Benedetta (2021)
8
666
drama, sci-fi, dokument
Česká republikaHodnocení 39
Komentáře 39
Benedetta (2021)
8
Jakoby se na nás staří bardi domluvili. Benedetta zachází se symboly příbuznými těm, které přinesl Scottův Poslední souboj. V přímém srovnání se rival jeví vrstevnatěji, asi jako pastózní malba proti úsečné kresbě uhlem. Verhoeven už ovšem nekreslí tak břitce, přestože naturalističtěji, jak je mu vlastní. Provokuje sice už spíše jen rozkošnicky a použitá symbolika se díky produkci jeví plošší, ale výsledným sdělením se bohatšímu soupeři, troufám si říci, vyrovná – jsem proto hodně zvědavý, jak se poperou kasovně. Pro svou úspornost je mi nakonec Benedetta o chlup sympatičtější, ovšem dost dobře chápu, že tím půjde mnoha lidem proti srsti, přestože jde o jasně rozpoznatelný rukopis. Ale na rovinu, Elle mě pohltila a bavila více.
Budiž světlo (2017)
8
Jakže vypadá příchod doby temna? Toužíte-li po dávce deprese či melancholie, a ani skrze aktuální počasí a vývoj pandemie se Vám jí nedostává, můžete pocity bezútěšnosti prohloubit tímto výborným dokumentem. Se slzami v očích při něm můžete začít mávat šanci, že se dožijete spuštění provozu první demonstrační fúzní elektrárny. Dokument nahlíží na historii problémů, jimž čelí nejen ITER, a také na několik malých projektů, které jsou hnány zaujetím a nadšením tak ryzím, že Vás to nenechá chladnými. Můžeme se nyní leda tak oddávat krásně zoufalému snění, že mávnutím kouzelného proutku odstraníme byrokratické překážky a investujeme do výzkumu nových způsobů získávání energie stejné prostředky, jaké vynakládáme na zbrojení.
Paralelní matky (2021)
7
Už v úvodu jsem měl smíšené pocity z linky dotýkající se občanské války. Dialogy této paralelní větve příběhu mi od začátku protivně šustily papírem a tento dojem se filmu za celou dobu nepodařilo zlepšit. Nastíněná traumata nejsou vzdálena žádnému evropanovi, přesto se mu nedaří přenést jejich tíži na diváka, film je zpracovává pohříchu nedůsledně. O mnoho lépe je na tom ústřední linka, která je upředena s mistrnou obratností a důvtipem. Nepostrádá lehkost a nadhled, při tom jí významně dopomáhají herecké výkony. O to větší rozpaky asi také film budí, ty nejstarší jizvy jsou totiž bezpečně pohřbeny, ač je s autory doslovně odkrýváme.
Poslední souboj (2021)
9
Děkujme Bohu za to, že Scott se na publikum nevycákal nějakým dalším překombinovaným scífkem, které by ke všemu snažně operovalo s motivem vyvolenosti pro slabomyslné. Výslednice celého toho idealizovaného vyprávění mi může být sebevíce protivná, jenže… Stačil jsem si všimnout jen vteřinového diskutabilního zakolísání kamery někde na začátku. Na perspektivy vyprávění, motivy a charaktery je radost koukat. Vykašlete se na Dunu, tohle je ohromná porce poctivé řemeslné práce, kterou si nesmíte nechat ujít. A doufejme, že Scott tímto ještě svou práci neuzavírá. Tak tedy, může být lež milosrdná?
Last and First Men (2020)
8
Zkuste s tímhle Jóhannssonem hrát stříhanou a zjistíte, že můžete snadno vyhrát. Jaký má tedy vlastně smysl (vy)hrát? Nemyslím si, že dokonale zapadám do cílovky filmu a můžu jen hádat, jestli šlo o autorský záměr, ale od jisté chvíle jsem bytostně a bolestně cítil absenci doteku, hmatového vjemu. Pozor ovšem, aby Vám tento můj postřeh neimplikoval význam posunutý k pocitu tepla a vřelosti. Je to film, který se nejpozději v závěru vrací k prazákladní a věčně trčící otázce filozofie. Dost možná tak někomu i změní život.
PS pro F. Fuku: Myslím, že tady bylo nanejvýš vhodné poukázat na rozdíl a rozlišovat mezi průsvitností a průhledností.