Mojmír Sedláček

Do kin vstupuje horor Neposkvrněná (Immaculate), jehož propagace stojí především na tom, že jedna z nejzářivějších hvězd současnosti Sydney Sweeney v něm hraje jeptišku. Šestadvacetiletá herečka platí za největší sexsymbol současného Hollywoodu, k čemuž jí dopomohla seriálová Euforie i nedávná romantická komedie S tebou nikdy. Zasazení této persony do klášterního prostředí je tedy samo o sobě provokativní, ale tím se bohužel výčet toho zajímavého na Neposkvrněné rychle chýlí ke konci.

Dokážete si představit Přátele (Friends) bez Rachel, jejích ikonických účesů a ještě slavnější romantické zápletky s Rossem? Nechybělo mnoho a bez jednoho z nejmilovanějších televizních párů bychom se museli obejít. Kariérní závazky Jennifer Aniston totiž málem znemožnily, aby v natáčení Přátel pokračovala, nakonec ale vše vyřešila jedna velmi vychytralá lest.

Rok 2004 zastihl Zacka Snydera ještě v příčetném stavu. Tehdy osmatřicetiletý filmař v březnu toho roku uváděl do amerických kin svůj celovečerní debut, s nímž si sice ukousl pořádný krajíc, ale dokázal ho spořádat bezesporu důstojně. Úsvit mrtvých (Dawn of the Dead) byl nejen zábavným a skutečně originálním remakem kultovky George Romera ze 70. let, ale navíc společně s následujícím Snyderovým filmem 300: Bitva u Thermopyl (300) pomohl ustanovit vizuální styl, který se v první dekádě 21. století pokoušela spousta filmařů napodobit.

Měsíc před premiérou druhého dílu sci-fi ságy Rebel Moon (Rebel Moon: Part Two - The Scargiver) jsme se dočkali plnohodnotného traileru. Přestože téměř dvouminutovou ukázku vypustil Netflix už koncem prosince, tedy po uvedení prvního dílu Zrozená z ohně (Rebel Moon - Part One: A Child of Fire), nyní máme k dispozici ještě o minutu materiálu víc. A je vidět, že tu někdo aspoň na poslední chvíli snaží zachraňovat už tak pošramocenou reputaci tohohle dvojfilmu.

Halle Berry, Anne Hathaway či Zoë Kravitz. Během posledních dvou dekád se tyto známé herečky chopily komiksové postavy Kočičí ženy ve filmech Catwoman, Temný rytíř povstal (The Dark Knight Rises) a The Batman. Pro spoustu fanoušků – a především těch odkojených devadesátkami – však tou jedinou pravou Catwoman zůstává Michelle Pfeiffer, jež roli ztvárnila ve snímku Batman se vrací (Batman Returns). Nechybělo však mnoho a obsazení vypadalo úplně jinak.

Možná ještě letos se do kin dostane hudební komedie Spinal Tap II, pokračování milovaného mystifikačního dokumentu Hraje skupina Spinal Tap (This Is Spinal Tap). Ten zároveň slaví 40. výročí, a tak stojí za to si ho trochu připomenout. Nejde totiž jen o stále zábavnou podívanou, nýbrž i o průlomový snímek co se týče jednoho subžánru, který v posledních dvou dekádách nabral na popularitě.

Přestože prognózy favorizovaly Oppenheimera na zisk Oscara za nejlepší zvuk, sošku si nakonec odnesla Zóna zájmu. V ní hraje zvukový podkres ještě zásadnější roli než v případě vtahující biografie slavného fyzika, lze si však trochu zaspekulovat, že leckterým Akademikům možná vadila i nesrozumitelnost některých dialogů – což je problém dobře známý nejen u posledních filmů Christophera Nolana, ale i u spousty jiných současných děl.

Když koncem 90. let dával George Lucas dohromady střípky prequelové trilogie, z role Anakina Skywalkera pro druhou a třetí epizodu se stala jedna z nejžádanějších prací v Hollywoodu. O úlohu se ucházelo zhruba 1500 herců, nakonec se však Lucas rozhodl pro nepříliš známého Haydena Christensena. Tato volba leckoho překvapila, nejvíce však samotného rodáka z kanadského Vancouveru.

Hudební dokument Hraje skupina Spinal Tap (This Is Spinal Tap) v roce 1984 přinesl nejen výbornou zábavu, ale v podstatě stál za rozkvětem žánru „mockumentary“ – tedy filmů tvářících se jako dokumenty, které jsou ale ve skutečnosti hrané. Tvůrčí tým pod vedením režiséra Roba Reinera, pro něhož se jednalo o odstartování veleúspěšné kariéry hlavně v 80. letech, si utahoval z móresů leckterých rockových kapel a koneckonců i filmařů, jež tyto hudebníky často přehnaně adorovali. A nyní se k tématu filmem Spinal Tap II vrátí.

Steven Spielberg není sám. Před pár dny velmi srdečně pochválil novou akční komedii Kaskadér (The Fall Guy), což její hlavní hvězda Ryan Gosling následně okomentoval, že teď už mu na ničem dalším nezáleží. Vždyť jak často vás jedna z největších ikon Hollywoodu poplácá po zádech, že? A i když chvála od kohokoli dalšího už pro Goslinga tak významná nebude, první reakce na jeho dobrodružství s Emily Blunt mu náladu rozhodně nezkazí.

V 80. a 90. letech byl Harrison Ford na vrcholu kariéry. Role Hana Sola v původní trilogii Hvězdných válek a následně i postava Indiany Jonese učinily z Forda jednu z nejzářivějších hollywoodských hvězd. Během tohoto období se však chicagský rodák objevil i v řadě menších produkcí. I ty však občas dokázaly způsobit rozruch.

Podobné návraty vidíme rádi. Několik příštích týdnů bude hitových novinek v kinech pomálu, a tak je ideální doba na připomenutí klasik, kterým velké plátno a společné sledování svědčí. To je případ i prvního plnohodnotného filmu od komediální skupiny Monty Python, který příští rok oslaví půl století existence. Monty Python a Svatý Grál (Monty Python and the Holy Grail) však stále patří mezi etalony absurdní komedie, na němž staví i spousta současných tvůrců.

Po úspěšném restartování série Vřískot (Scream) pátým dílem v roce 2022 se zdálo, že všechno je na dobré cestě. Relativní kritické, především však kasovní spokojenosti se dočkala i šestka, jež měla premiéru loni v březnu. Přípravy sedmého dílu oddálily hollywoodské stávky, během posledních měsících se však vršil jeden problém za druhým. Nyní však fanoušci série dostali aspoň určitou dávku naděje.

Stormtroopeři neboli imperiální vojáci při prvním zjevení na plátně budili respekt. Rychle se však ukázalo, že hrdinným Jediům a jejich spojencům od těchto nekonečných mas pěšáků nehrozí žádné nebezpečí – neuvěřitelně špatné mušce nepadla za oběť žádná z hlavních postav a hrozivé energetické paprsky se tak staly jen efektní kulisou pro úspěšné plnění rebelských plánů či skutečně osudové šermovačky se světelnými meči.

Zapálené debaty o nejotřesnějších snímcích končí ve stejných slepých uličkách jako pře o těch nejlepších. Každý máme trochu jiná kritéria a shodnout se na tom, jaké (ne)kvality jsou skutečně zásadní, bývá často neřešitelné. Proto může být zajímavé poslechnout si pohled zvenčí – tedy od někoho (či spíše něčeho), kdo k těmto otázkám přistupuje co nejméně subjektivně.