kozub. Teď však víme, co jeho kolegové v uplynulých měsících chystali.
„V létě roku 1913 jsem opustil Vídeň. Chtěl jsem se odstěhovat z města, někam do hor,“ vypráví nám hned na začátku Cesty pustým lesem hlavní hrdina, zubař Holoubek (Václav Koubek). Následující necelou hodinu a půl sledujeme jeho očima dění v zapadlé šumavské vesnici v předvečer první světové války. A už z této premisy je jasné, že nepůjde o úplně hladivý divácký zážitek.
Obě dvě ukázky z nové romantické komedie Lítá v tom vzbuzovaly značné rozpaky. Prezentované záběry nepůsobily dojmem, že snímek bude jakkoli převyšovat běžně mrzkou kvalitu podobných produkcí. Jenže naštěstí to dopadlo výrazně lépe a výsledek převyšuje ty nejlepší pasáže z moderněji pojatých romantik posledních let – jako třeba loňský snímek Láska hory přenáší.
V posledních hodinách se krátce po sobě objevily hned dvě zprávy týkající se streamovací služby CANAL+. Nejenže v rámci této platformy bude možné sledovat tituly dosud vyhrazené pro Apple TV+, ale dokonce je v přípravě i ryze český seriál.
To je ale překvapení! Nekonečná hororová série Saw neskončí kulatým desátým dílem, nýbrž po svém relativním úspěchu bude pokračovat. A to na dnešní poměry hodně rychle, zároveň však zcela v duchu dřívějších tradic série.
Jen málokdy se naskytne příležitost, jak v kinech během pouhých pár dnů vidět celou sérii uznávaných klasik. Díky přehlídce s názvem KVIFF Classics však můžete mezi čtvrtkem 14. a sobotou 16. prosince vyrazit do pražských kin Světozor a Ponrepo, kde bude k vidění hned devět pečlivě vybraných snímků.
Veleoblíbená gangsterka Briana De Palmy Neúplatní (Untouchables, 1987) je vzpomínaná hlavně díky slavné parafrázi kočárku na schodech z Ejzenštejnova klasického Křižníku Potěmkin (1925). Zároveň se však jednalo o jediný film, za který si nominaci na Oscara připsal věhlasný Sean Connery – a také ji proměnil. Jeden z největších hollywoodských elegánů zde hrál sice jen vedlejší roli, právě ta však zcela změnila vývoj jeho kariéry.
„Pozdrav mého malého kamaráda!“ Jen málokterý akční thriller je tak nabitý hláškami jako právě Zjizvená tvář (Scarface, 1987) s jedním z nejpamátnějších výkonů Al Pacina. Krvavá a vulgární jízda je zároveň obžalobou americké migrační politiky 80. let a s ní související neschopnosti autorit bojovat proti rozmáhajícímu se drogovému průmyslu. Jen nemnoho remaků v dějinách dokázalo tak smysluplně aktualizovat témata z předlohy a navíc vytvořit zcela svébytně zábavné dílo.
Dlouho odkládané a rovněž dlouho chystané pokračování Perinbaby se hned ve dvou jazykových verzích (české a slovenské) dostává do tuzemských kin. Jako k poslednímu dílu letos zesnulého Juraje Jakubiska bychom se o pohádce s podtitulem Dva světy měli bavit uctivě a soucitně, výsledek je však podobně nesoudný jako oba Jakubiskovy snímky z 21. století, tedy Post Coitum a Bathory.
Jedním ze základních kamenů komiksového světa je rozdělení na superhrdiny a záporáky. Hlavní postavy jsou obvykle kladní hrdinové, kteří sice mají své charakterové nedostatky, ale jednoznačně kopou za stranu dobra. Oproti tomu padouši bývají koncipovaní jako jejich protiklady – zhmotnění hrdinových strachů a selhání, jimž je třeba se postavit.
Bez přehánění jde v případě Marvelu hovořit o krizi. Poslední titul komiksového impéria se dočkal výsměchu nejen před uvedením v kinech, z Marvels se vyklubal i obří kasovní propadák. Převažující neúspěchy na poli seriálů pro Disney+ i další průšvih v kinech s názvem Ant-Man a Wasp: Quantumania zavdaly spekulacím, zdali by se Kevin Feige a jeho marveloském multiverzum nemělo pokusit nějak oživit staré dobré postavy.
O kulturním významu Hitchcockova Psycha nemá smysl pochybovat. Znepokojivě realistický thriller s hororovými prvky je dodnes nejznámějším dílem slovutného mistra napětí a na svou dobu se pyšnil poměrně otevřeným zacházením s násilím, sexualitou a ke zděšení cenzury snímek obsahoval i splachující záchod.
Letos oslavila 25 let od svého uvedení nejpopulárnější komedie nejpopulárnějšího Jugoslávce. Nechybělo však mnoho a pozdější televizní klasika Černá kočka, bílý kocour (1998, v originále Crna mačka, beli mačor, anglicky prostě Black Cat, White Cat) by vůbec nevznikla – Emir Kusturica totiž chtěl v 90. letech s filmařinou skončit.
Takhle rychle natočené pokračování se jen tak nevidí. Měsíc po hororově laděné komedii Přišla v noci se totiž v kinech objevuje snímek Tancuj Matyldo, který by s trochou nadsázky šlo označit za jeho pokračování. Jen poněkud temnější, serióznější a sociálně uvědomělejší, zato však s obdobně charismatickou hlavní představitelkou.
Režisér Zack Snyder se během poslední dekády proměnil z jednoho z nejoblíbenějších hollywoodských jmen v postavičku, kterou už leckdo nedokáže brát úplně vážně. Měl pod palcem komiksové impérium DC, ale po obstojném Muži z oceli (2013) přišla podivná splácanina Batman v Superman: Úsvit spravedlnosti (2016) a poté extrémně problematická produkce Ligy spravedlnosti (2017), kterou nakonec dotočil Joss Whedon.